Spisy Josefa Škvoreckého (Odeon, IŽ, LA, Books and Cards)
Spisy Josefa Škvoreckého (Odeon, IŽ, LA, Books and Cards)
28
Číslovanou ediční řadu Spisů Josefa Škvoreckého zahájilo v roce 1991 nakladatelství Odeon. Vzhledem ke svým koncepčním i ekonomickým problémům však stihlo vydat jen jeden svazek. Po tříleté odmlce se Spisů ujalo nakladatelství Ivo Železný, které vydalo 24 svazků (sv. 2-25). Čtenářsky koncipovaná edice zahrnovala jak známé Škvoreckého texty, tak archivní "nálezy", také několik souborů autorovy esejistiky a publicistiky, ale i prozaické novinky. V roce 2006 převzala vydávání Spisů Josefa Škvoreckého Literární akademie (sv. 26-31). V té době vznikla nová redakční rada Spisů a změnila se jejich grafická úprava. Po dvou letech však LA tuto svou aktivitu ukončila a od roku 2008 Spisy vycházejí v pražském nakladatelství Books and Cards.
Druhý svazek Spisů Josefa Škvoreckého obsahuje povídkový soubor ze čtyřicátých a padesátých let. Svazek uvádí ze zázračně nalezených rukopisů deset neznámých próz, z nichž některé nepochybně patří k vrcholům autorovy prezentace v tomto žánru.
Tři na sebe časově volně navazující prózy, které spojuje postava Dannyho Smiřického. V Prima sezoně Škvorecký líčí neúspěšné, ale vytrvalé mladické erotické pokusy septimána Dannyho i osudy jeho kamarádů z jazzové kapely v době okupace. Zbabělci jsou v podstatě deníkem osmi dnů květnové revoluce (4. – 8. 5. 1945), v malém českém městě, viděno očima „páska“ Dannyho s jeho nechutí k falešným frázím a nadšeně vlasteneckým gestům. Konec nylonového věku se vztahuje k období po únoru 1948, kdy pro Dannyho generaci náhle skončil věk obdivu k západní kultuře, k angličtině a jazzu, a začíná jiná a tvrdá realita.
Třetí svazek Spisů Josefa Škvoreckého obsahuje povídky z padesátých a šedesátých let. Přináší vedle známého, teskně uhrančivého cyklu navzájem propojených próz Sedmirammenný svícen mistrovskou novelu Legenda Emöke a dosud neznámé příběhy jazzové "chaucerovské" party označené jako Nové Canterburské povídky.
První část tohoto svazku tvoří 15 povídek, z nichž sedm nebylo dosud knižně publikováno (Divák v únorové noci, Cesta k ateliérům, Šmé s literaturou, Sam píše recenzi, Hovory s Okťabrinou, Faminine Mystique a Jak jsem se učil německy a anglicky). Svazek pak uzavírá klíčová novela Neuilly z r. 1974.
Román z prostředí nakladatelství s jeho zaběhlou, oportunní, ale i taktizující a statečnou „komunikací“ s představiteli vládní a stranické moci, tedy „personální“ unií, která k tomu mimo jiné měla zvláštní orgán, tzv. HSTD, tj. Hlavní správu tiskového dozoru, jednoduše řečeno cenzuru. Edice: Spisy Josefa Škvoreckého; sv. 5
Detektivní román, v němž se autor vyslovuje ke krutému nařčení své ženy ze spolupráce s bývalou StB. Próza má dvě dějová pásma i dvě různé literární formy. Na straně jedné jde o detektivku z Edenvaleské koleje, na druhé je vážný příběh zničení citlivé spisovatelky, která trpí nespravedlivým obviněním v pokoutně vydaných seznamech agentů.
Kniha esejů a vzpomínkových textů přináší jednak autorovy životopisné sebereflexe, jednak jeho stati o detektivkách. První svazek Škvoreckého esejů, tedy kritických, publicistických, literárněhistorických nebo vzpomínkových textů.
V druhém svazku esejí (ve Spisech Josefa Škvoreckého) Nápady čtenáře detektivek a jiné eseje vycházejí texty, v nichž Škvorecký od šedesátých let obhajoval, analyzoval a vykládal „okrajový" detektivní literární žánr. Článek Ohrožuje realismus detektivka? z roku 1963 ukazuje dobře dobovou atmosféru, do níž krátce nato vstoupila autorova monografie o vzniku, pravidlech a typologii angloamerické detektivní literatury Nápady čtenáře detektivek. Vedle této knihy jsou ve svazku Esejí ještě publikovány dva z nejzávažnějších „detektivkářských" příspěvků, pocházející z pozdější doby: Objev v Čapkovi, o nevysvětlitelné záhadě o povídce Šlépěj z Božích muk Karla Čapka, a Poe aneb Dobrodružství v literární vědě, o pátrání po skutečném pachateli zločinu popsaném v povídce Edgara Allana Poea Záhada Marie Rogêtové.
Výprava Miskatonické univerzity objeví ve zříceninách mayské akropole Cobánu latinský rukopis, který - jak potvrdí všechny laboratorní zkoušky a znalecké posudky - pochází z poloviny prvního století po Kristu. Jak se starořímský rukopis dostal do mayského města? Touto záhadou počíná řetěz jiných záhad "nevysvětlitelného příběhu".Škvorecký zde použil vědomosti a reálie ze svých oblíbených knih.
Soubor představuje reprezentativní výbor z básnické tvorby J.Škvoreckého, která se definitivně uzavřela v druhé polovině padesátých let. Kromě vlastních autorových textů jsou zde uvedeny i jeho překlady z americké lidové poezie i překlady z angloamerické poezie. Verše, psané zhruba od čtyřicátých let, tvoří především intimní amilostná poezie. Básně jsou ovlivněny také autorovým hudebním cítěním, takže zde nacházíme i variace zřetelně inspirované bluesovým a jazzovým rytmem.
Svazek esejí přináší texty věnované dvěma tématickým okruhům — angloamerické literatuře a komentářů a kritikám oficiální literatury v Československu po roce 1970. Titulní esej Podivný pán z Providence pojednává o praotci hororu H. P. Lovecraftovi.
Původně krátké postřehy z cesty po Americe a Kanadě v letech 1969-1970 vycházely ještě v socialistickém Československu na přelomu 60. a 70. let, než bylo jasné, že autor zůstává definitivně v emigraci.
V luxusním hotelu u Stříbrného jezera hluboko v kanadských lesích dojde k vraždě. Obětí je dáma, které se v loterii podařilo vyhrát několik milionů. Motiv zločinu je tedy jasný. Nebo není? Jako v předchozích knihách, defiluje i v tomto románu galerie postav a postaviček, jejichž proplétající se osudy se odvíjejí v rychlém sledu,tentokrát na pozadí divoké kanadské přírody a viktoriánského hotelu u jezera. Dohromady vytvářejí atmosféru nabitou tajemstvím a komedií, jak se s tím čtenáři setkali v předchozích detektivních příbězích z dílny slavné autorské dvojice.
Soubor esejí z let 1985-1995 o umění a kultuře (navazují na již vydané eseje: Mezi dvěma světy a jiné eseje 1971-1985) českého exilového spisovatele. Autor ve svých esejích prochází světem literatury, kultury a umění z osmdesátých let dvacátého století, kdy byl svět ideologicky rozdělen na dva protilehlé póly, kdy existovala všudypřítomná volba mezi politicky svobodnou a nesvobodnou literární tvorbou. Škvorecký píše o J. Seifertovi, o M. Twainovi, o svých přátelích - J. Zábranovi, o atmosféře normalizace 70. a 80. let v socialistickém Československu. Kniha je opatřena vydavatelskou poznámkou, ediční poznámkou, poznámkami a vysvětlivkami k jednotlivým textům a rejstříkem.
Poslední díl detektivní série kromě poutavého děje a líčení malých i velkých osudů lidí i lidiček z obou stran oceánu, osudů zauzlovaných dějinami i lidskými city, si klade otázku, kterou si dodnes většina z nás nepřestává klást, protože minulost ještě neskončila.
Román s autobiografickými prvky vypráví životní příběhy spolužáků z náchodského gymnázia, kteří se sejdou po dvaceti letech na maturitním večírku. Setkání mimo jiné ukáže, jak se třída pod tlakem doby rozdělila. Spíše než třídně si dřívější dobří přátelé nerozumí ideově. Většina politických zlomů ve střední Evropě dvacátého století se každého z nich tak či onak dotkla. Postavy a události mají pravzor v životě, ale nejsou to ani portréty lidí, ani faktografické reportáže. Poměrně rozsáhlý oddíl autorských vysvětlivek pisatel zdůvodňuje: "Protože mi knihy vycházejí už od roku 1958, víc než čtyři desetiletí, domnívám se, že čtenáři uvítají, když jim v Poznámkách připomenu některé postavy a události v mých románech zachycené, které se zde pouze mihnou a na něž už možná pozapomněli..."
Setkání v Torontu, s vraždou je už šestým příběhem hraběnky Anny Lomnické, majitelky kadeřnického salónu v Torontu, která – podobně jako všichni vyhlášení hrdinové detektivní literatury – stále přitahuje nejen zločin, ale také inspektora Kanadské jízdní policie Harolda Sinclaira. Podobně jako v minulých pěti příbězích zkušené autorské dvojice Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého, které vydalo v letech 1999-2004 nakladatelství Ivo Železný, i v tomto nejnovějším pokračování stopy přivedou osobitou dvojici detektivů – i nás, čtenáře – do společnosti torontských Čechů. Oproti předchozím dílům série se v tomto šestém jako vypravěči střídají jen hraběnka Anna a reaktivovaný důchodce, inspektor Sinclair, takže příběh kromě nezbytné detektivní zápletky nabízí i nepřímý dialog mezi oběma hrdiny. Ani vyšší věk neubral ve vztahu hraběnky a detektiva nic z dlouholetého citového jiskření a příjemného napětí.
Spisy Josefa Škvoreckého, svazek 28 Zločin v dívčí škole Irenka v mnohonásobném zrychlení Zločin v šantánu Farářův konec Zbabělci. V knize uvedeno chybné ISBN 978-80-86877-12-9.
Publicistická tvorba Josefa Škvoreckého, články a eseje k aktuálnímu dění na poli literatury, kultury a společnosti let 1987 - 97. Navazuje na výběr Nataša, pícníci a jiné eseje. V knize je uvedeno chybné ISBN 80-86877-23-X.
Svazkem Psaní, jazz a bláto v pásech se k edici Škvoreckého Spisů připojuje volná řada autorovy korespondence. Zahajujeme ji dopisy, které si Josef Škvorecký v letech 1950-1960 vyměnil s jedním ze svých nejlepších přátel Lubomírem Dorůžkou. Korespondence zprostředkovává okolnosti vzniku prvních Škvoreckého próz, první neveřejné ohlasy jeho slavného románu Zbabělci, tehdy existujícího zatím jen v prvním strojopisném opisu, a zachycuje i dobu Škvoreckého vojenské služby, jejíž líčení se poněkud liší od příběhů zahrnutých do románu Tankový prapor.
Kniha, která vychází jako 32. titul Spisů Josefa Škvoreckého, obsahuje dopisy, které si Škvorecký v letech 1968-1989 vyměnil se svým přítelem, hudebním publicistou Lubomírem Dorůžkou. Oproti prvnímu svazku jejich korespondence, který postihl období vojenské služby na počátku padesátých let a prvních kroků v různých zaměstnáních, se situace nyní významně proměnila. Josef Škvorecký na prahu normalizace odchází do kanadského exilu, zatímco Dorůžka zůstává v Praze. Jeho zaměstnání v hudebním nakladatelství Supraphon mu však umožňuje časté cesty na Západ, odkud vede se Škvoreckým bohatou korespondenci, odkud si domů vozí knížky vydané v torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ale současně Škvoreckému zprostředkovává informace o dění doma (velmi podrobně zejména v souvislosti s případem kriminalizace činnosti Jazzové sekce). Dopisovat si mohou i v době, kdy Dorůžka necestuje: za tím účelem mají postupně zřízeno několik krycích adres v Kanadě i Spojených státech. A tak kniha přináší i dopisy, které Dorůžka píše fiktivnímu americkému laborantovi z nemocnice v New Yorku či mladičké Kanaďance z Willowdale, která je sice po praprarodičích Češka, ale jejich jazyk už dávno neovládá. Zásluhou těchto dopisů získává kniha i pozoruhodné beletristické prvky, které prozrazují, že navzdory tíživým okolnostem i praktickým důvodům přechodné změny identity se autoři uvnitř svého letitého přátelství uměli i pobavit.
Svazek obsahuje filmové a televizní scénáře, které autor napsal během dvaceti let v exilu a dosud nebyly realizovány: Láska a zrádné geny, Pekařův kluk a Zamilovaný Dvořák (podle románu Scherzo capriccioso). Zahrnuta je i divadelní hra Bůh do domu, která byla v roce 1980 uvedena na scéně torontského Nového divadla, a rozhlasová hra Novílidé, uvedená rozhlasovými stanicemi v Kanadě a západním Německu v letech 1977-78. Uspořádal a k vydání připravil Michal Přibáň. V tomto souboru vydání 1.
Výbor z článků a knih Josefa Škvoreckého o kinematografii, psaných od šedesátých do devadesátých let dvacátého století buď česky, nebo anglicky pro západní časopisy a sborníky. Některé z nich (jako práce o J. Menzelovi z roku 1982) vychází zde vůbec poprvé. Spíše než o odbornou "filmologickou" literaturu jde o osobní konfese-vzpomínky na zážitky při sledování filmů, nejčastěji z dětství či mládí, nebo o volnější úvahy o zrodu filmové látky a jejích společenských okolnostech (práce o čs. filmové nové vlně, o King Kongovi, studie o Židu Süssovi).
Devětatřicátý svazek Spisů Josefa Škvoreckého nabízí autorovu korespondenci s Janem Zábranou (1931–1984), významným překladatelem, básníkem, prozaikem a zejména Škvoreckého blízkým přítelem a spolupracovníkem. Korespondence se nedochovala úplná, přesto je nepochybně cenným biografickým pramenem a navíc nám umožňuje nahlédnout alespoň útlými skulinami i do zákulisí literárního života šedesátých let. V okamžiku odchodu manželů Škvoreckých do exilu (1969) se knížka mění ve velmi výmluvný epistulární román, který sice vznikl zcela mimoděčně a dochoval se v pouhých útržcích, přesto však poskytuje fascinující – byť do jisté míry hořké – svědectví o pevném přátelství dvou spisovatelů, které nezničila ani železná opona, ani oceán, ani nově získávané a velmi odlišné životní zkušenosti. Edice též dokumentuje dlouho tajenou spolupráci obou autorů na třech detektivních románech a jednom významném překladu. Uspořádali a k vydání připravili Alena a Michal Přibáňovi.
Václav Havel (1936–2011) a Josef Škvorecký (1924–2012) patřili k nejvýznamnějším osobnostem české poválečné literatury i kulturního života. Oba autory spojoval mj. fakt, že si nikdy nezadali s komunistickou mocí: i na půdě progresivního Svazu československých spisovatelů v druhé polovině šedesátých let působili téměř jako outsideři. Nikdy se však osobně nesblížili. Josefa Škvoreckého možná svazovalo i vědomí, že v postavě světoznámého dramatika Hejla z románu Mirákl Havla příkře zkarikoval, a záhy si uvědomil, že „Dannyho pohled“ v tomto případě nebyl dostatečně pronikavý. Dopisy, které si vyměňovali od roku 1976 až do prosince 1989, kdy se stal jeden z adresátů prezidentem a druhý na čas jeho poradcem, přesto nejsou nezajímavé. Umožňují nám sledovat přípravu tří publikací, které manželé Škvorečtí Havlovi vydali ve svém nakladatelství SixtyEight Publishers, ale můžeme také nahlédnout do Škvoreckého strategických, nejen nakladatelských, ale i společenských, ba politických úvah. Z Havlových dopisů je zase zřetelně patrná postupná proměna zdvořilého disidenta ve velkorysou, ale cílevědomou a z hlediska soudobých dějin republiky nakonec vlastně klíčovou osobnost.