Dílo Emila Vachka se vyznačuje fabulační vynalézavostí a psychologickým zaměřením. Ve svých knihách také hojně těžil ze slangových a argotických vrstev jazyka. Psal zejména naturalisticky pojaté psychologické a sociální romány (např. Sup nebo Divoká srdce), ve kterých však vždy řešil určité společensko-etické téma, jako je antisemitismus či prostituce.
V roce 1941 poprvé vyšlý román, životní příběh císařského maršála z doby Rudolfa II. V pestrém rámci doby sledujeme klikatou cestu silného jedince od narození až k smrti. Nebojí se života, rve se s ním, umí rány rozdávat i přijímat a stejně samozřejmě jako výhry přijímá i prohry, také svou největší popravu na Staroměstské radnici v Praze.
Hlavní dějová linie spočívá v tom, že komunisté a organizátoři kolchozu Nagulnov a Davydov neúnavně bojují s problémy, které v kolchoze nastávají a přesvědčují vesničany, aby pracovali co nejusilovněji. Přitom postupně odhalují rozsáhlé protikomunistické povstání, které má své agenty rozmístěné na více místech SSSR, mimo jiné i v Hromoluzích. Zde se ho účastní například statkáři Ostrovnov nebo Polovcev. Nagulnov a Davydov se spolu s dalším komunistou Razmjotnovem ozbrojeni vypraví k Ostrovnovu domu, kde se kontrarevolucionáři skrývají. Polovcev s kamarády však po komunistech vrhají granát a střílí z kulometu. Davydov i Nagulnov při potyčce zemřeli, povstání však bylo potlačeno, zajatí povstalci vyzradili ostatní a postupně byli všichni antikomunisté zatčeni a zastřeleni nebo uvězněni.