Periodická sešitová řada Magnet (1965–1992, 337 sv., v číslování nepřesnosti), jejíž vznik inicioval její první šéfredaktor Jaromír Hořec. Prostřednictvím krátkých napínavých příběhů měla edice čtenářům přiblížit období druhé světové války a boj proti fašismu; původním vydavatelem byl Svaz protifašistických bojovníků (SPB), nicméně již od druhého ročníku edici převzalo Vydavatelství časopisů MNO (SPB byl nadále uváděn jako spoluvydavatel společně s Ministerstvem vnitra a Svazarmem). Magnet se stal na dlouhou dobu jedinou sešitovou edicí v Československu, jež se specializovala na historii a literaturu faktu. Úzký rámec literatury faktu začal Magnet překračovat od roku 1968, kdy vydal populární vyprávění Jana Schneidera a Libuše Jelínkové o Waldemaru Matuškovi a Evě Pilarové Zlato pro dva slavíky, reportáže o velkých zločinech Gangsteři v galeriích Josefa Glückseliga či detektivku Maigretova trpělivost Georgese Simenona. V roce 1970 ještě stačila vyjít klasická bondovka Zlatý fantom Iana Fleminga, připravovaný svazek o nevyjasněné smrti Jana Masaryka však již nevyšel. Ačkoli se ještě v roce 1971 objevilo několik zajímavých titulů, např. detektivní příběh Jaroslava Šikla, nové vedení vydavatelství usilovalo o návrat edice Magnet k původnímu zaměření na dějiny druhé světové války, konkrétně na dějiny východní fronty a Rudé armády. K profilaci podniku jako stranického vydavatelství mělo přispět zaměření edice na témata související s ideologickou diverzí exulantských skupin, rádiem Svobodná Evropa a činností československých rozvědek a kontrarozvědek. Během sedmdesátých a osmdesátých let se objevovaly také zručně napsané kriminální příběhy, tematicky zaměřené na problematiku hospodářské kriminality, vandalismu, drogové závislosti, pašování, zahraničního obchodu či nelegálních přechodů přes hranice. Některé příběhy vyšly též ve slovenském překladu. Průměrný náklad jednotlivých sešitů periodické řady Magnet se v šedesátých letech pohyboval v rozmezí 50 000–60 000 výtisků, v sedmdesátých a osmdesátých letech se některé tituly dotkly hranice 200 000 výtisků. Zpočátku vycházelo šest, později dvanáct svazků ročně, v sedmdesátých letech vedle číslované řady vycházely i nečíslované, tzv. zvláštní přílohy periodické řady, kam byly zpravidla řazeny propagandistické příběhy o diverzní činnosti emigrantů na Západě.
Reportážním způsobem oživená minulost zpřítomňuje dramatické dny kostnického koncilu, kdy dochází k lapení a sesazení uprchlého papeže Jana XXIII., a zachycuje zápas mistra Jana Husa o pravdu i situaci v tehdejší roztříštěnécírkvi a světské vládě. Autor sám přiznává, že méně důležité partie beletristicky domyslil, nicméně usiluje o zpodobnění historické osoby a nepřímo tím polemizuje s tradičními představami o Husovi schematicky jednoduchém. Dějinná látka je předvedena v plné síle, bez ochuzení o pohyb a dynamiku.
Pracovník kriminálky se ve svém volnu věnuje starým nevyřešeným případům, tzv. pomníčkům, které jsou již odloženy v archivu. Když narazí na nevysvětlenou a neobjasněnou vraždu starého, oblíbeného učitele v malé vesničce na jihu Čech, rozhodne se do pátrání pustit sám. Jeho velitelmu umožní vzít si dovolenou a nastoupit ve Lhotě, kde se vražda odehrála, v lesním závodě jako řidič. Je to tak trochu velitelův dluh. Kdysi, před pár lety, zde sám sloužil a onen pomníček vyšetřoval. Jenomže neuspěl .....
Je začátek prosince, před Vánoci a na jednom šumavském horském hotýlku začala předčasně sezona, neboť tomu přejí sněhové podmínky. Po pár dnech, kdy se nesmělo vůbec vycházet, veze provozní hotelu dolů do městečka na poštu tržby. Nejen z hotelu, ale také z několika okolních chat. Jeho GAZ je zanedlouho nalezen na silnici, on je zastřelen a peníze jsou pryč .....
Napínavý detektivní příběh z jihočeské periférie, v němž voják důchodce, podplukovník Vlk snaží vypátrat, kdo je záhadný muž, s jehož identitou si zahrávají dvě fyzicky naprosto odlišné osoby. Skrývá se odpověď ve tváři mrtvého, s jehož tělem si pohrával říční proud, nebo jeza vším vydírání, kuplířství, lidská chamtivost a praní špinavých peněz obskurní stavební společnosti? Anebo je všechno úplně jinak a za vším je žena; tedy ženy?
Za zády mi sedělo devětadvacet posluchačů posledního ročníku vojenského gymnázia a já bojoval o jejích zájem výkladem o matematických objevech jezdeckého důstojníka a snad i účastníka neveselé bitvy bělohorské René Descarta. Kdyby někdo před pouhým měsícem tvrdil, že se octnu v podobné situaci, považoval bych ho za blázna. Ale souhra drobných náhod se projevila v kauzální návaznosti dějů - řekl by odborný -asistent Jarolím a jistě by neváhal potvrdit pravděpodobnost takového vývoje okamžitým výpočtem. Ve skutečnosti šlo o to, že gymnázium v Karlově přišlo těsné před začátkem školního roku o dva řádné učitele. Zavinil to infarkt a jakési velmi naléhavé rodinné problémy, já sám neměl tušení o existenci fyzikáře a matematikářky, kterých se to týkalo a klidně jsem prožíval slunné léto daleko odtud, v Praze, na klasické vltavské plovárně Žluté lázně. Volejbalový kurt, opalující se půvabné slečny a řezavě studená voda řeky, to všechno poněkud nostalgicky vyplňovalo poslední studentské prázdniny. V září mé čekal nástup do zaměstnání, časem, nejspíš zjara, roční absolventská vojna a po ní líně plynoucí léta, jejichž společným jmenovatelem je dospělost.