V roce 1915 začalo Rakousko-Uhersko bojovat na nové rakousko-italské frontě. Ta se klikatila vysoko v Alpách i kolem řeky Soči v dnešním Slovinsku, a tak podle řeky dostala i jméno: Sočská fronta. Řeka Soča se tak stala symbolem jedenácti bitev mezi armádami Itálie a Rakouska-Uherska v letech 1915-1917. Průvodce po válečných památkách v krajině kolem řeky, okolních hor, krasových planin i po místech při pobřeží Jadranu přibližuje dochované stopy bojů (hřbitovy, muzea, opevnění, pomníky, pamětní desky). Průvodce sočskou krajinou poskytuje informace o vzniku 1. světové války, o bojích na Sočské frontě, válčících soupeřích i účasti českých vojáků v operacích na sočském bojišti.
Popisuje život Generála Stanovského,který byl pilotem a létal ve Francii,jako stihač.Za druhé světové války byl vězněn v koncentračním táboře Dachau a po roce 1948 byl znovu uvězněn v Československu.
Původní česká práce talentovaného historika. Líčení Napoleonova návratu z Elby včetně bitvy u Waterloo. Původnost této knihy tkví ve využití francouzských pramenů – dosud vydávané knihy vycházely převážně z rakouských či jiných kompilací. Popis posledních sto dnů Napoleonovy vlády je čtivý, historicky věrný a oživený řadou životopisů jednotlivých protagonistů. Kniha je doplněna bohatým obrazovým černobílým materiálem.
Po sedmi letech práce letos konečně vychází ojedinělá publikace českých autorů, popisující historii armády habsburské říše od roku 1526, kdy na český trůn nastoupil první panovník z Habsburského rodu až do roku 1918, kdy se na konci první světové války Rakousko-Uhersko rozpadlo a Čechy spolu se Slovenskem vytvořily samostatný stát - Československo.
Autory textu jsou historikové PhDr. Josef Dolejší, Ing. Josef Fučík, PhDr. Petr Havel a PhDr. Jiří Pernes. Kratšími statěmi přispěli další autoři - medailónky vojenských řádů a vyznamenání napsal známý sběratel faleristiky, RNDr. Josef Koláčný.
Autoři sledují kulturně politický vývoj habsburské armády ve světových souvislostech, s přehlednutím k nezanedbatelné roli českých a slovenských vojáků ve všech konfliktech, kterými rakouské a později rakousko-uherské soustátí prošlo. Kniha velkého formátu 245 x 310 mm je doplněna původními barevnými i černobílými ilustracemi. Autorem celostránkových barevných tabulí je akademický malíř Karel M. Toman, znalec uniforem a zkušený výtvarník a ilustrátor. Zesnulý K. M. Toman byl uznávaným odborníkem v oboru historie vojenství a především stejnokrojů. Je znám i diky své volné grafické tvorbě. Autorem černobílých tabulí je Zdirad J. K. Čech, přední český heraldický a faleristický odborník. Kromě původních ilustrací bude text dokumentován dobovými ilustracemi.
Po sedmi letech práce letos konečně vychází ojedinělá publikace českých autorů, popisující historii armády habsburské říše od roku 1526, kdy na český trůn nastoupil první panovník z Habsburského rodu až do roku 1918, kdy se na konci první světové války Rakousko-Uhersko rozpadlo a Čechy spolu se Slovenskem vytvořily samostatný stát- Československo. Autory textu jsou historikové PhDr. Josef Dolejší, Ing. Josef Fučík, PhDr. Petr Havel a PhDr. Jiří Pernes. Kratšími statěmi přispěli další autoři - medailónky vojenských řádů a vyznamenání napsal známý sběratel faleristiky, RNDr. Josef Koláčný. Autoři sledují kulturně politický vývoj habsburské armády ve světových souvislostech, s přehlednutím k nezanedbatelné roli českých a slovenských vojáků ve všech konfliktech, kterými rakouské a později rakousko-uherské soustátí prošlo. Kniha velkého formátu 245 x 310 mm je doplněna původními barevnými i černobílými ilustracemi. Autorem celostránkových barevných tabulí je akademický malíř Karel M. Toman, znalec uniforem a zkušený výtvarník a ilustrátor. Zesnulý K. M. Toman byl uznávaným odborníkem v oboru historie vojenství a především stejnokrojů. Je znám i diky své volné grafické tvorbě. Autorem černobílých tabulí je Zdirad J. K. Čech, přední český heraldický a faleristický odborník. Kromě původních ilustrací bude text dokumentován dobovými ilustracemi.
Kniha se zabývá vznikem samopalu jako typu zbraně jako takové aby se dále věnovala pouze vývoji německých samopalů, z nich jedná z kultovních zbraní druhé světové války, samopalu M.P. 38 a MP 40, známých pod slangovou přezdívkou „schmeisser“. Autor v knize podrobně seznamuje čtenáře se všemi aspekty vzniku, výroby i užití této populární zbraně. Vyvrací mnohé zažité mýty a polopravdy, důkladně rozebírá otázku autorství konstrukce, řeší otázku počtu vyrobených kusů. Srovnává samopal M.P. 38 a 40 s jeho dobovými protějšky, identifikuje jeho silné i slabší stránky, to vše většinou ilustruje pomocí dobových dokumentů a citací. Kniha vznikala v průběhu cca 7 let, kdy autor sbíral materiály a postupně je podroboval kritické analýze a třídil z nich konečný text. Kniha je svými informacemi objevná jak v českém jazyce (dosud česky o této zbrani žádná práce publikována nebyla), tak i ve světovém kontextu. Kniha je doprovázena bohatou fotografickou dokumentací. Kromě kvalitních fotografií z nejrůznějších sbírkových fondů přináší i mnoho unikátních, dosud nepublikovaných fotografií. Autorem je odborník na palné zbraně, známý svými články především čtenářům Střelecké revue, Střeleckého magazínu a dalších odborných periodik. Ing Martin Helebrant je absolventem ČVUT Praha, fakulty strojní a Rochester Institute of Technology. Zájem o zbraně vychází z rodinné tradice, otec byl myslivec a autor se se zbraněmi setkával již od útlého věku. Publikovat začal v roce 1990. V době vydání této knihy publikoval již více než 300 odborných článků na téma ručních palných zbraní a vojenské historie. Kromě časopiseckých publikací vyšla i kniha Zbraně a sebeobrana, ve které napsal její část zabývající se konstrukcí a technickými aspekty zbraní.
Bitva u španělského mysu Trafalgar, svedená 21. října 1805 mezi 33 řadovými loďmi francouzsko-španělské floty admirála Villeneuva a 27 britskými řadovými loďmi admirála Nelsona, který zde zemřel, je jedním z největších a nejproslulejších námořních střetů v dějinách. Tato kniha, která si skutečně zaslouží podtitul Anatomie námořní bitvy, líčí Tragalgar na základě vyprávění mnoha očitých svědků od admirálů a kapitánů po prosté členy posádek všech zúčastněných národností. Přibližuje i zásady bojové taktiky plachetních lodí, manévrů, dělostřelby a plavby samotné. Popisuje vše, co bitvě předcházelo od úniku spojeneckého loďstva přes složitou plavbu do Karibiku a zpět, střet u mysu Finisterre až po tečku za Trafalgarem, bitvu u mysu Ortegal. Odpovídá i na otázku, zda admirál Villeneuve skutečně zhatil Napoleonovy plány na invazi do Anglie.
V knize autor vysvětluje, proč se z přesvědčení dobrovolně chopil zbraně na obranu nacistického Německa v době, kdy byla jeho porážka již neodvratná. Následně popisuje poměry v náborovém a výcvikovém středisku SS. Stěžejní částí knihy je líčení uspěchaného nasazení francouzských dobrovolníků do boje v Pomořanech i válečných hrůz na severním úseku východní fronty na sklonku války. Neméně zajímavé je líčení poměrů v zajetí a poté ve francouzském vězení, jakož i přístupu poválečné francouzské justice a společnosti k souzení francouzských příšlušníků SS.
Od starověku k branám renesance. Ordálie, Boží soudy, gladiátorské hry, turnaje, souboje, duely – jedním slovem ritualizované násilí provází dějiny lidstva od nepaměti. Často se pod maskou souboje skrývaly vraždy a naopak, mnohé násilí bylo obhajováno na základě dobově platných kodexů chování. Písemné doklady o násilném řešení sporů nějakou více či méně přesně kodifikovanou formou máme již ze starověku a s každým stoletím jich přibývá. Duel, tato formalizovaná podoba násilného rozhodování, která strana má „pravdu“, je fenoménem výrazně evropským. Až do vynálezu střelného prachu byl rozhodován chladnou zbraní, takže je s ním nevyhnutelně spjat i vývoj šermířského umění. Autoři ve svém díle koncipovaném do tří svazků popisují nejenom jednotlivé formy boje dvou jedinců či souboje známých osobností, ale všímají si také socio-historického kontextu a dobových literárních či dramatických reflexí duelů.
Postupem staletí se duel – ať již chladnou či střelnou zbraní – stal neodmyslitelnou součástí života vyšší společnosti, především šlechty a důstojnického sboru, ačkoliv nezřídka jej praktikovali i neurození občané. V určitých obdobích byl natolik rozšířeným jevem, že jej současníci přirovnávali k morové epidemii. Druhý díl projektu Historie evropských duelů a šermu popisuje „zlatou dobu“ duelů, spadající do 16. až 18. století, a obšírně popisuje vývoj šermířského umění v tomto období. Evropa byla tehdy svědkem nebývalého rozvoje šermířských škol, jejichž mistři nám zanechali řadu traktátů a učebnic šermu, doprovázených často ilustracemi pozoruhodné výtvarné úrovně. Samozřejmě se opět dozvíme podrobnosti o soubojích slavných osobností, ale také o ženách s kordem a mužích v sukních, o soubojích Napoleonových důstojníků, o soupeření jednotlivých šermířských škol. Dočteme se i o tom, jaké byly duelové zvyklosti, jak byly kodifikovány a jak se na celý fenomén dívali panovníci, církev a společnost, a to nejenom ve střední a západní Evropě, ale také v Rusku.
Ačkoliv po staletí odsuzován, zakazován a kriminalizován, udržel se duel až do 19. století, kdy jej změna společenského klimatu – průmyslová revoluce, vzestup buržoazie, pokles významu šlechty, nové myšlenky a filozofické proudy – odsoudila takříkajíc na smetiště dějin. Přesto se s duely setkáváme ještě i ve 20. století, byťuž jenom v podobě kuriózních výstřelků pošetilců a recesistů. S tímto vývojem je spjat i rozvoj šermířského umění, zpočátku jako nezbytné průpravy pro duel, později jako módní společenské zábavy a nakonec jako sportovního odvětví, které jako jeden z mála sportů nechybělo na žádné moderní olympiádě. Jako každý kontroverzní společenský jev zanechal duel stopu i v literatuře, dramatu a filmu. O všech těchto a mnohých dalších aspektech historie evropských duelů a šermu pojednává závěrečný svazek třídílného cyklu, obsahující stejně jako díly předchozí mnoho nepublikovaných ilustrací.