Poutník se vypravil do Krkonoš. Pod Sněžkou objevil klášter. Provedl ho zde jeden z mnichů, který mu vysvětlil funkci jednotlivých síní. V jedné byli mniši, kteří ožívali jen na jeden den v roce. Pokud se včas nevrátili do této síně navždy zemřeli. Tito mrtví čekali na pohřeb v jiné síni. Poslední zde byli živí mniši, kteří pohřbívali navždy zemřelé. Poutník odešel a usnul pod vodopádem a nikomu neřekl, co viděl.
Výběr próz pro tento svazek přináší základní témata, dimenze a formy prozaické části Máchova díla. Zahrnuje texty vztahující se k romantické pouti (Pouť krkonošská, Návrat apod.), romantické fragmenty, v nichž se prolíná poezie s filozofií, každodennost s básnickou stylizací (Rozbrojsvětů apod.), autobiografické texty (Deník z roku 1835, Obrazy ze života mého), uskutečněnou část pokusu o cyklus historických próz Kat – Křivoklad, historizující povídky a román Cikáni, zachycující Máchovo vyrovnání se s klíčovým romantickým útvarem.
Máchovy intimní zápisky bez cenzury! Nová edice zahrnuje úplný soubor Máchových prozaických a deníkových textů, které patří k vrcholům české, nejen romantické prózy. Svou významovou intenzitou, bohatou metaforikou i akustickými kvalitami se tyto práce řadí po bok děl tvořících kánon soudobé evropské literatury. Od staršího výboru Máchových próz, vydaných v České knižnici roku 2008, se tento soubor liší textovým složením i vnitřním uspořádáním. Především však podává zcela novou edici, založenou na ověření textů podle původních pramenů a pro čtenáře nově pravopisně uzpůsobenou. Zásadní změnou prošly též všechny komentáře.
Texty K. J. Erbena a K. H. Máchy. Podnětem k Erbenovým a Máchovým snovým záznamům mohl být článek jejich společného přítele Karla Sabiny "Obrazy a květy snů", ve kterém autor upozorňoval na důležitost snů pro uměleckou tvorbu. Vzhledem k časové blízkosti obou textů a přátelskému vztahu pisatelů vycházejí poprvé ve společné sbírce. K vydání připravil a ediční poznámkou opatřil Jaromír Slomek.
Tři lyrické prózy velkého českého básníka (Pouť krkonošská, Večer na Bezdězu, Marinka) jsou doplněny textem Václava Macha „Ze vzpomínek na Karla Hynka Máchu“.
Spolu s textem Marinka měl Večer na Bezdězu tvořit cyklus, v němž na autobiografickou nit navléká Mácha povídkové příběhy, cestopisná líčení, reflexe o životě i jinotajná vidění.
Výbor z díla básníka uspořádal a doplnil komentáři František Sekanina. Je rozdělen do oddílů – samostatně k básni Máj, dále ostatní básně, próza, cestopisné črty a zlomky, osobní dopisy básníka.
V obsáhlém výboru jsou obsaženy dva cykly básní (intimních a vlasteneckých), Návrat, obrazy ze života mého, Cikáni a Máj. Máchovo dílo stalo se jedním ze základních kamenů a stále zářících ohnisek novodobé české poesie. Bylo spjato nejtěsnějšími pouty s pokrokovými ideami své epochy, vyjadřovalo její nejpalčivější otázky. Proto se vracíme a budeme se stále vracet k Máchovu dílu, které je předzvěstí radikálního demokratismu největších osobností naší novodobé literatury a stojí u kolébky jejího národně i sociálně osvobozeneckého směřování.
Karel Hynek Mácha, jak bylo s výsostnou přiléhavostí řečeno, magnus parens moderní české poezie, nepotřebuje představovat, každá generace ho však musí číst znovu. Výbor Zraky žalonosné přináší samu tresť tvorby velkého romantika, jenž stál na počátku skutečné novočeské poezie, povznesené nad pouhé veršování, inspirované anesené duchem mimoliterárních úmyslů i cílů, a byl neomylným vyzváním na cestu k budoucí ryzí tvorbě, zároveň ale zůstával – navzdory všem levicovým pokusům o vyvrácení faktu – i ve své duchovní vzpouře básnicky pevně zakořeněn v duchovním směřování českého baroka.