Úvodní svazek výboru z her Osvobozeného divadla, sdružující jejich čtyři ukázky, jak je představuje OSEL A STÍN (1933), BALADA Z HADRŮ (1935), RUB A LÍC (1936) a TĚŽKÁ BARBORA (1937), , ve zkratce naznačuje cestu, jakou V+W vedli svou divadelní tvorbu, aby ji zaostřili v útočnou zbraň politické a sociální satiry. Jednoznačně zde napadli nacionalistickou diktaturu a imperialismus.
Druhý svazek Her Osvobozeného divadla by mohl mít podtitul: od poetické komiky k politické satiře. Čtyři hry, jež zde jsou otištěny, válečná revue SEVER PROTI JIHU (1930), , romantická revue GOLEM (1931), antická féerie CAESAR (1932) a satirická fantasie KAT A BLÁZEN (1934), jsou čtyři stupínky vývoje, jímž divadlo prošlo od hravosti a nevázané komiky svých počátků až k satirické břitkosti svého dospělejšího tvůrčího období.
Mezi první a poslední hru Osvobozeného divadla, mezi WEST POCKET REVUE (1927) a PĚST NA OKO (1938) je vložena trojice her z počátku třicátých let OSTROV DYNAMIT (1930), ROBIN ZBOJNÍK (1932) a SVĚT ZA MŘÍŽEMI (1933), svědčících o úsilí V+W psát čím dál tím propracovanější libreta k barvitému divadelnímu ohňostroji.
V početném repertoáru Osvobozeného divadla, který s nevyčerpatelnou tvořivostí a s podivuhodnou pohotovostí psala jeho vedoucí autorská a herecká dvojice V+W, zaujímá zvláštní ísto trojice her, které jsou adaptacemi cizích dramatických prací. Jde právě o komedii volně podle Johanna Nestroye ... SI POŘÁDNĚ ZAŘÁDIT (1928), vaudeville podle Eugéna Labiche a Martina SLAMĚNÝ KLOBOUK a volnou adaptaci staroanglické hry Francise Beaumonta a Johna Fletchera NEBE NA ZEMI (1936). V+W sahali patrně po cizím vzoru, když bylo zapotřebí rychle nasadit novinku a když sami ještě rozmýšleli nad svou další vlastní původní hrou..
První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945-1962. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.
Werichovo zdraví se zhoršuje a Voskovce stále více vyčerpává existenční boj. V dobách, kdy Werich jde z jedné nemocnice do druhé, přibývá dopisů Werichovy ženy Zdenky a také Voskovcových dopisů, adresovaných Zdence, určených však nejen pro ni, nýbrž i pro jejího muže a leckdy i pro jejich dceru Janu. A tak oba přátele trpí každý jiným způsobem, při tom však neztrácejí smysl pro humor. Druhý svazek korespondence tvůrců Osvobozeného divadla poodhaluje roušku nad jejich uměleckým i osobním životem v 60. letech minulého století, přibližuje jejich plány i zmařené naděje, názory na nastupující uměleckou generaci. V dnešní době esemesek a emailů představuje Voskovcův a Werichův listář také rehabilitaci dopisu jako literárního útvaru. Jejich dopisy i nadále oslňují jako nádherná literatura, plná hluboké moudrosti, baví svým klaunstvím a zároveň dojímají smutkem exilu vnitřního i vnějšího. Jsou nejen důležitým dokumentem těžkého údobí českých dějin, ale i významným obohacením české literatury. Drruhý svazek zahrnuje období let 1963 až 1968.
Závěrečný díl třísvazkového projektu dosud nepublikované korespondence V+W, který je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě.