Vybrané spisy Aloise Jiráska "Odkaz národu" (MF, Práce, NV, Melantrich, ČS, Svoboda, SNKLHU)
Druhý díl románové trilogie s podtitulkem Syn ohnivcův. Hlavním námětem je narůstající rozpor mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. Druhý díl zachycuje stupňující nepřátelství obou stran. K arcibiskupovi se přidala vysoká šlechta, vedená Rožmberky. nenávist vedla k pokusu otrávení krále, k čemuž použili dvorního kouzelníka Zita. Je zde zachycen i obraz židovského pogromu r. 1389.
Svazek III – Do tří hlasů Letopočet se opět o něco posunul a děj se nyní odehrává na přelomu 14. a 15. století. S hlavními postavami předešlých svazků se setkáváme i zde, nicméně těžiště příběhu se nyní posouvá na trocnovský dvůr. Tam hospodaří mladí zemané Jan Žižka, jeho bratři Jaroslav a Mikeš, sestra Anežka, jejich matka a strýc. Trocnovské panství sousedí s rožmberským a tyto rodiny se nemají vůbec v lásce. Na začátku se Žižkovi seznámí s Janem Ohnivcem, královským dvořenínem. Ten byl raněn na cestě z Prahy do Budějovic místními zloději a Žižkovi se jej ujímají společně s kupcem Křížem mladším, jehož zranění je ještě vážnější. Soused Rožmberk usiluje o převzetí moci krále a společně s dalšími pány krále Václava IV. unesou. Drží ho na svých hradech a snaží se na něm vynutit přední funkce ve státě. Král se však nechce dát a jeho oddaní služebníci mezitím připravují plány na záchranu...
Jiráskův dvousvazkový román Husitský král je románové torzo. Přestože chtěl Jirásek podrobně popsat Jiřího z Poděbrad a jeho vládu, vzhledem ke svému vysokému věku a nemoci mu práce nešla tak, jak by si představoval, a nakonec definitivně dílo opustil a již nedokončil. Jiráskův román Husitský král je mimořádné dílo české historické literatury. Přes tradované předsudky, že Jirásek Jiřího z Poděbrad idealizoval, líčí Jirásek Jiřího z Poděbrad jako pragmatického, tvrdého a vlastně nepříliš úspěšného panovníka – má pro něj tvrdou kritiku za brutální potlačování Českých bratří a předkorunovační slib, že bude potlačovat každou víru než podobojí – kritiku projevil vytvořením vynikající komicko-tragické figurky dvorního šaška Palečka, tajného zastánce Českých bratří, a vylíčením naprostého krachu Jiříkovy politiky. Jiříkovi neodpustí ani to, že se snaží dohodnout jak s německým císařem, tak s papežem. Přesto dokáže Jirásek Jiřího pochopit a věří, že jeho snaha byla dobře míněná a víra upřímná. Husitský král je velmi podceňovaný román. Je přitom plný emocí, zákulisní politiky i mimořádného sarkasmu nejen v pojetí šaška Palečka. Navíc se ve vylíčení počátků českobratrského učení nevyhýbá ostré konfrontace mezi zastánci předchozích husitských bojů a jejich odpůrci mezi samotnými přívrženci podobojí a Husova učení. Bez obalu líčí nelidské pronásledování zastánců nové víry a jejich mučení a násilím vynucované odvolávání bludů (krásná paralela k dramatu Jan Hus, ve kterém katolíci nutili Husa, aby odvolal, zatímco zde husité vynucují odvolání od zastánců jiné než husitské víry). Vylíčení Jiříka z Poděbrad je hluboce lidské a uvěřitelné, román je čtivý a zajímavý. Je pravda, že zřejmě nezaujme ty, kteří jsou zvyklí na vyloženě epické romány, u Jiráska tak četné. Pro ty, co chtějí vidět dál a pochopit tehdejší politickou situaci a co si libují v mimořádně inteligentních textech a názorových střetech, bude Husitský král i přes vyloženě zřejmé hodnotící autorovo stanovisko čtenářskou lahůdkou a důvodem k souhlasu či polemice s autorem.
Publikováno:
1950
Maryla – Zemanka (Spisy Aloise Jiráska, svazek XI) Povídkou Maryla nás Jirásek zavádí do doby správcovství Jiříka z Poděbrad. Dobu kdy dobouřily boje minulé a kdy nezačaly ještě boje budoucí. Dobu, v níž nastalo nesporné utišení v zemi. Dobu v níž lidem u nás, aspoň ve veliké většině, bylo na chvíli dobře, spokojeně, už z toho, že jim nehrozilo, že je zítra někdo rozvane do všech koutů světa. Dávala-li novela Maryla jeden pohled na dobu správcovství Jiřího z Poděbrad, dává povídka Zemanka právě opačný. Jirásek jako by zde, až v krutě smutné povídce, chtěl podat přímo dialektický protiobraz téže doby.
Publikováno:
1950
V cizích službách s podtitulem Ze zlatého věku v Čechách popisuje dobu na samém začátku 16. století, v době vlády krále Vladislava II., nástupce Jiřího z Poděbrad, dobu kdy husitská tradice ještě byla stále nejen živá, ale i vládnoucí. Ale v jaké podobě! Nová ve středověku neobvyklá svoboda husitství se tu zvrhá v uvolnění všech řádů, v nevázanost zejména vyšších dvou stavů: panského a rytířského. Smích si tu, v Jiráskově knize, jak bylo tehdy i ve skutečnosti, tropí příslušníci těch dvou stavů z králova zákazu bojových výjezdů do ciziny. Ne z třídní neb politické opozice, nýbrž právě jen že je jim takto lacino dobytý zisk a kořist více než dobro země. A slouží tito zemani a páni vojensky komukoliv a třebas i proti sobě, a jsouce v míru přáteli a v nejlepší shodě, v zjednané vojenské službě jsou stejně ochotni bít jeden druhého a zabíjet se. A to tento pokles někdejších husitských bojovníků v pouhé žoldnéře, a dokonce v německých službách, povzbudilo Jiráska, aby na to ukázal, čím byla doba Vladislava II., krále "Dobře", jak se mu říkalo, kdy si u nás dělal každý co chtěl a země klesala.
Publikováno:
1950
Historický obraz z druhé polovice XVIII.století. Roku 1628 přišel na statek “na Skalce” nový sedlák. Byl jím Jíra Skalák, který se zúčastnil selského povstání na Opočensku. Po neúspěchu povstání byl tělesně potrestán. Nakonec uprchl a usadil se na statku na Náchodsku, kde si založil rodinu. Dějiny šly dál, ale rod Skaláků i přes všechny útrapy stále žil na “skalce”. Vlastní děj se odehrává v polovině 18.století, za vlády Marie Terezie. Jednoho zimního dne dorazí “na skalku” dva jezdci a žádají nocleh. Jsou to mladý kníže Piccolomini a jeho sluha. Kníže si najednou povšimne Skalákovy dcery Marie a pokusí se ji znásilnit. Marii se však podaří uprchnout. Na útěku se ovšem těžce zraní. V tom na statek dorazí Mikuláš Skalák, který knížete napadne. Pranici ukončí Baltazar Uždan, voják z pluku dragounů královny Marie Terezie, který náhodou jede kolem. Skaláci musí ještě téhož večera ze statku uprchnout, protože jim hrozí smrt za napadení knížete...
Publikováno:
1950
SOUSEDÉ jsou povídka, která má několikerou tvář. Především je to obraz života malého českého města uprostřed 18. století. Se všemi radostmi i starostmi takového města, i rozličnými figurkami tehdejšího maloměsta, dobrými i špatnými a jejich někdy prostými, někdy však i dosti neobyčejnými osudy. A město, kde se tato povídka odehrává, je Police nad Metují. Jirásek s velkou oblibou na počátku kreslil lidové typy svého kraje a jejich příběhy. A takovou povídkou je i U DOMÁCÍHO PRAHU z roku 1878, historie Václava Pelyňka, obraz z krutého selského života na Hronovsku, kde bohatý sedlák zničí chudého chasníka jen proto, že miluje jeho sestru.
Publikováno:
1953
Na dvoře vévodském je jedním z prvních románů Aloise Jiráska a patří do próz s poměrně vysokou dějovostí. Zaujme nás barvitým příběhem, který není bez rozmarnosti, napětí i přitažlivosti. Odehrává se na náchodském zámku ke konci osmnáctého století a dává nahlédnout do rozladěných soukromých poměrů i do osvícenských snah tehdejšího držitele panství Petra Kuronského. Jeho záletná žena a naivní dcera jsou představeny jako soupeřky v milostné historce, která vytváří dějovou síť románu i jeho myšlenkovou základnu. Předstíraná láska dobrodruha ohrožuje osobní blaho lidumilného šlechtice a dokonce se staví do cesty jeho vůli a chuti zrušit poddanství na svém panství. Členové rodiny Petra Kuronského však nejsou hlavními postavami tohoto Jiráskova románu. Jeho základní děj, myšlenku a intriku nesou dva cílevědomí mladí muži, kteří se šťastnou náhodou dostali do služeb osvíceného pána náchodského panství. Oba jsou svým způsobem chudí, odkázaní na sebe a na své schopnosti, oba plni elánu a nadšení, a přesto jsou úplně odlišní. Hlasivec, na doporučení předního českého vlastence Pelcla, osobní sekretář Kuronského, si počíná jako uvědomělý Čech, který zná neúnosné poměry poddaného lidu a chce mu pomoci. Riskuje přitom ztrátu vévodovy přízně, neobyčejně výhodného místa i vyhlídek na blízkou svatbu s milovanou Eliškou. Od samého počátku cítíme. Že Hlasivcovo působení bude úspěšné a že jeho záměry se vyplní. Antonín Hlasivec je neustále v akci. Svými předsevzetími, vlastnostmi a především chováním působí jako udatný rek z pohádky. S přehledem rozplétá a kazí intriky svého protihráče i osobního nepřítele Arnoldiho. Jednání tohoto oslnivého zpěváka a společníka míří přímo jedním směrem: k osobním výhodám, k výnosnému postavení. Nakonec však v konfliktu se sobectvím všeho druhu (vedle Arnoldiho je ztělesňuje vrchní Vrána, proradný Hlasivcův otec) vítězí Hlasivcův návrh. Kuronský zmenší robotní povinnosti na svém panství a dočká se za to vděčnosti lidu. Jenže rány, které mu zasadila kněžna s Arnoldim, podryjí zbytky jeho zdraví a uspíší smrt osvíceného a moudrého, osobně však nijak šťastného pána. Jako absolutní vítěz vychází z příběhu Antonín Hlasivec. Nic již nestojí v cestě jeho zajištěnému postavení a šťastnému sňatku. Tento raný román je ještě velmi poplatný románům s milostnou zápletkou a intrikou. Velmi připomíná pohádku svým zjednodušeným protikladem dobra a zla; s hrdinou, který prokazuje své kvality v tom, jak jedná, jaká nebezpečí postupuje, aby naplnil svoji představu a svoje předsevzetí; pohádku připomíná i rozuzlením, které dá plně zapravdu dobru a spravedlnosti. To vše je navíc podpořeno poměrně jednoduchou až stereotypní větnou stavbou a převahami dialogů nad vyprávěním. zdroj:http://pohodaveskole.net
Publikováno:
1951
Kronika z fiktivního města Padolí, jemuž se stal předlouhou autorův rodný Hronov, se odehrává v první polovině 19. století, v době předcházející revolučnímu roku 1848. Hlavní postavou je zde netypicky katolický kněz Havlovický, který řeší nejen osobní problémy obyvatel Padolí, ale snaží se i o ekonomický a vlastenecký rozvoj městečka.
Kronika z fiktivního města Padolí, jemuž se stal předlouhou autorův rodný Hronov, se odehrává v první polovině 19. století, v době předcházející revolučnímu roku 1848. Hlavní postavou je zde netypicky katolický kněz Havlovický, který řeší nejen osobní problémy obyvatel Padolí, ale snaží se i o ekonomický a vlastenecký rozvoj městečka.
Kniha třetí: Osetek Na padolské faře se objevuje bratr faráře Havlovického, Vincenc. Ten dosud pracuje v Maďarsku a chce se časem vrátit do Padolí a začít zde těžit uhlí - je totiž přesvědčen, že je v kraji mnoho neobjevených zásob. Farář Havlovický se těší myšlenkou, že by dolování mohlo přinést chudému kraji práci i blahobyt. Mezi místními pašeráky se objeví starý známý Málek s malým sirotkem, Hilmou, kterého našel cestou - utekl totiž před nelidským zacházením lidí, u kterých přebýval. Hilmy se nakonec ujímá tkadlec i pašerák Lhoták. Boušínský farář začíná povážlivě chřadnout, dokonce ztrácí paměť. Nakonec umírá - farář Havlovický plní slib, který mu dal, a sice, že se postará o jeho "včeličky dušičky". Do kraje se dostanou tři ruští zběhové, jsou však místními chyceni a předvedeni k potrestání - zásahem faráře Havlovického však nepřijdou o život, jednoho z nich - Mikulu Rusa - si dokonce farář Havlovický bere k sobě na faru na výpomoc. Hilma si sice u Lhotáků polepšil, dostává alespoň lepší stravu a spí v teple, musí však těžce pracovat. Dokonce musí Lhotákovi pomáhat při pašování - za jedné zimní cesty však silně promrzne a těžce onemocní. Od té toby je velmi slabý. Faráře Havlovického zaujme nejen jeho osud, ale i jeho malířské nadání. Aby Hilma nemusel těžce pracovat, domluví mu učení u místního krejčího, Fidéla Hanuše. Farář Havlovický se čím dál více sbližuje s místním evangelickým knězem, i když se to nelíbí jeho kolegům, farářům. O to více ho zabolí, když jednoho dne vytáhnou někteří zfanatizovaní padolští proti místním evangelíkům - naštěstí jim jejich úmysl překazí. Trápí se však nad smyslem toho, co pro své "padolské" činí... Z Prahy mezitím došly zprávy o ohlášené korunovaci českého krále. Farář Havlovický se také vypravuje do Prahy - nejen na korunovaci. Rozhodl se, že zajistí pro syna kostelníka Kaliny místo v pražském klášteře a také, že se zeptá slavného malíře z akademie na jeho názor na nadání malého Hilmy. Farář Havlovický zjistí, že Hilma má skutečně velký talent. Zařídí mu tedy ubytování i místo na umělecké škole a Hilma odjíždí nadšený do Prahy. Na další studia se faráři Havlovickému podaří získat mecenášský dar přímo od vévodkyně Zaháňské. Padolí nežije jen prací, ale i nenakoupenou hasičskou stříkačkou - místní představitelé samosprávy totiž většinu peněz na stříkačku prošustrovali, a tak má požár, který v Padolí náhodou vypukne, neslýchané následky. Spousta rodin zůstává bez přístřeší, farář Havlovický žádá vrchnost o pomoc. Ta sice pomoc poskytne, rozhodne se však, že dá věci v Padolí do pořádku - pošle sem přísného komisaře. Hilma se mezitím stává schopným a nadaným studentem, jeho zdravotní stav se však zhoršuje. Nakonec v Praze umírá. Farář Havlovický je na pochybách, zda to, co pro Hilmu udělal, bylo to nejlepší. Láska učitelského mládence v Poříči Kalisty k Anně Dušánkové z Padolí, nedopadne šťastně - rodiče Anny, zpyšnělí náhlým blahobytem, vyberou své dceři jiného ženicha - bohatého sedláka Dománě, kterého si Anna nakonec oblíbí. Kalista nese svatbu své milované velmi špatně - začíná pít a přestává si hledět své práce, dokonce se s Dománěm popere při místní tancovačce - farář Havlovický mu domlouvá, aby neskončil bez práce. Přichází dopis od Havlovického bratra Vincence - oznamuje, že se již vrátí natrvalo do Padolí - ať farář zajistí žádost o povolení k dolování. Nejistý farář vše zařídí, byl by však nejraději - tak jako jeho matka, kdyby to nevyšlo. Je však povzbuzen, když mu vévodkyně Zaháňská schválí tolik touženou výstavbu nové fary. Bohužel krátce poté vévodkyně, trýzněná ztrátou mládí a obavou ze stáří a smrti, ve Vídni umírá. Začátkem roku 1840 dorazí do Padolí nový komisař - přísný a nekompromisní... U nás je mimořádné dílo svým poetickým kouzlem, které však ne každý ocení, neboť mohutná kronika líčí obyčejné dny a všední život. Jirásek v U nás vytvořil jedno ze svých nejpoetičtějších děl, dílo mimořádné jemnosti a půvabu, které připomíná zastřenou vzpomínku na dávné časy. Jirásek se však nebrání popsat problémy i lidské nešvary, jako jsou předsudky, závist, pomluvy, nesnášenlivost apod., jde až na dřeň lidského bytí - a v tom všem je cítit skrytý moudrý nadhled, který dodává dílu nadčasový lidský rozměr. Hlavní postavou – katolickým knězem Havlovickým – vytvořil Jirásek originální literární typ plný činorodosti, odvahy, vítězství i proher, samoty i smutku. Zároveň Jirásek ukazuje (i v osudech židovky Justýny Lewitové), že černobílé vidění světa je to, co jeho celému dílu chybí – cení si svobody, osobního charakteru a tolerance a je jedno, zda je jejich nositelem postava oděná v katolickém, evangelickém či židovském rouchu. Mimořádné dílo české literatury, ovšem pro svůj atypický ráz a formu nikoliv pro každého - člověk, který již v životě něco prožil a dokáže vidět hlouběji, dovnitř lidských duší, bude kronikou U nás zcela jistě unešen.
První vydání. Několik črt a povídek jejichž děje jsou spjaty s určitými historickými událostmi po roce 1848. "Husaři" se váží k maďarské revoluci r. 1648, "Sobota" k polskému povstání r. 1863, "Host" k válce 1866, "Na hranicích" k německo-francouzské válce r. 1870. Poslední a nejdelší povídka "Na Ostrově" líčí dobu nezahaleného nástupu a agrese nového němectví u nás v letech osmdesátých a zápas o udržení české půdy.
Publikováno:
1958
Posmrtné souborné dílo českého klasika obsahuje Básně z mládí, Povídky z hor (první Jiráskova próza, obrázky ze života lidu tam u nich na Hronovsku), Petr Kmínek (povídku z prostředí českého maloměsta), Povídku z archivu a Jiráskův projev ze dne 20. srpna 1911, který pronesl z okna vily "Vesna" ke slavnostnímu průvodu o jeho šedesátých narozeninách v Hronově.
Publikováno:
1958