Dva tisíce osm set znaků s mezerami je maximální rozsah pro fejeton v Lidových novinách. Problém není se do rozsahu vejít, ale najít pravidelně vhodný nápad. Na příspěvek fejetonisty čeká netrpělivě redaktor, který tak často bere stejný lék na žaludek jako autor. Ivan Kraus se ke každotýdennímu psaní fejetonů sice nikdy neuvázal, ale často zaskakoval za kolegy, kteří nemohli svůj fejeton dodat – výběr z nich přinášíme v této knize.
Humoristické povídky z rodinného prostředí odrážejí politickou situaci Československa 40.-60. let. Vyprávění o peripetiích česko-židovské rodiny s pěti dětmi, začíná v době války a pokračuje přes léta nadšeného budování socialismu až k roku 68. Aktéry povídek jsou členové autorovy rodiny, zdánlivě měšťansky spořádané,které přivádí doba a politika do absurdních situací. Normalitu historie autor přebíjí lidskou bláznivostí a schopností lidí orientovat se pragmaticky v každé situaci.
Dvojjazyčné, česko-francouzské vydání humorných povídek Ivana Krause navazuje na dřívější sbírky Rodinný sjezd, To na tobě doschne a Prosím tě neblázni. Tentokrát se do do hlavní role dostávají historické katastrofy, které v posledních padesáti letech navštívily Československo: nacistická okupace, únor 1948, invaze jednotek Varšavského paktu. Ale nebyl by to humorista Ivan Kraus, kdyby i tyto nepřízně osudu neodlehčil, kdyby se jim nevysmál. Dobře totiž ví, že proti jakémukoliv totalitnímu režimu je humor často jedinou možnou obranou.
Kniha je autorským výběrem z jeho bohaté literární tvorby - a to povídek, jejichž hlavním tématem jsou rodinné vztahy obohacené o prvky groteskní a absurdní komiky. Součástí knihy jsou také poprvé zveřejněny autorovy kresby doplněné vlastními aforismy.Vydáno u příležitosti festivalu Město čte knihu v Šumperku.
Jedním z hostů pořadu Českého rozhlasu 2 - Praha je už čtvrtým rokem oblíbený autor humoristických povídek a románů Ivan Kraus. Témata třiceti svých návštěv v rozhlasovém studiu shrnul do knižního výboru. "Vlastně jsem se stal překladatelem mluveného do psaného. O překladu se říká, že je dvojího druhu a podobá se prý ženě. Buď je věrný a ošklivý, nebo je nevěrný a krásný. Snažil jsem se, abych mikrofonu zůstal do jisté míry věrný, a jen tam, kde hrozilo, že text bude příliš ošklivý, jsem dal přednost nevěře," napsal v předmluvě. Navzdory lehkému tónu se dostane i na závažná témata, jako je náš vztah k Evropě, vzdělávání nebo sociální dávky. Autor vše poměřuje svou třicetiletou zkušeností s životem v západní Evropě, takže výsledkem je chytré, zábavné a velice inspirativní čtení.
Hrdina této knížky si myslí, že skoro každý člověk v sobě nosí nějaký příběh. Domnívá se, že asi nejlepší romány jsou ty, které nosí lidé v hlavě a které tam navždy zůstanou, a dospívá k závěru, že pokud nenapsané příběhy nejsou nejlepší, pak jsou určitě nejpravdivější. Zároveň si uvědomuje, že pouhých třiatřicet písmen abecedy vytváří neuvěřitelně mnoho možností pro vznik nejrůznějšího textu, od zprávy, nařízení až po milostný dopis, román nebo báseň. (z úvodního autorova textu)
Klub šampionů je příběh sedmi můžů, jichž dle statistik ve společnosti, v níž mladí muži dávají přednost solárku před osmahnutím skutečným sluncem, stále ubývá. Jsou to muži, kteří vědí, že jen v širé dáli se může kovboj, po nekonečné jízdě kaňonem manželství a kodrcáním se temnou roklí rozvodů, zbavit vleklé dospělosti a opět cválat volnou prerií.
Kniha vypráví zážitky doktora filozofie, vracejícího se ze zahraničí poprvé do svobodné rodné země. Doktor s nadhledem a jistým překvapením sleduje počínání občanů v nové společenské situaci. Sleduje začátky svérázného podnikání na malém městě, vzájemné vztahy a pozoruhodnou realitu. Celá novela je spíše humorný popis pozorování, bez závěrečné pointy.
Souborně vydané knihy povídek: To na tobě doschne, Prosím tě, neblázni, Číslo do nebe a Rodinný sjezd. S nadsázkou líčené osudy početné rodiny plné individualit za různých tuzemských režimů. V tomto velkém souboru (celkem 82 krátkých povídek) poznáme autorova pravidla konstrukce textu, jeho práce s nadsázkou, ironií- vyprávění bezvýrazně vygradované pointy, spíše ukončené než uzavřené. Tím si jsou všechny povídky i jednotlivé knihy podobné, přesto v nich můžeme sledovat jakýsi vývoj i jejich různou úroveň, můžeme se spolu s autorem i zpětně zasmát nad minulým režimem, nebude to však smích nijak nezvladatelný. První vydání. Dotisk v roce 2008 a 2009. zdroj: Databáze Národní knihovny ČR
Manželství je jediný vynález, který si nikdo nenechal patentovat. Je to podnik s dvěma řediteli, kteří neustále pátrají po tom, kdo z nich má být zaměstnanec. Přesto tvrdím, že je lepší pustit se do tohoto dobrodružství než zůstat starým mládencem, mužem, který bezvýsledně provádí celý život průzkum trhu. Zdá se mi poněkud nespravedlivé, že se tolik hovoří o počtu nezdařených manželství končících rozvodem a skoro vůbec se nemluví o skutečných dobrodruzích, kteří spolu žijí celý život. O takových lidech je tato kniha.
Medová léta - sladká léta mládí a dospívání, ale i léta hořkého poznání dospělých, kteří se octli ve víru padesátých let. Hrdinou knihy je dospívající kluk, snílek, který se vznáší na křídlech představ a kterého jeho platonická první láska unáší daleko od světa dospělých. Při svých mezipřistáních na zemi se tento pilot vlastních snů dívá na ty, kdo spěchají k nezadržitelně lepším zítřkům, a jeho klukovsky prostý pohled tak s neodolatelnou komikou umocňuje absurditu doby.
Psát satirické texty je jedním z nejobtížnějších úkolů na poli literatury. Jak píše sám autor: „Kdosi tvrdil, že satira zavírá v sobotu v noci. Mě však uklidňuje vědomí, že týden má dost dalších dnů, takže může mít ještě dlouho otevřeno, nebo alespoň pootevřeno.“ Část textů, které spisovatel Ivan Kraus vybral do této sbírky satir, vznikla po roce 1968 v zahraničí, kde je také poprvé mohl publikovat. Po návratu napsal další, které mohly vyjít už doma. Společným rysem knížky je poznání, které nabyl během let doma i v cizině: že politika je do jisté míry divadlo. Herci sice odcházejí, ale role jsou stejné. Jediný rozdíl spočívá v tom, že na divadle je vidět více převleků. A také v tom, že v politice mnohem častěji něco nehraje.
Pokud vás zajímá, jak bez následků absolvovat francouzský oběd, co stojí poslanec, jak projevit solidaritu se spoluobčany a neriskovat život, jak se ubránit depresi po sjezdu abiturientů, jak přežít nežádoucí účinky léků, toužíte po pravdě o následcích předčasného vstávání, netušíte, jak lze poznat ideálního manžela, nejste si jisti, kým jste byli v minulém životě, nevíte v které zemi se žena už může vdát sama se sebou, potřebujete tip, jak vyzrát na triky lstivých obchodníků nebo informaci o finančních nákladech na milenku v Paříži a v Praze… a hlavně - pokud se domníváte, že nelze brát vážně vše, co se tvrdí, tiskne a vysílá, pak milí čtenáři můžete bez rizika sáhnout po této knize.
Ivan Kraus ve své nové povídkové sbírce, která navazuje předchozí knihy Muž pod vlastním dohledem a Muž za vlastním rohem. Autor opět s humorem sobě vlastním, s lehkou ironií i sarkasmem kritizuje současnou přetechnizovanou společnost a mezilidské vztahy, které nejsou zrovna ideální, čemuž dnešní uspěchaná doba nahrává.
Jak již z názvu vyplývá, jde o volné navazání na předchozí velmi úspěšnou knihu Muž za vlastním rohem. "Máte-li pocit, že technika ulehčuje život, televize je inteligentní, návody k výrobkům srozumitelné, sousedé zásadně milí, věříte-li politikům dokonce i po volbách a malý český člověk Nývlt vám nejde na nervy, prostě pokud se domníváte, že svět kolem vás je v pořádku a lze ho brát převážně vážně, pak tuto knížku číst nemusíte. V opačném případě je doporučené dávkování jeden text před spaním," říká o své knize její autor.
Máte někdy pocit, že vás tíží politická, reklamní či mediální podoba současného světa? Máte podivný pocit, že žijete v Absurdistánu, byť tolik odlišném od minula? V tom případě nejste sami. Sbírka satirických minipovídek z kapitalistického současna Muž za vlastním rohem líčí osvědčeným, mile laskavým humorem svět kolemnás. Milí čtenáři, mějte se krásně, nádherně, super, a ať vám neúnavný, činorodý podnikavec Nývlt, prototyp českého člověka, nezkazí náladu! Dotisky v roce 2000, 2002, 2003 a 2010.
Máte někdy pocit, že vás tíží politická, reklamní či mediální podoba současného světa? V tom případě nejste sami. V povídkovém výboru satirických minipovídek z naší kapitalistické současnosti Nejchytřejší národ na světě, čerpajícím z knihy /Muž za vlastním rohem/, líčí Ivan Kraus s osvědčeným, laskavým humorem a s filozofickou nadsázkou svět, v němž žijeme. Vychází v dvojjazyčné, rusko-české verzi a s lexikálním komentářem pod čarou.
Odpoledne s labutí navazuje na knihu Ivana Krause Prosím tě, neblázni. Autor líčí rodinné příběhy s velkou dávkou nadsázky a typického humoru, který už z jeho povídek dobře známe. Ivan Kraus nás opět zve, abychom se s ním zasmáli dobrodružstvím rodinného života a objevili, co v sobě může skrývat takové obyčejné "odpoledne s labutí"...
V příbězích Rodinného sjezdu se satirik Kraus vrací k absurdním zážitkům velké rodiny, aby nám představil jakési momentky z rodinného alba, z doby, kdy se ten či onen člen rodiny dostal do nechtěného sporu s každodenním šikanováním policejního režimu. Knížka nejen pro pamětníky, ale i pro ty, kteří to neprožili.
V příbězích Rodinného sjezdu se satirik Kraus vrací k absurdním zážitkům velké rodiny, aby nám představil jakési momentky z rodinného alba, z doby, kdy se ten či onen člen rodiny dostal do nechtěného sporu s každodenním šikanováním policejního režimu. Knížka nejen pro pamětníky, ale i pro ty, kteří to neprožili. „Jsou chvíle.kdy člověk nemůže otevřeně říci, co si myslí. Jsou země, kde takové chvíle trvají celou řadu let. Někteří lidé v takových zemích prožili celý život.“
Poker bez esa
Na břehu
Vše, co dosud nevíte o vzniku bulvární komedie
Víkend
Živý květ
Doručovatel
Šest komedií zahrnutých do svazku volně propojuje vše, co je typické pro tvorbu předního a oblíbeného českého humoristy Ivana Krause. Situační komika jeho příběhů je osvěžující, mnohé zážitky připomínají starosvětsky sympatický svět Karla Poláčka nebo Zdeňka Jirotky či Jeroma Klapka Jeromeho. Ivan Kraus nemá ambice psát literaturu zásadní, prvoplánově tíhnoucí ke klasičnosti nebo k metafyzice. Výsostným územím je „pohodové“ závětří čitelné a v pozitivním smyslu konzumní, lehce poživatelné literatury, doporučované jako četba oddechová, vhodná pro dovolenou, deštivé dny, kalná rána. V souvislosti s tím, je zřejmě lépe ji ordinovat po menších dávkách. Tak se čtenář osvěží, povzbudí a zároveň spolehlivě vyhne přesycení.
Vždy jsem měl trochu problém s časem. Pochopil jsem, že se nedá dostihnout, ani předběhnout. Nenechal jsem se však tímhle poznatkem zmást. Zajímalo mne něco jiného: zda by se čas nedal nějak zpomalit. Nedávno jsem to opět zkusil. Zbavil jsem hodiny ručiček a překvapilo mě, jak příjemný to byl výlet. Podmínkou takové cesty je – udělat si trochu času. Dát času prostě trochu na čas. Zároveň je však zakázáno dělat si výčitky – protože chvíle, které potěšily, nemohly být jeho ztrátou. Možnost vrátit se v čase je opravdu skvělý vynález. Vzniklá knížka je vlastně trochu náhoda. Původně jsem si chtěl jen udělat pár poznámek. Ale jak vidím, nějak se to zvrtlo.
Knížka o nekonečných trampotách Krausovy rodiny. Pobaví v dnešní nelehké době právě proto, že i ve „vlhkém prádle s prázdnou kapsou“ může být velká legrace. Osoby a události, líčené v této knize, nejsou zcela smyšlené, a připomínají-li někomu osoby a události, které znal, nejde o podobnost čistě náhodnou. Autor měl to štěstí, že v takové rodině žil, a mohl tedy psát přímo "ze života". To že dnes nosí prádlo suché, je autorovi sice příjemné, ale zároveň trochu líto. Autor přiznává, že až na těchto dvaadvacet povídek nemá, co by dodal.
\"Nemohu říci, že se znovu vracím k příběhům o rodině, o níž jsem psal v knize Má rodina a jiná zemětřesení. Spíš bych řekl, že tyto příběhy vrátily se ke mně. Vynořovaly se svobodně a nečekaně, tak svobodně a nečekaně, jako se i já už nějaký čas mohu vracet domů.\"Ivan Kraus
Humorná povídka nemusí nutně vyvolat salvy smíchu. Stačí i úsměv nad vtipně vymyšleným příběhem. Vedle známých spisovatelů vyzvalo nakladatelství Listen k napsání humorné povídky i některé české humoristy - filmaře a divadelníky. Zdeněk Svěrák zachytil melancholické pocity stárnoucího "druhořadého" herce; jeho Natáčecí den rozhodně není "veselou příhodou z natáčení". Ladislav Smoljak se v nadsázce pokusil odpovědět na otázku, kdy a jak jednou skončí Divadlo Járy Cimrmana. Zatímco Petr Šabach a Ivan Kraus napsali humorné povídky "jako ze života", Ivan Binar, Jiří Kratochvíl, Ivan Klíma a Pavel Svoboda se zhlédli v temnějších absurdně groteskních příbězích. V převážně afrických kulisách se odehrává čtivý příběh vnuka a jeho dědečka od Ivy Pekárkové. Milovníky knih Květy Legátové asi překvapí autorčina povídka z prostředí zločinu. Usměj se, Lízo navazuje na knihy Miluj mě víc a Schůzky s tajemstvím.
Prozatím poslední knížka Ivana Krause Ve vlastních názorech se shodnu s každým je v kontextu jeho tvorby poněkud atypická. Jedná se o sbírku aforismů, zaznamenávaných autorem po dlouhá léta, a krátkých literárních útvarů, v nichž se čtenář například dozví, že Čeština je vtipný jazyk. Ivana Krause tak má čtenář možnost poznattentokrát jako vtipného glosátora a aforistu, prohlašujícího s typickou sebeironií: „Myslím si, že krátké texty mají i jistou výhodu: člověk se sice může mýlit, ale jen krátce.“
Hrdinou příběhu je Albert. Objevil se kdysi nečekaně v mé mysli. Poznamenal jsem si jeho jméno do počítače. Usadil se tam a čekal, co se bude dít. Byl trpělivý. Projevil se jako slušně vychovaný budoucí literární hrdina, který ví, že ho autor nemůže pozvat z čekárny na papír dřív, než ho políbí Múza. Věděl, že Múza má moc práce a je třeba čekat na její polibek. Když na mne - dle pořadníku - došla řada, /múza přijela taxíkem/, bylo možno se dát do práce. Její polibek nechutnal po Chanelu, spíš po větrovém bonbonu, ale kdo by si stěžoval… Na tomto místě musím poděkovat Albertovi, za to, že zasahoval do práce velice taktně. Dokonce tak nenápadně, že ani nevím, kdo z nás věnoval příběhu více času. O příběhu mohu říci jen to, že je ze současnosti, je vážně nevážný nebo nevážně vážný. Nejspíš je to asi hořká komedie. Pro jistotu jsem raději požádal o charakteristiku příběhu svou ženu. Vyjádřila se stručně a jasně: "Je to leporelo ze života redaktora bulvárního časopisu v krizi středního věku. Romantická komedie."
Poutníci, kteří opustili svou zem, dosud neznalí nového jazyka země, do které dorazili, se obracejí na veřejného písaře. Pomáhá jim vyplňovat nezbytné úřední dotazníky. Vše, co se nevešlo do úředně vymezeného prostoru formulářů, ukládá se písaři v hlavě. Poznal jsem jeho kancelář, jeho návštěvníky a jejich příběhy.Protože nejsem nucen krátit tyto osudy do omezeného prostoru kolonek, do otázek a odpovědí, rozhodl jsem se, že tuto svobodu využiju a příběhy napíšu.
Soubor třiatřiceti krátkých povídek českého divadelníka a posléze exilového autora a scénáristy. Autor využívá běžných situací všedního života i absurdit, které si samy říkají o nezbytný humorný nadhled a vychází ze situace člověka, obklopeného ne vždy pochopitelným světem tržní ekonomiky a konzumní civilizace. K mnoha paradoxům života českého emigranta na Západě se staví s přívětivou ironií a shovívavým klidem.
Publikováno:1992
ISBN:80-900262-9-X
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.