Podtitul: Diatriby a kázání, laudace a mystifikace in margine 1994-2001 Tyhle drobné texty vznikaly z impulsu chvíle. Vycházely porůznu, nejčastěji v Lidovkách, v Mladé frontě Dnes a v Souvislostech, ale někdy i v tiskovinách značně obskurních. Však jsou také pěkně obskurní. Ale právě proto mě převelice bavilo sestavovat z nich skládanku a míchat vážné a nevážné. Princip toho míchání je naprosto seriózně literárněhistoricky a literárněvědně vyložen v úvodní Chvále chvály.
Výber z bohatého esejistického diela nositeľa Nobelovej ceny za literatúru Thomasa Manna zahŕňa práce venované najpálčivejším otázkam doby i nadčasovým témam umenia a estetiky, či reflexie vlastnej spisovateľskej profesie, takpovediac nazretia za „oponu“, ktorá zakrýva prípravu veľkého literárneho diela. Štylisticky vybrúsené úvahy jednej z najväčších svetových literárnych osobností dávajú šancu nazrieť do jej nevšedného myšlienkového sveta i do spektra záujmov, ktorým sa venovala.
Fejetony a jiné prózy vybrané autorem z let 1990 až 1997. Vážený čtenáři! Konzul v afrikánech je knížka, která by mohla vyjít bez vědomí autora, nebo v jeho bezvědomí. Někdo by prostě vybral mé fejetony a jiné prózy z let 1990-1997 a Martin Pluháček by to vydal. Natolik ho znám. Jenže tu knížku jsem si sestavil, vybral a seškrtal sám. V tom sedmiletí jsem si v Lidových novinách čechral peří v literárních recenzích, nebo naopak přistřihával peroutky v rubrikách Poslední slovo, Co napadá, Co odnáší čas či prostě Fejeton. Také v Týdnu jsem to zkoušel pár neděl. Do Literárek jsem chodil na kus řeči. V měsíčníku BAR&MAN jsem ctil nevyřčenou podmínku, že nevynechám ve svých literárních zátiších víno, ženy, zpěv a kouř... - Pavel Šrut
Stanislav Komárek v současné době učí filozofii přírodních věd na UK. Ve svém oboru je nejen respektovaným odborníkem, ale má nevšední dar jej také popularizovat. Dokazují to mj. esejistické knihy Pitevní praktikum pro pokročilé (2000) nebo Mír s mloky (2003). V knize Leprosárium se jeho oblast zájmů dále rozšiřuje, autorův kultivovaný styl se myšlenkově tříbí i prohlubuje. Eseje různé délky i zaměření jsou sestaveny do celků a objevují se v nich rozmanitá témata: cestovatelská, politická, biologická, environmentální, psychologická, společenská atd.
Další svazek esejů Stanislava Komárka, v nakladatelství Petrov v pořadí druhý. Obsahuje 91 kratších i delších statí a črt o nejrůznějších námětech — lidské psychice, přírodě, společnosti, literatuře, cizích zemích. Většina z nich vznikla v letech 1998–2001 a vyšla v nejrůznějších časopisech a sbornících, některé jsou otištěny poprvé.
Kniha esejů známého českého dramatika a publicisty nejen o světové literatuře, potřebě příběhu a vyprávění. Kniha esejů je rozdělena na tři části. První díl pojednává o příběhu a vypravěči, v druhém autor podrobně rozebírá dílo W. Shakespeara, závěr je věnován příběhu a autorům. Některé texty autor již publikoval vrůzných časopisech a novinách, jiné se dočkaly rozhlasové interpretace.
Kniha obsahuje sto čtrnáct esejů o přírodě a kultuře, jejich vzájemném vtahu, o moci a struktuře společnosti i o lidské psychice. Eseje tvoří jakýsi komplex představující živý svět, včetně toho lidského a jím vytvořené kultury, jako jeden celek, řídící se analogními pravidly.
Texty úvah o literatuře dosud publikované pouze časopisecky. Autorův pohled na literární postmodernu, českou literaturu od padesátých let po současnost apod.
Šestnáct textů tohoto svazku představuje Freuda nikoli jako zakladatele psychoanalýzy, ale jako myslitele, který měl co říci i k otázkám obecně lidským. Protože se však k těmto otázkám vyjadřoval na základě psychiatrických poznatků a částečně i terminologií své vědy, je výbor uveden autobiografickou skicou, nastiňující vznik a vývoj psychoanalýzy, a několika pracemi, jež zahrnují jeho osobité představy o stavbě a funkcích psychického aparátu a osvětlují základní psychoanalytické pojmy.
Dvanáct studií v knize výtvarného a literárního kritika Radima Kopáče (1976) má jako svorník titulní okraj, kulturní periferii, čili tu oblast, která je vesměs jak mimo zdejší umělecký, potažmo literární kánon, tak mimo zájem médií, a nejen těch mainstreamových. K fenoménům, jako patafyzika, naivismus, mystifikace, romská literatura, akt ve fotografii nebo erotika v literatuře, existují po roce 1989 možná dílčí příspěvky, nikoli však sumarizující, rekapitulující texty. Právě takovou ambici mají kapitoly této knihy: chtějí být průvodci po tématech, nikoli literárně- či uměnovědnými výklady, mají za skromný cíl přiblížit a obhlédnout terén, předvést jeho široký potenciál. Prostě ukázat směrem, kterým se chtě nechtě hlavní proud vždycky obrátí pro svoji další potravu - na okraj.