Jiří Rajlich

Na nebi hrdého Albionu 1940 - část 1

Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940-1945

Publikováno: 2003 Knižní série: Na nebi hrdého Albionu 1

ISBN: 80-206-0668-8,

Na nebi hrdého Albionu 1941 - část 2

Další část ojedinělého monumentálního projektu z pera Jiřího Rajlicha, profesionálního leteckého historika a vědeckého pracovníka Historického ústavu Armády ČR, mapujícího doslova den po dni historii československého letectva ve 2. světové válce, nás zavádí do přetěžkého roku 1941. Českoslovenští letci ve Velké Británii doněj vstupovali s vynikajícím kreditem, který si vydobyli především v nezapomenutelných bitvách o Francii a o Británii. Jen stíhači v onom hektickém roce 1940 sestřelili 151 nepřátelských letounů jistě, dalších 30 pravděpodobně a 14 poškodili. Jména těch, kteří na těchto úspěších měli největší podíl, jako např. Vašátko, František, Peřina, Cukr, Stehlík či Vybíral, si nehynoucí slávu získala právě tehdy. Současně zahájili svou činnost i bombardéři, jejichž činnost měla kulminovat později. I pro československé letce ve Velké Británii znamenal rok 1941 totéž co pro ostatní spojenecké letce, totiž pozvolný obrat od obrany k ofenzívě nad okupovanou západní Evropou, přičemž oba prvky se ve značné míře překrývaly. Týkalo se to především 310., 312. a nově vznikající 313. československé stíhací peruti, zatímco 311. československá bombardovací peruť, jejíž úderná síla neustále stoupala, se pochopitelně soustředila na akce ofenzivní výhradně. Nemalý podíl na úspěších československého letectva ve Velké Británii v roce 1941 však měli především českoslovenští příslušníci britských stíhacích perutí. Právě na jejich konta přibyla většina z 38 sestřelů jistých, 18 pravděpodobných a 23 poškozených nepřátelských letounů, dobytých v tomto roce. Do galerie slávy se tak v tomto roce postupně zapisovali takoví stíhači jako Dygrýn, Kuttelwascher, Mareš a Mansfeld, bojující právě u takových jednotek. Současně se v citacích hrdinských skutků stále častěji objevovala jména československých bombardérů, jako např. Ocelka, Čapka, Bernat, Šiška, Schoř či Blatný. Jejich obětavá bojová činnost na nočním nebi okupované Evropy zasluhuje o to větší uznání, že při stávající výzbroji, vybavení a taktice nebyly vyhlídky na úspěch velké, ztráty byly vysoké a případné německé zajetí bylo spojeno s reálnou hrozbou, že s nimi nebude nakládáno jako s válečnými zajatci, ale jako se zrádci... V detailním chronologickém přehledu událostí, doplněném četnými bojovými hlášeními, vzpomínkami pamětníků a biografiemi osobností, nalezne čtenář o československém válečném letectvu prakticky vše. Kniha o rozsahu téměř 700 stran je doplněna bohatým a unikátním obrazovým doprovodem - více než čtyřmi stovkami dobových fotografií, desítkami faksimilií dobových dokumentů a téměř stovkou barevných kreseb. zdroj: svetkridel.cz

Publikováno: 2003 Knižní série: Na nebi hrdého Albionu 2

ISBN: 80-85280-66-3

Na nebi hrdého Albionu 1942 - část 3

Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940-1945. 3. díl – rok 1942

Publikováno: 2001 Knižní série: Na nebi hrdého Albionu 3

ISBN: 80-85280-77-9

Na nebi hrdého Albionu 1943 - část 4

„… asi 20 mil v nizozemském vnitrozemí jsem náhle zpozoroval, že můj motor kouří. Do toho prostoru jsme létali často a měli dokonalý přehled o rozmístění všech stanovišť flaku. Věděli jsme tedy, jak se jim vyhnout. Ale dnes si zřejmě nějaká náhodná kulka našla můj chladič. Nezbylo nic jiného nežli pokusit se vrátit a doufat, že se motor nezadře. Pro mě jako pro Čecha představovalo německé zajetí nepřijatelnou alternativu... Chtěl jsem dosáhnout otevřeného moře, kde byl mne vylovili Angličané. RAF měla skvělou leteckou záchrannou službu. Jeden čas jsem létal jako doprovod těchto hydroplánů a věděl jsem, co všechno RAF udělá pro záchranu byť jen jediného letce. Jakmile jsem opět překročil pobřeží, teplota glykolu stoupla a motor se začal zadírat. Letěli jsme nízko nad mořem a moje rychlost stále klesala. Pak se motor zadřel úplně a já měl jedinou možnost - posadit to do vody rovnou před sebe. Normálně se mělo nouzově přistávat podél vln, protože letoun nešel pod vodu okamžitě. Jenže mě nic jiného nezbylo a s šestitunovým Typhoonem jsem musel sedat přímo proti vlnám. Pak šlo všechno ráz na ráz. Jedním trhem jsem odhodil kabinu, ucítil náraz. Přede mnou se zatmělo a pak mne zaplavily přívaly vody. Měl jsem štěstí a okamžitě po uvolnění kurtů jsem vyplaval z kabiny. Byl jsem však hluboko pod vodou a ztratil jsem orientaci. Zautomatizovaným pohybem jsem zatáhl za kohoutek vzduchové bombičky u mae vesty, ta se ihned nafoukla a vynesla mě na hladinu. Ihned jsem se vzpamatoval a pomocí metrového kalounu jsem si přitáhl složenou gumovou dinghy. Opět jsem ji bombičkou nafoukl a vlezl si do ní. Za několik minut začala bouře. Přívaly deště a silný vítr si s mojí dinghy hrály jako s míčkem. Vlny šly přese mne a dinghy jsem měl rázem plnou vody; držela mne však stále nad vodou. Moje nálada byla prabídná. Západní vítr mne totiž tlačil k Nizozemí, ale já potřeboval na volné moře, kde byl mne našli naši. Na moři jsem strávil asi osm hodin. Přibližně ve tři ráno mne moře vyplavilo na pobřeží. Byl to ostrov Walcheren. Ve tmě a v dešti jsem překročil drátěné překážky a v tom jsem uslyšel "Halt! Hände hoch!" (ze vzpomínky velitele britské 198. stíhací peruti, S/Ldr Jiřího Maňáka, DFC, na jeho poslední válečný let 28. srpna 1943) Další pokračování rozsáhlého knižního projektu o československých letcích ve Velké Británii v letech druhé světové války nás zavádí do válečného roku 1943. V jeho průběhu došlo k zásadnímu přelomu téměř na všech hlavních bojištích – na východní frontě, v Tichomoří, v severní Africe a Středomoří, v bitvě o Atlantik i v letecké válce nad západní Evropou. Intenzívní činnost vyvíjeli i českoslovenští letci, operující z britských ostrovů. Tři jejich stíhací perutě (č. 310, 312 a 313), operující ve svazku československého stíhacího křídla, pokračovaly se svými zastarávajícími Spitfiry Mk.VB a Mk.VC v útočných operacích nad okupovanou západní Evropou. Jediná bombardovací peruť (č. 311) se přezbrojila ze stávajících dvoumotorových Wellingtonů Mk.IC a Mk.X na moderní čtyřmotorové Liberatory GR.Mk.V. S nimi v létě obnovila svou bojovou činnost v rámci bitvy o Atlantik. Na samém sklonku roku dosáhla jednoho ze svých největších úspěchů když poslala ke dnu německý „lamač blokády“ Alsterufer. Pozadu nezůstali ani, nyní již nepříliš četní příslušníci britských jednotek – stíhacích, nočních stíhacích, bombardovacích či dopravních. Jména Otto Smik, Jiří Maňák, Josef Hanuš, Jaroslav Himr, Josef Stach, Josef Kuhn, Oldřich Doležal, Karel Balík a mnoho dalších obohatila slavné stránky historie československého letectva právě v tomto roce. Stejně jako ty předchozí části, i tuto autor, zkušený a respektovaný historik Jiří Rajlich, pojal osvědčeným způsobem. Po krátkém úvodu, charakterizující tento válečný rok a činnost letectva na západní frontě, následuje vlastní kalendárium, v němž není opomenuta žádná událost, vztahující se k předmětné problematice. Jsou zde zaznamenány všechny organizační, dislokační, výzbrojní a velitelsko-personální změny. Hlavní část tohoto kalendária je však věnována vlastní operační činnosti čs. letců ve službách RAF. Není v něm opomenuto žádné dosažené vítězství, ani utrpěná ztráta; v naprosté většině jsou identifikováni i konkrétní protivníci čs. letců. V graficky odlišených partiích čtenář nalezne biografické črty nejvýznamnějších letců, přehledné tabulky, bojová hlášení či vzpomínky pamětníků. Celkový dojem umocňují čtyři stovky dokumentárních fotografií, několik desítek barevných bokorysů letounů a četné faksimile dobových dokumentů. Svět křídel

Publikováno: 1999 Knižní série: Na nebi hrdého Albionu 4

ISBN: 80-85280-84-1

Na nebi hrdého Albionu 1944 - část 5

„…spatřil jsem jeden Fw 190 asi 500 yardů vlevo, jak pronásleduje jeden z našich Spitfirů. Otočil jsem se a nepřátelský letoun napadl. Pravděpodobně mne spatřil a opětovanými obraty nalevo a napravo se mě snažil zbavit. Když si uvědomil, že jsem stále asi 800 yardů za ním, snažil se uniknout prudkým letem střemhlav k zemi. Já ho pronásledoval a přiblížil jsem se asi na 450 yardů. Když vyrovnával v nulové výšce, vystřelil jsem na něj asi sekundovou dávku ze zadu, neviděl jsem však zásahy. Přiblížil jsem se na 350 yardů, znovu jsem vystřelil dávku a uviděl jsem jak z něj vychází černý kouř. Zároveň se mi na krytu kabiny začaly usazovat kapky oleje. Právě v tu chvíli objevil se po mé pravé straně P/O Mlejnecký, který vystřelil dvě dávky na nepřátelský letoun, aniž ho však dle mého úsudku zasáhl. Pak odletěl vlevo. Poté jsem na pronásledovaného Němce vystřelil ještě několik dávek ze vzdálenosti 350 - 250 yardů s tím výsledkem, že jeho letoun byl několikráte zasažen a jeho rychlosti se značně snížila. Nabíral výšku do 1000 stop, kdy jsem na něj vystřelil poslední dávku. Bylo to právě v okamžiku, kdy nepřítel odhodil kryt kabiny a vyskočil padákem. Filmoval jsem nepřátelský letoun jak se řítí v plamenech a též pilota, když přistával na padáku na stromě…“ (z hlášení pilota 312. čs. stíhací peruti, F/O Ladislava Světlíka, o boji nad okupovanou Belgií 23. března 1944) Předposlední část ambiciózního projektu, mapujícího den po dni činnost československých letců ve Velké Británii v dobách druhé světové války, je věnována válečnému roku 1944. Pro československé letce byl především rokem spojenecké invaze do Francie, jejíž podpory se zúčastnily všechny čtyři československé perutě, zformované v rámci RAF. Tři stíhací (č. 310, 312 a 313), čerstvě přezbrojené na moderní Spitfiry LF.Mk.IXC, krátce předtím utvořily 134. československé stíhací křídlo, určené k bezprostřední letecké podpoře operace Overlord. V jejím vlastním průběhu se svých úkolů zhostily úspěšně stejně jako při podpoře výsadkové operace Market-Garden v Nizozemsku, kterou však jako celek za zdárnou považovat nelze. Podpory invaze se zúčastnila i 311. bombardovací peruť se svými Liberatory GR.Mk.V. Nejprve bránila přístupové prostory k invazní oblasti, poté se přesunula do Skotska, aby až do konce války operovala v blízkosti Norska. Docílila přitom další úspěchy v bojích proti německým ponorkám. Svůj díl práce odvedli i tehdy již nepříliš četní příslušníci britských jednotek – stíhacích, nočních stíhacích, bombardovacích, průzkumných či dopravních. Stejně jako předchozí části této dosud nejúplnější a nejpodrobnější historie čs. letectva ve Velké Británii, i tuto renomovaný vojenský a letecký historik pojal osvědčeným způsobem. Po krátkém úvodu, charakterizující tento válečný rok a činnost letectva na západní frontě, následuje vlastní kalendárium. Není v něm opomenuta žádná událost, vztahující se k předmětné problematice. Jsou zde zaznamenány všechny organizační, dislokační, výzbrojní a velitelsko-personální změny u československého letectva. Hlavní část kalendária je však věnována vlastní operační činnosti čs. letců ve službách RAF. Není v něm opomenuto žádné dosažené vítězství, ani utrpěná ztráta; většinou jsou identifikováni i konkrétní protivníci čs. letců. V graficky odlišených partiích čtenář nalezne desítky biografických črt nejvýznamnějších letců, dále přehledné tabulky, bojová hlášení či vzpomínky pamětníků. Celkový dojem umocňují čtyři stovky dokumentárních fotografií, několik desítek barevných bokorysů letounů a četné faksimile dobových dokumentů. zdroj: www.svetkridel.cz

Publikováno: 2003 Knižní série: Na nebi hrdého Albionu 5

ISBN: 80-86808-01-7

Na nebi hrdého Albionu 1945-1946 - část 6

„Naše osádka byla briefována na cíle v okolí Lipska. Po uvážení minulých zkušeností se rozhodla letět ve výši 33 000 stop, nehledě na kondenzační stopy, neboť německý radiolokační systém pracoval úspěšně a nepřítel stejně věděl o pozici letounu po celou dobu jeho letu. Východně od Frankfurtu nad Mohanem jsem spatřil nepřátelský letoun zanechávající kondenzační stopu. Stoupal na stejném kursu jako naše Mosquito. Letoun byl identifikován jako Me 109. Instruoval jsem pilota odhodit pomocné nádrže a otevřít plyn i obrátky naplno v domnění, že se nám podaří uniknout. Po krátké době se ukázalo, že nepřítel přestože stoupal zkracoval vzdálenost. Instruoval jsem pilota točit velikou zatáčkou na západní kurs. Nepřátelský letoun se snažil zaútočit ze spodu skryt v kondenzačních stopách Mosquita. Pak jsem instruoval pilota točit prudce doprava a strhnout Mosquito do letu střemhlav, aby se dostalo ze stop. Po několika útocích při neustálém klesání se nepříteli podařilo docílit zásahů do směrovky, navigátor viděl kusy směrovky odlétnout. V příštím okamžiku pilot zjistil, že nemůže Mosquito vybrat z pádu a nařídil připravit se ke skákání. V důsledku rychlosti letounu jsem visel ve vzduchu ven ze sedadla a s velkou obtíží se přitáhnul pažemi do nosu letounu. Odkud jsem přemístil padák k sobě a uvolnil mapy a navigační pomůcky z prostoru nouzového východu. Ve výšce 6000 stop se pilotovi podařilo letoun srovnat, ale po několika sekundách Mosquito spadlo opět do nekontrolovatelného letu střemhlav, ze kterého jej pilot vybral nad nezjištěnou lokalitou ve výši stromů. Pak jsem zpozoroval asi 300 metrů vpravo jeden Fw 190. Flak ve městě zahájil palbu, posádka viděla plno rozprasků kolem Mosquita. Díky tomuto flaku Fw 190 zanechal pronásledování. Brzy na to Mosquito klesalo opět a přerazilo levým křídlem jedlový strom a tento náraz zanechal dvě velké díry v levém křídle, které se však neulomilo. Osádka proletěla asi 160 km nad Německem ve výši stromů, s neozbrojeným a porouchaným letounem. Přistála na bázi se směrovkou ustřelenou z 90 %…“ (z hlášení navigátora britské 544. průzkumné peruti, F/Lt Karla Vokouna, o boji nad Německem 14. března 1945) Závěrečná část rozsáhlého projektu, pojednávajícího o historii bojů československých letců ve Velké Británii v dobách druhé světové války je logicky věnována závěrečnému válečnému roku 1945. O tom, že bude rokem vítězství, již málokdo pochyboval. Příslušníci československého stíhacího křídla (310., 312. a 313. peruť), vyzbrojení Spitfiry Mk.IX až do konce války podnikali dálkové doprovody bombardovacím svazům, útočících na Německo a sváděli své poslední boje s kdysi tak obávanými soupeři. Bombardovací 311. peruť operovala na nových Liberatorech GR.Mk.VI ze Skotska proti německým ponorkám a hladinovým plavidlům v Severním a Baltském moři. Posledního úspěchu dosáhla krátce před uzavřením příměří. Svůj díl práce až do posledních hodin odváděl i příslušníci britských leteckých jednotek. Stejně jako všechny předchozí části tohoto velkorysého projektu, i tuto autor pojal osvědčeným způsobem. Po krátkém úvodu, charakterizující tento válečný rok a činnost letectva na západní frontě, následuje vlastní kalendárium, v němž není opomenuta žádná událost, vztahující se k předmětné problematice. Jsou zde zaznamenány všechny organizační, dislokační, výzbrojní a velitelsko-personální změny. Hlavní část tohoto kalendária je však věnována vlastní operační činnosti čs. letců ve službách RAF. Není v něm opomenuto žádné dosažené vítězství, ani utrpěná ztráta. V graficky odlišených partiích čtenář nalezne četné biografické črty nejvýznamnějších letců, dále přehledné tabulky, bojová hlášení či vzpomínky pamětníků. Celkový dojem umocňují čtyři stovky dokumentárních fotografií, několik desítek barevných bokorysů letounů a četné faksimile dobových dokumentů. V samotném závěru nebudou scházet ani rozsáhlé tabulky, které sumarizují šestiletou dramatickou válečnou epopej, jíž činnost československého letectva na Západě nepochybně byla. zdroj: www.svetkridel.cz

Publikováno: 2005 Knižní série: Na nebi hrdého Albionu 6

ISBN: 80-86808-18-1

Na nebi hrdého Albionu - část 7

Téměř 1200 leteckých katastrof, havárií a poškození letecké techniky čs. letectva ve Velké Británii, Více než 1200 dobových fotografií a 300 úředních dokumentů „... položil svůj život v boji proti nepříteli jako věrný syn své země a statečný obhájce našich společných ideálů a svobody.“ Těmito slovy div. gen. RNDr. Karel Janoušek, KCB, inspektor čs. letectva ve Velké Británii, v roce 1945 uzavíral oznámení o smrti československého letce jeho rodině. Pokud se příbuzní nic bližšího nedozvěděli od kamarádů padlého, zůstávaly podrobnosti obvykle skryty v archivech – nejen československých, britských či francouzských, ale v mnoha případech i v archivech německých. Ovšem tato kniha, na níž autor pracoval bezmála čtvrtstoletí, nemá za cíl jen opravovat či doplňovat seznamy padlých čs. letců, neboť není „jen“ o nich. Autor totiž celou věc posunul na kvalitativně zcela novou úroveň - aby problematika nebyla nahlížena výhradně z hlediska ztrát na životech, jakkoli je toto hledisko legitimní. Černá kronika československého letectva je totiž podrobným přehledem všech zjištěných leteckých (a nejen leteckých) nehod, jejichž účastníky čs. letci byli. Dnešní terminologií bychom je označili jako letecké mimořádné události, tedy katastrofy, havárie a poškození techniky, včetně poškození způsobených zásahem nepřítele. Zahrnuje tedy všechny kategorie újmy na letecké technice (od totálně ztraceného až po lehce poškozený letoun) či na personálu (mrtvý, nezvěstný, zajatý, zraněný či zcela nezraněný letec). Vedle Hurricanů, Spitfirů, Wellingtonů či Liberatorů, na nichž měli čs. letci celkem 80 % veškerých svých „leteckých mimořádných událostí“, zde naleznou čtenáři i „incidenty“, které naše letce postihly za řízením Beaufighterů, Mosquit, ale i z našeho hlediska raritnějších typů, jako byly Typhoony, Mustangy, Tomahawky, Defianty, Hampdeny, Whitleye, Beauforty, Ventury, Hudsony, Cataliny, Mitchelly, Lancastery, Halifaxy, ale i na celé plejádě školních, cvičných a dopravních strojů. zdroj: www.svetkridel.cz

Publikováno: 2004 Knižní série: Na nebi hrdého Albionu 7

ISBN: 80-86808-12-2