Hans Christian Andersen
1805 - 1875
dánská
nehodnoceno
Mé hodnocení
Světově proslulý pohádkář Hans Christian Andersen se narodil 2. dubna 1805 v Odense na dánském ostrově Fynu v chudé rodině. Až do čtyřiceti let byl závislý na finanční podpoře příznivců. Jeho otec byl švec a rodina žila stísněně v jedné místnosti.
Po smrti otce v jedenácti letech musel Hans kvůli tíživé finanční situaci odejít ze školy a začít pracovat v továrně. Ve čtrnácti letech se vydal do Kodaně, kde se pokoušel prosadit jako zpěvák a loutkář. Vlastnoručně si postavil malé divadlo a šil oblečky pro své loutky. Byl vášnivým čtenářem a znal nazpaměť Shakespearovy hry.
Prvním důležitým člověkem v Andersenově životě se stal ředitel divadla Jonáš Collin, který mu zajistil stipendium krále Frederika VI. a umožnil mu studovat na gymnáziu ve Slagelse a později v Helsingoru, kde zůstal až do roku 1827. Studia mu však příliš nešla.
Andersen psal romány, básně, divadelní hry, ale nejvíce se proslavil svými pohádkami. Jeho první kniha, Duch v Palnatokově hrobě, vyšla v roce 1822, ještě před nástupem na školu. Aktivně se podílel na dánském kulturním životě, i když ne vždy se setkal s pozitivním ohlasem. Někteří literární kritici a historici se domnívají, že téměř veškerá jeho tvorba odráží Andersenův vlastní život.
Andersenovy pohádky se staly klasikou. Kromě pohádek psal také básně a romány, z nichž je dodnes čtena autobiografie Pohádka mého života. Zkoušel psát i divadelní hry, které však nebyly příliš úspěšné.
Odborná veřejnost si zpočátku utahovala z Andersenových pravopisných chyb. Začínal s cestopisy a básněmi, psal vaudeville – veselohry se zpěvy a zápletkami. Největšího úspěchu dosáhl s romány Improvizátor, Dvě baronky a autobiografií Pohádka mého života, ale především se stal známým díky sto padesáti šesti pohádkám. Svazek pohádek vydával pravidelně o Vánocích a v době bez televize měly velký význam pro děti i dospělé. Andersen v nich oživuje neživé předměty a dává hlas zvířatům i domům. Ukazuje krásu i problémy života prostřednictvím příběhů o porcelánových figurkách, sněhulácích, jehlách a čápech, a to vše v jeho osobitém stylu. Dokázal se vcítit do dětské duše a psal pohádky, jako by je vyprávěl malému dítěti.
Na jaře roku 1872 Andersen vážně upadl a zranil se. Již se nikdy plně nezotavil. Zemřel v létě 1875 nedaleko Kodaně a byl pohřben na Assistenském hřbitově v Kodani. Den jeho pohřbu, kterého se zúčastnil i král Christian IX., byl vyhlášen dánským dnem národního smutku.
Po smrti otce v jedenácti letech musel Hans kvůli tíživé finanční situaci odejít ze školy a začít pracovat v továrně. Ve čtrnácti letech se vydal do Kodaně, kde se pokoušel prosadit jako zpěvák a loutkář. Vlastnoručně si postavil malé divadlo a šil oblečky pro své loutky. Byl vášnivým čtenářem a znal nazpaměť Shakespearovy hry.
Prvním důležitým člověkem v Andersenově životě se stal ředitel divadla Jonáš Collin, který mu zajistil stipendium krále Frederika VI. a umožnil mu studovat na gymnáziu ve Slagelse a později v Helsingoru, kde zůstal až do roku 1827. Studia mu však příliš nešla.
Andersen psal romány, básně, divadelní hry, ale nejvíce se proslavil svými pohádkami. Jeho první kniha, Duch v Palnatokově hrobě, vyšla v roce 1822, ještě před nástupem na školu. Aktivně se podílel na dánském kulturním životě, i když ne vždy se setkal s pozitivním ohlasem. Někteří literární kritici a historici se domnívají, že téměř veškerá jeho tvorba odráží Andersenův vlastní život.
Andersenovy pohádky se staly klasikou. Kromě pohádek psal také básně a romány, z nichž je dodnes čtena autobiografie Pohádka mého života. Zkoušel psát i divadelní hry, které však nebyly příliš úspěšné.
Odborná veřejnost si zpočátku utahovala z Andersenových pravopisných chyb. Začínal s cestopisy a básněmi, psal vaudeville – veselohry se zpěvy a zápletkami. Největšího úspěchu dosáhl s romány Improvizátor, Dvě baronky a autobiografií Pohádka mého života, ale především se stal známým díky sto padesáti šesti pohádkám. Svazek pohádek vydával pravidelně o Vánocích a v době bez televize měly velký význam pro děti i dospělé. Andersen v nich oživuje neživé předměty a dává hlas zvířatům i domům. Ukazuje krásu i problémy života prostřednictvím příběhů o porcelánových figurkách, sněhulácích, jehlách a čápech, a to vše v jeho osobitém stylu. Dokázal se vcítit do dětské duše a psal pohádky, jako by je vyprávěl malému dítěti.
Na jaře roku 1872 Andersen vážně upadl a zranil se. Již se nikdy plně nezotavil. Zemřel v létě 1875 nedaleko Kodaně a byl pohřben na Assistenském hřbitově v Kodani. Den jeho pohřbu, kterého se zúčastnil i král Christian IX., byl vyhlášen dánským dnem národního smutku.
Zdroj: ld.johanesville.net