"Velké dějiny zemí Koruny české" je fascinující knižní série napsaná českým historikem Antonínem Klimekem, která mapuje významné události a epochy v historii Českých zemí. Jedna z knih v této sérii, Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek XIV., 1929–1938, se zaměřuje na události mezi lety 1929 a 1938, období plné politických změn a turbulentních událostí....
Kniha navazuje na předchozí díl z cyklu Velké dějiny zemí Koruny české. Jako taková mapuje události odehrávající se na území českého státu v letech 1402 až 1437, tedy v době od počátků působení mistra Jana Husa až po poslední šarvátky husitské revoluce. ISBN 80-7185-264-3 (soubor)
Svazek autorsky navazuje na předchozí díl a zachycuje období mezi lety 1437 a 1526. V první části líčí důsledky husitské revoluce a v širokých evropských souvislostech přibližuje dramatické pokračování husitského zápasu, vedeného Jiřím Poděbradským. Pozornost přitom zaměřuje jak na kališnickou, tak na katolickou složku obyvatelstva korunních zemí. Druhá část se zabývá vznikem a prvním obdobím existence českého stavovského státu až do nástupu Habsburků s důrazem na dílo poválečné hospodářské obnovy i na politické soupeření mezi královskými městy a šlechtou. Ucelené kapitoly jsou věnovány kultuře doby husitské, počátkům humanismu a náboženskému životu. Problematiku dějin umění „dlouhého“ 15. století objevně zpracovala Milena Bartlová. ISBN 80-7185-264-3 (soubor)
Čtrnáctý svazek Velkých dějin zemí Koruny české zachycuje období let 1929–1938, tj. druhé desetiletí existence samostatné Československé republiky až do osudné mnichovské konference. Historik Antonín Klimek, jeden z nejpřednějších odborníků na dané téma, bezprostředně navazuje na předchozí díl, jehož je také autorem. Obsáhlé askvěle dokumentované líčení kritických let před druhou světovou válkou se samozřejmě nevyhýbá kontroverzním otázkám a problémům tehdejší vnitřní i zahraniční politiky československého státu, které se snaží podat s maximální objektivitou. Knihu doplňují pozoruhodné dobové fotografie. ISBN 80-7185-264-3 (soubor)
Opojnou radost z osvobození v květnu 1945 provázely naděje, že se podaří vybudovat republiku svobodnou, sociálně spravedlivou a také zabezpečenou před jakýmkoli příštím vnějším i vnitřním ohrožením. Prezident Beneš se triumfálně vrátil z exilu do Prahy jako symbol vítězství i kontinuity s meziválečnou první republikou. Sám všakhovořil především o národní revoluci. Její součástí byla tvrdá odplata – zejména na Němcích a kolaborantech. Četných násilností se po řadu měsíců dopouštěli také rudoarmějci – osvoboditelé ze země, jež měla do budoucna garantovat československou bezpečnost a jejíž „přání“ bylo radno plnit. Nabádali k tomu především komunisté, kteří se ve všeobecně zradikalizovaných poměrech orientovali nejlépe. Voliči v českých zemích z nich v květnu 1946 učinili výrazně nejsilnější politickou sílu v Československu. KSČ tak získala ideální pozici k přípravám na úplné převzetí moci a destrukci limitované demokracie třetí republiky.
Tak hladký průběh převratu v roce 1948 nečekali ani komunisté. Prezident Beneš se nakonec veškerému nátlaku podvolil a většina zákonodárců, včetně členů demokratických stran, nové pořádky posvětila. Akční výbory jako hlavní prostředek „očištění“ společnosti se ukázaly jako nesmírně efektivní, propaganda fungovala, volby na konci května toho roku se podařilo zmanipulovat. Puč příliš nezkomplikovala ani smrt Jana Masaryka, který byl vzdor zakořeněným mýtům ochotný s KSČ spolupracovat a podle některých aktérů dokonce snil o roli hlavy státu. A přece tu bylo něco, co komunisté podcenili: mocenská gravitace Moskvy. Stála za první lží nového režimu, když Klement Gottwald ještě jako předseda vlády veřejně odmítl kolektivizaci zemědělství. Tvrdá sovětská linie razící doktrínu zostřování třídního boje však stála i za politickými procesy a zejména za militarizací ekonomiky, jež stáhla Československo v padesátých letech do hluboké hospodářské krize. Jak platilo ještě v osmdesátých letech, také politické uvolnění muselo být inspirováno Kremlem. A tak zlom nastal Stalinovou smrtí, shodou okolností bezprostředně následovanou smrtí Gottwaldovou. Silová konfrontace ustoupila „soupeření idejí“, ekonomická křivka se obrátila a režim se stabilizoval. ISBN 80-7185-264-3 (soubor)