nehodnoceno
Mé hodnocení
Konstantin Biebl se narodil 26. února 1898 ve Slavětíně u Loun. Jeho otec byl zubní lékař, který v roce 1916 spáchal sebevraždu na haličské frontě. V Bieblově literárním vývoji sehrál roli i jeho strýc, spisovatel A. Ráža, se kterým také vydal svou první sbírku básní.
Základní školu navštěvoval ve Slavětíně, střední školu začal v Lounech, kde se spřátelil s K. Konrádem, a později pokračoval v Praze. V roce 1916 nastoupil vojenskou službu a v roce 1917 složil válečnou maturitu. Válku prožil v Haliči a na balkánské frontě. Po návratu v roce 1918 se léčil s podezřením na tuberkulózu a proto s J. Wolkerem odjel k moři do Dalmácie. Zde se zamiloval do pacientky, která později zemřela a stala se inspirací pro sbírku Zloděj z Bagdadu.
V roce 1921 se pokusil studovat medicínu, ale ani lékařská fakulta, ani Filozofická fakulta UK, nedokončil.
Od roku 1921 byl členem brněnské Literární skupiny a v roce 1924 přešel do Devětsilu. V roce 1934 se stal spoluzakladatelem pražské surrealistické skupiny a v roce 1938 veřejně protestoval v Ranních novinách proti rozpuštění skupiny V. Nezvalem.
Významný vliv na jeho tvorbu měl pobyt v Tichomoří v letech 1926–1927, který se odrazil například ve sbírce S lodí jež přiváží čaj a kávu.
V roce 1931 se oženil s Marií Bulovovou, která se věnovala poezii, pohádkám a překladům, a publikovala především v 70. letech.
Během druhé světové války žil Biebl v Praze a na venkově (Louny, Slavětín, Běloves, Libíč) a spolupracoval s filmem. Po válce působil jako ministr informací a člen Filmové rady.
S bolestivou zánětem slinivky se léčil v Karlových Varech. Tato nemoc, v kombinaci s depresemi a rozčarováním z představitelů předválečné avantgardy, vedla k jeho sebevraždě 12. listopadu 1951 v Praze.
Konstantin Biebl byl jedním z předních představitelů avantgardní poezie generace 20. let. Jeho tvorba prošla vývojem od proletářské poezie a poetismu přes surrealismus až po politicky angažovanou tvorbu po druhé světové válce. Jeho dílo se vyznačovalo motivy sociálními, milostnými a avantgardní fascinací exotikou.
Základní školu navštěvoval ve Slavětíně, střední školu začal v Lounech, kde se spřátelil s K. Konrádem, a později pokračoval v Praze. V roce 1916 nastoupil vojenskou službu a v roce 1917 složil válečnou maturitu. Válku prožil v Haliči a na balkánské frontě. Po návratu v roce 1918 se léčil s podezřením na tuberkulózu a proto s J. Wolkerem odjel k moři do Dalmácie. Zde se zamiloval do pacientky, která později zemřela a stala se inspirací pro sbírku Zloděj z Bagdadu.
V roce 1921 se pokusil studovat medicínu, ale ani lékařská fakulta, ani Filozofická fakulta UK, nedokončil.
Od roku 1921 byl členem brněnské Literární skupiny a v roce 1924 přešel do Devětsilu. V roce 1934 se stal spoluzakladatelem pražské surrealistické skupiny a v roce 1938 veřejně protestoval v Ranních novinách proti rozpuštění skupiny V. Nezvalem.
Významný vliv na jeho tvorbu měl pobyt v Tichomoří v letech 1926–1927, který se odrazil například ve sbírce S lodí jež přiváží čaj a kávu.
V roce 1931 se oženil s Marií Bulovovou, která se věnovala poezii, pohádkám a překladům, a publikovala především v 70. letech.
Během druhé světové války žil Biebl v Praze a na venkově (Louny, Slavětín, Běloves, Libíč) a spolupracoval s filmem. Po válce působil jako ministr informací a člen Filmové rady.
S bolestivou zánětem slinivky se léčil v Karlových Varech. Tato nemoc, v kombinaci s depresemi a rozčarováním z představitelů předválečné avantgardy, vedla k jeho sebevraždě 12. listopadu 1951 v Praze.
Konstantin Biebl byl jedním z předních představitelů avantgardní poezie generace 20. let. Jeho tvorba prošla vývojem od proletářské poezie a poetismu přes surrealismus až po politicky angažovanou tvorbu po druhé světové válce. Jeho dílo se vyznačovalo motivy sociálními, milostnými a avantgardní fascinací exotikou.
Zdroj: ld.johanesville.net