nehodnoceno
Mé hodnocení
MUDr. Josef Dvořák, narozen 1922, se od roku 1946 věnoval výzkumu podmínek přežití v kosmickém prostoru. Jeho práce zahrnovala studium chování organismů ve vakuu, dopadů beztíže na lidské tělo, zátěže při pilotování stíhacích letounů a využití speciálních oděvů ve vysokých nadmořských výškách. Zabýval se také problémy spojenými s velkou výškou, jako je var krve a reakce horolezců na extrémní podmínky. Dále se věnoval výzkumu bezvědomí způsobeného nedostatkem kyslíku, počítačovému modelování dýchání u pacientů v kritickém stavu, vlivu sociální izolace na lidskou psychiku, opakované expozici beztíži a modelování krizových situací.
Jeho kariéra zahrnovala působení v Leteckém zdravotnickém ústavu (1946–1951), na III. interní klinice Lékařské fakulty Karlovy University, jako hlavní odborník pro letecké lékařství Ministerstva obrany (1951–1954), v Ústavu leteckého zdravotnictví Ministerstva obrany (1954–1972), v Ústředním ústavu železničního zdravotnictví Ministerstva dopravy (1972–1988) a v Centru pro výzkum stresu Psychologického ústavu ČS akademie věd a Ministerstva obrany (1989–2002).
Byl členem Mezinárodní akademie letecké a kosmické medicíny, kde v letech 1968–1967 působil jako viceprezident, a členem Mezinárodní astronautické akademie. V letech 1972–1992 byl spolupředsedou Mezinárodní komise pro záchranu a studium bezpečnosti v kosmu. Je autorem přibližně 100 odborných publikací a 20 knih vědecké prózy zaměřených na medicínu katastrof.
Jeho kariéra zahrnovala působení v Leteckém zdravotnickém ústavu (1946–1951), na III. interní klinice Lékařské fakulty Karlovy University, jako hlavní odborník pro letecké lékařství Ministerstva obrany (1951–1954), v Ústavu leteckého zdravotnictví Ministerstva obrany (1954–1972), v Ústředním ústavu železničního zdravotnictví Ministerstva dopravy (1972–1988) a v Centru pro výzkum stresu Psychologického ústavu ČS akademie věd a Ministerstva obrany (1989–2002).
Byl členem Mezinárodní akademie letecké a kosmické medicíny, kde v letech 1968–1967 působil jako viceprezident, a členem Mezinárodní astronautické akademie. V letech 1972–1992 byl spolupředsedou Mezinárodní komise pro záchranu a studium bezpečnosti v kosmu. Je autorem přibližně 100 odborných publikací a 20 knih vědecké prózy zaměřených na medicínu katastrof.