Kniha Radima Kopáče (1976) obsahuje dvanáct studií, které spojuje zájem o okrajové jevy v kultuře. Těmito jevy jsou oblasti, jež se obvykle nedostávají do popředí ani uměleckého, ani literárního dění, a ani se o ně nezajímají média. Po roce 1989 sice k tématům jako patafyzika, naivismus, mystifikace, romská literatura, akt ve fotografii či erotika v literatuře vznikaly dílčí práce, ale chyběl komplexní přehled. Kapitoly této knihy si kladou za cíl takový přehled nabídnout – být průvodcem těmito tématy, nikoli je detailně analyzovat. Jejich ambicí je čtenáři přiblížit a prozkoumat tento terén a ukázat jeho potenciál. Kopáč tak vlastně poukazuje na to, že hlavní proud umění a literatury se nakonec vždy obrací právě k okrajům, aby načerpal nové inspirace.