nehodnoceno
Mé hodnocení
Henryk Sienkiewicz se narodil 5. května 1846 ve Woli Okrzejowské, části Polska tehdy pod ruskou správou. Vyrůstal v zámožné šlechtické rodině na venkově a od dvanácti let žil ve Varšavě. V roce 1866 začal studovat práva, medicínu a filologii, ale studia nedokončil. Již během studií se věnoval žurnalistice, psal literární a divadelní recenze a od roku 1874 pravidelně publikoval fejetony pod pseudonymem Litwos v novinách Gazeta Polska. Jeho prvním literárním počinem byla povídka Starý sluha z roku 1876, kterou později rozpracoval do románu Haňa.
V roce 1876 cestoval do Severní Ameriky, kde se seznámil s odlišným společenským a myšlenkovým prostředím. Po návratu se přiklonil k pozitivismu a začal se zajímat o současné společenské problémy, čímž se odklonil od romantických příběhů šlechticů. V Americe napsal Črty uhlem, drastický obraz polského venkova, a po návratu do vlasti publikoval v letech 1882–1883 řadu kratších próz.
Postupně se však vrátil k historické tematice, ovlivněn svou ženou Marynou a jejím vlasteneckým otcem. Začal pracovat na rozsáhlé historické trilogii. První díl, Ohněm a mečem, začal vycházet v roce 1879 a znamenal zásadní obrat v jeho tvorbě. Následovaly Potopa a Pan Wolodyjowski. Po smrti milované ženy Maryny v roce 1885 založil z anonymního daru 15 000 rublů nadaci nesoucí její jméno, která podporovala polské umělce ohrožené plicní nemocí.
V letech 1897–1900 napsal román Křižáci, který reagoval na protipolskou germanizační kampaň v Prusku a připomínal boje polských králů proti německým křižákům. Román vycházel na pokračování v časopise Tygodnik Illustrowany, přičemž Sienkiewicz často cestoval během psaní – od Varšavy přes Zakopané, rakouské lázně až po Švýcarsko a Francii. K jeho dílu se inspiroval historickými prameny, zejména latinským spisem Historia Polonica.
V letech 1894–1896 vznikl jeho nejznámější román Quo vadis, který mu přinesl obrovský úspěch u čtenářů i kritiků. V roce 1905 obdržel Nobelovu cenu za celoživotní dílo, při převzetí zdůraznil, že i když jeho vlast není na mapě, žije v srdcích lidí.
Sienkiewicz se v posledních letech života věnoval i tvorbě pro mládež, napsal knihu odehrávající se v Africe, kterou navštívil na lovecké výpravě.
Před první světovou válkou žil převážně na venkově, v zimě se vracel do Varšavy. V roce 1914 odjel do Švýcarska, kde s Paderewským založil Výbor pro pomoc Polsku a věnoval se organizaci pomoci obětem války. Zemřel 15. listopadu 1916 ve Vevey ve Švýcarsku, s vědomím, že se nedožil osvobození své vlasti.
V roce 1876 cestoval do Severní Ameriky, kde se seznámil s odlišným společenským a myšlenkovým prostředím. Po návratu se přiklonil k pozitivismu a začal se zajímat o současné společenské problémy, čímž se odklonil od romantických příběhů šlechticů. V Americe napsal Črty uhlem, drastický obraz polského venkova, a po návratu do vlasti publikoval v letech 1882–1883 řadu kratších próz.
Postupně se však vrátil k historické tematice, ovlivněn svou ženou Marynou a jejím vlasteneckým otcem. Začal pracovat na rozsáhlé historické trilogii. První díl, Ohněm a mečem, začal vycházet v roce 1879 a znamenal zásadní obrat v jeho tvorbě. Následovaly Potopa a Pan Wolodyjowski. Po smrti milované ženy Maryny v roce 1885 založil z anonymního daru 15 000 rublů nadaci nesoucí její jméno, která podporovala polské umělce ohrožené plicní nemocí.
V letech 1897–1900 napsal román Křižáci, který reagoval na protipolskou germanizační kampaň v Prusku a připomínal boje polských králů proti německým křižákům. Román vycházel na pokračování v časopise Tygodnik Illustrowany, přičemž Sienkiewicz často cestoval během psaní – od Varšavy přes Zakopané, rakouské lázně až po Švýcarsko a Francii. K jeho dílu se inspiroval historickými prameny, zejména latinským spisem Historia Polonica.
V letech 1894–1896 vznikl jeho nejznámější román Quo vadis, který mu přinesl obrovský úspěch u čtenářů i kritiků. V roce 1905 obdržel Nobelovu cenu za celoživotní dílo, při převzetí zdůraznil, že i když jeho vlast není na mapě, žije v srdcích lidí.
Sienkiewicz se v posledních letech života věnoval i tvorbě pro mládež, napsal knihu odehrávající se v Africe, kterou navštívil na lovecké výpravě.
Před první světovou válkou žil převážně na venkově, v zimě se vracel do Varšavy. V roce 1914 odjel do Švýcarska, kde s Paderewským založil Výbor pro pomoc Polsku a věnoval se organizaci pomoci obětem války. Zemřel 15. listopadu 1916 ve Vevey ve Švýcarsku, s vědomím, že se nedožil osvobození své vlasti.
Zdroj: ld.johanesville.net