Devátý díl sebraných spisů C.G.Junga je věnován studiím o specifických archetypech. Jeho první svazek, nazvaný Archetypy a kolektivní nevědomí , sestává z kratších esejů. Svazek druhý, Aion , je obsáhlou monografií o archetypu bytostného Já (das Selbst).
Psychika lidské bytosti není určována pouze individuálními niternými vlivy, nýbrž i archetypy, jež jsou společné různorodým kulturám. Psychika každého z nás je totiž spoluurčována duchovním dědictvím všech předchozích generací (tj. kolektivní nevědomí). Kolektivní nevědomí zosobňuje duchovní dědictví celého dosavadního vývoje lidského druhu. Druhý svazek spisů obsahuje práce o této ústřední problematice myšlenkového systému švýcarského psychologa. Jediným nedostatkem záslužného jungovského projektu je, že zakladatel analytické psychologie by si zasloužil český překlad uceleného kritického vydání sebraných spisů.
Jung vlastní psychologický přístup považoval za své „osobní vyznání“, a tak není divu, že i jeho způsob, jakým pojednává o mužství, je způsobem, jak se vyrovnat s komplikovaným vztahem k vlastnímu otci. Se skutečným otcem se dostatečně identifikovat nedokázal, a tak se střetává s mužstvím na obrazné, vnitřní, archetypální rovině. Vzhledem k tomu, že se Jung v žádném díle nezabývá výlučně psychologií mužů, podnikl editor John Beebe mravenčí práci, aby mužská témata našel v Jungových statích, přednáškách, dopisech či rozhovorech. Ve svém výboru se tak zaměřuje například na problematiku mužského hrdiny jako toho, kdo se snaží získat vědomou nezávislost na nevědomých, instinktivních silách reprezentovaných matkou. Neopomíjí téma ženství (animy) v mužích a mužství (anima) v ženách. Zahrnuje stati, kde se Jung zabývá otcem nebo kde zpracovává téma Logu a Erótu, ducha či alchymického sjednocení protikladů. Výbor je významným příspěvkem k poznání díla C. G. Junga a tématu, které je dodnes vysoce aktuální a čtenářsky přitažlivé. Doslov Martin Skála.
Švýcarský psychoanalytik Carl Gustav Jung (1875–1961) patří k osobnostem, na kterých se už celá desetiletí s větším či menším nepochopením pasou celé hordy životopisců. O to větší událostí je vydání jeho zásadního a dosud nepublikovaného díla, které vrhá světlo na původ jeho psychologických teorií. Znalci je nazývají „klíčem“, nebo dokonce „nukleárním reaktorem“ Jungova díla. Tlustý rukopis vázaný v červené kůži pojmenovaný Liber Novus nebo také Červená kniha ležel od smrti svého tvůrce v trezoru jedné švýcarské banky. Jungova rodina považovala zápisky za příliš intimní a fantastické, bála se kompromitace a odmítala jakékoli návrhy na zveřejnění. Teprve v roce 2000 se britskému historikovi lékařství Sonu Shamdasanimu podařilo domluvit se s dědici na pořízení faksimile původního Jungova rukopisu a jeho vydání, doprovozené zasvěceným komentářem a překladem původního Jungova textu. Více informací najdete na www.cervenakniha.cz
Přes tisíc citátů z celoživotního díla švýcarského psychiatra, psychologa, psychoterapeuta a jednoho z nejvýznamějších myslitelů dvacátéo století Carla Gustava Junga, které kniha obsahuje, představuje jistém smyslu duchovní kompendium současné západní moudrosti. Vybrala je Jungova žačka a spolupracovnice Jolanda Jacobiová a seřadila je tematicky v šestnácti kapitolách do čtyř základních existenciálních okruhů pojednávajících o skutečnosti duše a jejích vztazích, o říši hodnot a o posledních věcech.
Bohatě ilustrovaná kniha je prvním a jediným dílem, v němž C. G. Jung vykládá laickému čtenáři svou nesmírně vlivnou teorii symbolů, jak se projevují především ve snech. Jung sám nabyl přesvědčení, že má povinnost vysvětlit i nepoučeným čtenářům své ideje, a proto ve věku 83 let sestavil koncepci této knihy včetně zadání pro své spolupracovníky. Práci na své stati dokončil 10 dní před vlastní smrtí. Celou knihou se vine přesvědčení, že člověk může dosáhnout plnosti jen skrze poznání a přijetí aspektů nevědomí, které poznává skrze sny a jejich symboly. Každý sen je přímý druh komunikace se snícím, jenž využívá symbolů společných pro lidstvo, ale aplikovaných vždy zcela individuálním způsobem. Mezi spoluautory najdeme významné Jungovy žáky, jako byla Marie-Louise von Franz, Aniela Jaffé nebo Jolande Jacobi.
Carl Gustav Jung v této knize přechází od výkladu grimmovské pohádky o duchu v lahvi, k analýze podob a funkcí Merkuria v alchymických textech, a nakonec k postavě Herma v gnostických traktátech. V shodě se svým psychologickým pojetím, jež spatřuje v alchymii nikoli zkoumání, nýbrž výsostný způsob prožívání nevědomí, shledává v Merkuriovi složeném ze všech myslitelných protikladů na jednu stranu bytostné Já, na druhou stranu proces individualizace, a díky bezmeznosti svých definicí také kolektivní nevědomí.
Výbor klade do rukou českého čtenáře reprezentativní texty jednoho z největších moderních znalců lidské duše. Z obsahu: I/ Problémy duše moderního člověka Základní problém současné psychologie Protiklad Freud a Jung Problém duše moderního člověka O vzniku osobnosti Nadaný Manželství jako psychologický vztah Životní obrat Duše a smrt Psychoterapie a světový názor Ulysses — Monolog Picasso Po katastrofě Doslov k „Rozpravám k současným dějinám“ Boj se stínem II/ Ze vzpomínek — snů — myšlenek C. G. Junga Svazek uzavírá Ediční poznámka překladatele, Bibliografie a text O autorovi a jeho díle. Stati vybral a z německých originálů přeložil Karel Plocek Předmluvu napsal Ludvík Běťák Vydání první
Osmý svazek souborného Jungova díla zahrnuje převážně práce, které poskytují představu o zásadních poznatcích a podstatných pracovních hypotézách C. G. Junga. Šest článků pochází z knihy O psychické energetice a podstatě snů; Jung těmito spisy tehdy zaujal stanovisko k námitkám proti knize Proměny a symboly libida. Dokumentoval jimia rozpracoval svou teorii libida, kterou začal rozvíjet kolem roku 1912, ale dokončil ji až v roce 1928. Mezitím se ve stati „Pokus o předvedení analytické teorie“ vypořádal s Freudovými psychoanalytickými koncepty a zřetelně načrtl své vlastní zkušenosti a myšlenky. Všechny tyto práce tvoří vlastně předpoklad pro pochopení analytické čili komplexní psychologie. Pokud jde o teorii poznání, autorovo stanovisko poznáme především z „Teoretických úvah o podstatě psychična“. V této stati se zkoumaly pojmy „vědomí“ a „nevědomí“ v jejich historickém vývoji a v souvislosti s pojmem instinktu. „Synchronicita jako princip nepříčinných souvislostí“ je do tohoto svazku přibrána proto, že v ní jde o instinktivně, potažmo archetypálně podmíněné souvislosti, které nelze uchopit principem kauzality. Jde spíše o koincidence co do smyslu, které připojují k vědeckému chápání novou dimenzi. Nauka o synchronicitě prokazuje souvislosti mezi poznatky moderní fyziky a poznatky analytické psychologie v dosud málo prozkoumané a těžko přístupné mezní oblasti reality. Teoretickými koncepty se z empirického stanoviska zabývají kratší práce o světonázoru, skutečnosti a nadskutečnosti, duchu a životě, ba o víře v duchy. I to vše se autor pokouší fenomenologicky pojmout, aby to psychologicky prozkoumal. Kolem těchto tři hlavních spisů se seskupuji příspěvky tohoto svazku, které k nim tematicky náleží, jde zejména o kapitoly z knih O kořenech vědomi a Skutečnost duše a z knihy Duševní problémy současnosti.
Die Psychologie des Kundalini-Yoga. Nach Aufzeichnungen des Seminars 1932
Semináře o kundaliní józe, které přednesl Carl Gustav Jung v curyšském Psychologickém klubu v roce 1932, se obecně považují za milník v psychologickém chápání východního myšlení a symbolických transformací vnitřní zkušenosti. Jung našel v kundaliní józe model pro vývojové fáze vyššího vědomí a její symboliku interpretoval z pohledu individuačního procesu. Sonu Shamdasani, redaktor tohoto svazku, vyšel vstříc zájmu nové generace o alternativní náboženství a psychologický výzkum a spojil původní přednášky s diskusemi účastníků, které na ně navazovaly. Současný čtenář tak má možnost blíže poznat onu fascinaci, kterou mnozí intelektuálové v předválečné Evropě zažívali při setkání s východní spiritualitou, jež se jim odhalovala s každým novým překladem jógických a tantrických textů. Shamdasani zrekonstruoval semináře na základě nově objevených dokumentů a v úvodu se pokusil vysvětlit, proč Jung považoval pochopení východního myšlení za klíčový prvek dalšího rozvoje západní psychologie. Zároveň obrací pozornost na některé významné otázky, jež se vtíraly do mysli nejen Jungovi, ale i účastníkům jeho seminářů: Jaký je vztah mezi východními náboženskými školami a západní psychoterapií? Existuje spojitost mezi esoterickými duchovními tradicemi a spontánními osobními prožitky? Jak mohou symboly kundaliní jógy osvětlit stavy, jež diagnostikujeme jako psychózy? Tyto otázky nebyly důležité jen ve 30. letech minulého století, ale jak autor zdůrazňuje, jsou relevantní i pro čtenáře na počátku nového tisíciletí. Tento svazek rovněž nabízí nový materiál z Jungových německých seminářů, souběžné přednášky indologa Wilhelma Hauera, ilustrace čaker a klasický překlad tantrického díla Šatčakranirúpana z pera Johna Woodroffa.
Kniha obsahuje tři příspěvky: K empirii individuačního procesu; O symbolice mandaly; Mandaly. Slovo mandala znamená kruh v obecném smyslu. V oblasti náboženských rituálů a v psychologii označuje kruhové obrazy, jejich kreslené, malované, plastické nebo taneční ztvárnění … jako psychologické fenomény se spontánně vyskytují ve snech,v jistých konfliktních stavech a u schizofrenie … individuální mandaly se vyznačují takřka neomezeným množstvím motivů a symbolických narážek, z nichž je snadno patrné, že se pokoušejí vyjádřit celek individua, nebo jeho hlavní vnitřní vztažný bod … jejich předmětem je bytostné Já.
Revidované vydání Jungovy knihy z roku 1958. (První české vydání bylo součástí díla „Tajemno na obzoru“, které vyšlo v Brně v roce 1999.) Jung se v knize zabývá celosvětovým fenoménem UFO, když v jednotlivých kapitolách cílí na psychologické aspekty fenoménu a zkoumá 1) UFO jako vizionární pověst, 2) UFO ve snech, 3) UFO v malířství a 4) historii fenoménu UFO; v závěru se krátce věnuje také nepsychologickým a politickým aspektům UFO. Text je doplněn barevnými a černobílými ilustracemi a aktualizovaným poznámkovým aparátem.
V rámci rozsáhlé tvorby C. G. Junga je třísvazkové „Mysterium Coniunctionis“ nejzávažnějším a stěžejním dílem jeho pozdních let. Alchymická tradice Jungovi umožnila sdružit prožitky a vhledy, které získal přímým osobním „sestupem do nevědomí“, s objektivně existujícím paralelním materiálem. Umožnila mu také spojit své poznání s historickými kořeny evropského duchovního vývoje. "Ačkoli je psychologie nevědomých psychických procesů mladá, podařilo se jí zjistit určité skutečnosti, které jsou narůstající měrou obecně akceptovány. Patří mezi ně protikladnost struktury, kterou má psyché společnou se všemi ostatními přirozenými procesy. To jsou energetické fenomény, které vždy vzcházejí z méně pravděpodobného stavu napětí protikladů. Tato formulace má obzvláštní význam pro psychologii, totiž v tom smyslu, že vědomí se obvykle zdráhá nahlédnout či připustit protikladnost svého vlastního pozadí, přestože právě z ní čerpá svou energii. K této struktuře se psychologie takříkajíc teprve sotva dotápala, a tu vychází najevo, že alchymická filosofie přírody učinila jedním ze svých hlavních předmětů mimo jiné právě protiklady a jejich sjednocení. Ve svých výkladech však užívá symbolické terminologie, která zhusta připomíná řeč našich snů, jež se často zabývají problémy protikladnosti. Vědomí se snaží o jednoznačnost a požaduje jasná rozhodnutí, ale neustále se musí osvobozovat od opačných argumentů a tendencí. Zejména inkompatibilní obsahy přitom buď zůstávají zcela v nevědomí, nebo je lidé přehlížejí, ať už ze zvyku, nebo vysloveně účelově. Čím spíše se to děje, tím více zůstává opačná pozice v nevědomí. Alchymisté až na mizivé výjimky nevěděli, že vynášejí na povrch psychické struktury, neboť se domnívali, že vysvětlují látkové proměny. Díky tomu jim žádné psychologické ohledy či citlivost nebránily v odhalování pochodů jejich psyché, jež se dějí v pozadí a za něž by se člověk vědomě styděl. Této okolnosti vděčí alchymie za to, že má tak velký význam zejména pro psychologa..." (C. G. Jung)
Ve druhé části svého velkolepého díla C. G. Jung pokračuje v líčení stěžejních alchymických symbolů (král a královna, Adam a Eva...) a odpovídajících stavů v duševní realitě člověka. Setkáváme se zde s konečnými procesy proměny a jednotlivými stupni konjunkce, které jdou ruku v ruce se sebepoznáváním, odhalováním projekcí amorální reintegrací. „Alchymie nám hojností svých symbolů umožňuje nahlédnout do úsilí lidského ducha, v němž můžeme vidět obdobu religiózního ritu, potažmo obdobu opus divinum. S tím rozdílem ovšem, že alchymickou „prací“ není činnost kolektivní, formální a přísně obsahově definovaná. Při veškeré podobnosti fundamentálních principů je to naopak individuální akce, v níž člověk, jedinec vkládá sebe celého na misku vah, aby dosáhl transcendentálního účelu: ustaveni jednoty. Je to dílo smíření zdánlivě neslučitelných protikladů. Charakteristické je, že protiklady se nechápou jen jako fyzické elementy v přirozeném nepřátelství, ale zároveň jako morální konflikt. Předmět snažení je pro alchymistu vně i v nitru, fyzicky i psychicky, takže se dílo prostírá prakticky na celou přírodu. Jeho cíl tkví v symbolu, který má empirický a zároveň transcendentální aspekt.“ (C. G. Jung)
Marie-Louise von Franz (1915–1998), odbornice nejen v oblasti psychologie, ale i klasické filologie, se společně s Jungem od 30. let minulého století zabývala hlubinně psychologickým výkladem pohádek a alchymických spisů, pracovala jako psychoterapeutka a v r. 1956 se stala pedagožkou Institutu C. G. Junga v Küsnachtu u Curychu. Poté, co ji Jungseznámil s dílem Aurora consurgens (řazeného do křesťanské alchymie a její tradicí připisovaného Tomáši Akvinskému), připravila jej k novému vydání, přeložila a okomentovala, přičemž si po podrobné psychologické analýze textu v závěrečné studii položila také v badatelských kruzích hodně diskutovanou otázku ohledně jeho autorství. Třetí díl studie rozdělování a spojování duševních protikladů v alchymii tak charakterizuje hermeneutická práce přibližující současnému člověku symboliku, jejíž pomocí chtěl autor „popsat či zformulovat religiózní prožitek – nebo, psychologicky řečeno – bezprostřední zkušenost nevědomí“.
Hlubinná interpretace historického vývoje vztahu Boha a člověka z pera slavného analytického psychologa. Své poslední dílo Odpověď na Jóba sepsal C. G. Jung roku 1952, devět let před svou smrtí. Tento významný text je psychologickým výkladem biblického příběhu o Bohem zkoušeném muži, který Jung považoval za „milník v dlouhém historickém vývoji božského dramatu“. Jung nemíní zkoumat text jako racionální teolog, ale pojímá jej jako dílo osobní, v němž ke slovu přichází vlastní emocionalita, subjektivní pocity čtenáře. Na podkladě Knihy Jób se tehdy již slavný analytický psycholog snaží vypořádat se základními náboženskými otázkami, hledá odpověď na problém lidského utrpení, zkoumá vývoj samotného Boha, přesněji naší představy o něm: Jahve je mu symbolem nevědomí, je dobrem i zlem, Bohem milováníhodným i strašlivým, neomezeným božstvím bez sebereflexe. Celý další proces stvoření, na němž se Jahve podílí se svou družkou Sofií – božskou Moudrostí, již potom vymění za Izrael, a následného Vtělení je procesem transformace božství, resp. lidského vědomí. I když podle Junga jsou Bůh a nevědomí hraniční, dále nedefinovatelné pojmy, jejichž vztah nelze s úplností vyčerpat, zřejmé je přinejmenším to, že obraz Boha nelze oddělit od jednoho z obsahu nevědomí, totiž od archetypu bytostného Já (Selbst).
Dvě rozšířené přednášky významného švýcarského psychiatra, psychologa a filosofa XX. století. Kniha obsahuje dvě Jungovy přepracované a rozšířené přednášky o jedné z nejpozoruhodnějších renesančních postav, Theofrastu Bombastovi von Hoheim alias Paracelsovi: Paracelsus jako lékař a Paracelsus jako duchovní zjev. Zejména druhá, podstatně rozsáhlejší studie, otevírá vhled do nelehko přístupné Paracelsovy „skryté“ filosofie. Jung zde, i pomocí hojných citací, které bezprostředně předvádějí autorův veskrze „drsný“ jazyk, vykresluje obraz živoucího sepětí myšlenky a života, které je pro Paracelsa tolik příznačné. Neméně zajímavý je ovšem i způsob, jakým Jung sám svou postavu analyzuje.
Carl Gustav Jung (1875–1961) a Wolfgang Ernst Pauli (1900–1958) představují dva z nejvýznamnějších a nejvlivnějších autorů dvacátého století. Vzájemná spolupráce těchto v mnohém protikladných duchů se pak stala námětem mnoha knih a studií. Výsledkem jejich zčásti paralelního a zčásti společného bádání je tato Příroda a duše kniha z roku 1952 (v německém originále vyšla pod názvem Naturerklärung und Psyche). Jungův příspěvek Synchronicita jako princip nepříčinných souvislostí shrnuje jeho výzkum věnovaný synchronicitě, již definuje jako „časovou koincidenci dvou nebo více příčinně nespojených událostí s obdobným významem“. Výzkumem synchronicity se Jung zabýval od 30. let, inspirován zejména diskuzemi a obsáhlou korespondencí s fyzikem a nositelem Nobelovy ceny W. Paulim. Pauliho studie Vliv archetypických představ na tvorbu přírodovědeckých teorií u Keplera se zabývá možnostmi i komplementarity duše a přírody v díle Johannese Keplera a Roberta Fludda. V širším ohledu pak zkoumá, jakým způsobem lze pojmout spojení poznání s náboženským prožitkem prostřednictvím symbolů, „jež obrazně vyjadřují emoční, citovou stránku prožitku a zároveň stojí v živém vztahu se souhrnem vědění své doby a se skutečným procesem poznání. Právě proto, že se možnost takové symboliky stala naší době cizí, měl by se projevit zvláštní zájem o návrat k jiné době, jíž byly sice cizí pojmy vědecké mechaniky, dnes již klasické, která nám však umožňuje přinést důkaz existence symbolu, který má současně náboženskou i přírodovědeckou funkci.“ Vydání doplňuje Pauliho syntetizující esej Věda a myšlení západu.
Jungova znepokojivá zpráva o rozpolcenosti světa je současně výzvou k nápravě nežádoucího stavu, jenž dnes stejně jako v době vzniku této knihy představuje nebezpečí pro zdraví a život jednotlivého člověka i lidstva jako celku. A na jednotlivého člověka, na skutečného nositele života a kultury se Jung obrací, když upozorňuje na fatální nedostatek sebepoznání – na podceňování a nerespektování nevědomých sil, které výrazným způsobem škodlivě i blahodárně ovlivňují všechny aspekty života. Na každém jednotlivci, na jeho schopnosti a ochotě k sebepoznání záleží: na osudu, blahu i bolesti jednotlivého člověka, oné nekonečně malé jednotky, na které závisí svět, oné individuální bytosti, ve které – chápeme-li správně smysl křesťanské zvěsti a poselství – hledá svůj cíl dokonce i Bůh.
Jungova kniha Psychologické typy bývá někdy označována za jeho nejznámější dílo, jímž se etabloval jako samostatný psychologický myslitel. V každém případě se jeho popis introvertního a extravertního zaměření stal nejobecněji přijímaným Jungovým objevem vůbec. Ve své knize se podrobně zabývá tím, jak byly tyto dva typy postojůpojímány v historii (s introverzí spojuje např. středověký nominalismus, Nietzschův apollinský typ nebo osobnost Alfreda Adlera, s extraverzí zase realismus, dionýský typ či Sigmunda Freuda). Vedle toho popisuje čtyři možné funkce vědomí – myšlení jako opak cítění a smyslové vnímání, jehož opakem je intuice. Každý člověk má hlavní funkci vědomí, jejíž opak vyjadřuje, jak funguje jeho nevědomí. Kombinace funkcí vědomí s introverzí a extraverzí dávají osm základních psychologických typů. Jung rovněž líčí, co se děje s psychikou člověka, když je jeho vědomé zaměření příliš jednostranné. Kniha je doplněna rozsáhlým přehledem definic, které mohou sloužit jako vodítko pro pochopení Jungových základních myšlenek.
Die Psychologie der unbewussten Prozesse. Ein Überlick über die moderne Theorie und Methode der analytischen Psychologie
„Považuji problém nevědomí za natolik významný a tak aktuální, že by podle mne byla velká škoda, kdyby tato otázka, tak úzce se dotýkající nás všech, měla zmizet ze zorného pole vzdělaných laiků tím, že by byla vykázána do nějakého nedostupného odborného časopisu, aby pak vedla svůj stínově papírový život v policích knihoven,“ napsal v předmluvě k prvnímu vydání Psychologie nevědomých procesů její autor a jeden ze zakladatelů moderní psychologie Carl Gustav Jung. V rozsahu nevelkém a čtenářsky přístupném raném díle Jung na konkrétních případech pacientů a s využitím snů, fantazií, krásné literatury a mytologie podává výklad konceptů individuálního a kolektivního nevědomí a kolektivních archetypů, na nichž staví jungovská terapie. Kniha je dobrým úvodem do Jungova rozsáhlého a vrstevnatého díla.
Text obsahuje kromě spisu "Psychologie přenosu" (která vyšla v roce 1946 formou samostatného svazku) i všechny práce z let 1939 až 1950, které se zabývají problematikou psychoterapie. Sebrané spisy C .G. Junga ; 16. svazek, díl 1.
Hluboké myšlenky C. G. Junga. Neboť tou největší a člověku nejbližší záhadou světa je sám člověk. C. G. Jung, významný psycholog a psychoanalytik, zprostředkuje současné době návrat k náboženskému cítění a skutečnému plnohodnotnému životu skrze porozumění duši a duševním procesům. Jen díky duši může dojít k uzdravení aobratu k lepšímu - pro jednotlivce i pro lidstvo. Franz Alt, známý televizní žurnalista a uznávaný znalec C. G. Junga, sestavil výběr stěžejních textů tohoto ,,velkého duchovního léčitele 20. století". Slova duše, která působí na uzdravení naší mysli z hloubky.
Základem knihy je slavná Jungova práce "Moderní mýtus. O věcech, které jsou vídány na nebi" z roku 1958 (UFO jako pověst, UFO ve snech, UFO v malířství ...). Další část tvoří Jungova vybraná korespondence s tematikou UFO. Jung se fenoménu UFO věnoval řadu let: při svých zkoumáních nezjišťoval pravost či falešnost zpráv o létajících talířích, ale snažil se pochopit jejich psychologický a mytický význam, jejich kolektivní smysl a současně postihnout hlavní problémy planetárního lidstva naší epochy - prohlubující se rozštěpení homosféry, s tím vzrůstající potřebu celosti a sjednocení, nové požadavky na růst vědomí a zohlednění étosu a mravnosti... Objevil přitom řadu paralelních obrazů a úkazů v mytologii a historických zprávách a došel k závěru, že UFO představují symboly bytostného Já. Součástí knihy je řada černobílých ilustrací, barevná obrazová příloha a bibliografie.
Starý esoterický text čínského taoismu, ovlivněného buddhismem, konfucianismem a snad i nestoriánským křesťanstvím, přeložil sinolog Richard Wilhelm z čínštiny do němčiny, opatřil odborným komentářem a požádal svého přítele, slavného psychologa C. G. Junga o psychologický komentář. Text totiž obsahuje praktický návod k meditačním cvičením, umožňujícím čínskému adeptovi vymanit se z pout světa, dosáhnout zdraví a především zrození „zlaté květiny“, to jest duchovního znovuzrození.
Mýtus o Šibalovi, který je jak tvořitelem, tak ničitetelem, jak podvodníkem, tak podváděným, jak podčlověkem, tak nadčlověkem - je jedním z nejstarších a nejuniverzálnějších vyjádření člověka. Původní indiánské mýty týkající se archetypické postavy Šibala či Blázna, jsou obsahem jedinečné studie indiánské mytologie se zaměřením na tuto postavu, její srovnání s postavami antické mytologie a její psychologický rozbor. Autor je jedním z vůdčích antropologů zabývajících se indiány. Je pravděpodobně nejlepším znalcem indiánských mýtů.
Bohatě ilustrovaný svazek shrnuje veškeré známé výtvarné dílo C. G. Junga – od kreseb přes knižní malby, obrazy až po dřevěné a kamenné sochy. Vydání Červené knihy vyvolalo extrémní zájem o Junga nikoli jen jako zakládající osobnost psychologie a spisovatele, ale též jako o výtvarného tvůrce s neobyčejnou imaginací, smyslem pro kompozici, figuru a barvy. Tento dosud málo známý, přesto ale podstatný rozměr Jungovy osobnosti je poprvé kompletně představen v tomto unikátním díle, které obsahuje přes 250 barevných reprodukcí. Obrazy jsou doplněny úvodními studiemi, které se zaměřují na kořeny Jungova výtvarného projevu, na souvislosti s jeho teorií mandal, na Jungův profil jako umělce, sběratele i diváka. Carl Gustav Jung je jedna ze zakládajících a klíčových osobností psychologie. Portál postupně vydává všechna jeho zásadní díla.
Kniha obsahuje dva příspěvky mytologa Karla Kerényiho: Prvotní dítě v prvotních dobách a Koré, a dvě práce C. G. Junga: Psychologie archetypu dítěte a Psychologické aspekty Kory. Karl Kerényi se zabývá mytologématy božského dítěte a panny v řecké, finské a indické mytologii, C. G. Jung analyzuje projev odpovídajících archetypů v duši moderního člověka.
Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi Práce přibližují podstatu Jungova psychoterapeutického přístupu a řeší některé konkrétní psychologické či psychiatrické problémy. Výbor z díla má laickému čtenáři napomoci v základní orientaci v jeho bohatém myšlenkovém systému.
Archetypy a nevědomí Zakladatel analytické psychologie zkoumá duchovní základ, který jedince spojuje s lidským druhem. Psychika lidské bytosti není určována pouze individuálními niternými vlivy, nýbrž i archetypy, jež jsou společné různorodým kulturám. Psychika každého z nás je totiž spoluurčována duchovním dědictvím všech předchozích generací (tj. kolektiv- ní nevědomí). Kolektivní nevědomí zosobňuje duchovní dědictví celého dosavadního vývoje lidského druhu. Druhý svazek spisů obsahuje práce o této ústřední proble- matice myšlenkového systému švýcarského psychologa. Jediným nedostatkem zásluž- ného jungovského projektu je, že zakladatel analytické psychologie by si zaslou- žil český překlad uceleného kritického vydání sebraných spisů
Psychika lidské bytosti není určována pouze individuálními niternými vlivy, nýbrž i archetypy, jež jsou společné různorodým kulturám. Psychika každého z nás je totiž spoluurčována duchovním dědictvím všech předchozích generací (tj. kolektivní nevědomí). Kolektivní nevědomí zosobňuje duchovní dědictví celého dosavadního vývoje lidského druhu. Druhý svazek spisů obsahuje práce o této ústřední problematice myšlenkového systému švýcarského psychologa. Jediným nedostatkem záslužného jungovského projektu je, že zakladatel analytické psychologie by si zasloužil český překlad uceleného kritického vydání sebraných spisů.
Dvě studie zakladatele analytické psychologie zkoumají vztah vědomí k nevědomým procesům a některé atributy "přenosu". První studie zkoumá vztah vědomí k nevědomým procesům. Bytostné Já zosobňuje permanentní konflikt mezi vnitřním a vnějším. Jedná se o životní cíl, který je utvářen vztahem mezi jednotlivcem a skupinou. V iracionálním jsoucnu bytostného Já dochází k naplnění individuace. Individuované Já pojímá samo sebe jako objekt neznámého a nadřazeného subjektu. Tento vztah není vědecky dokazatelný, neboť trpí atributem nepoznatelnosti. Psychologie přenosu nepřibližuje podstatu přenosu, nýbrž zkoumá některé vlastnosti tohoto vztahu na základě interpretace alchymistické symboliky. Jung k odhalení přenosu afektivního zabarvení z jednoho prvku na jiný využívá ideový odkaz alchymie. Alchymie je tudíž odrazem nevědomých obsahů.
Obraz člověka a obraz Boha Průkopník psychoanalýzy zkoumá podstatu a symboliku mše, obraz Boha a propojení náboženství s psychologií. Přednášky "Psychologie a náboženství" odhalují společné rysy lékařské psychologie a náboženství. Náboženství zosobňuje jeden z nejranějších projevů lidské duše! Proto každá psychologická koncepce, jež se zabývá duševní strukturou lidské osobnosti, musí zohlednit, že náboženství pro řadu lidí personifikuje hluboce niternou záležitost. Následující text vysvětluje náboženskou mši ve smyslu antropomorfního symbolu pro to, co přesahuje svět a rámec lidského chápání. Její symbolika se tudíž stává legitimním předmětem psychologického a analytického zkoumání... "Odpověď na Jóba" přibližuje reakci vzdělaného člověka současnosti na temné stránky Boha, které se objevují v Knize Jóbově. Jedná se o rozbor podstaty afektu coby zdroje násilí! Společným rysem těchto textů je pohled analytického psychologa na různé aspekty náboženského prožitku jedince.
Devátý svazek „Výboru z díla C. G. Junga“, který vychází pod názvem Člověk a kultura, je současně svazkem závěrečným. Obsahuje následující texty C. G. Junga: O vzniku osobnosti, Žena v Evropě, Manželství jako psychologický vztah, Životní obrat, Duše a smrt, Svědomí z psychologického hlediska, Dobro a zlo v analytické psychologii, Psychologie a básnictví, Snící svět Indie, Co nás Indie může naučit, K psychologii východní meditace, Předmluva k I-ťingu, Zósimovy vize, Paracelsus jako lékař, Sigmund Freud.
Hrdina a archetyp matky Jako v pořadí osmý svazek „Výboru z díla C. G. Junga“ vychází pod názvem Hrdina a archetyp matky druhá část Jungovy přelomové práce Symboly proměny. Osmý svazek „Výboru“ tedy tvoří s dříve vydaným sedmým svazkem jeden celek. Osmý svazek obsahuje následující kapitoly: Vznik hrdiny, Symboly matky a znovuzrození, Boj o osvobození od matky, Dvojaká matka, Oběť. Součástí knihy je obsáhlý poznámkový aparát a rejstřík. Knihu přeložili Petr Patočka a Karel Plocek. Vychází v redakci Karla Plocka. Kniha Symboly proměny se stala mezníkem, který znamenal konec Jungova přátelského vztahu s Freudem a překročení omezujících východisek klasické psychoanalýzy. Jung v ní nastoupil vlastní cestu a položil první stavební kámen své analytické psychologie. Rozšířil zcela zásadně dosavadní pojetí nevědomí o jeho kolektivní vrstvu a reduktivní výkladový kauzalismus klasické psychoanalýzy doplnil o teoreticky i terapeuticky neméně významný princip zaměřenosti na cíl. K zásadní změně dospěl v širším pojetí psychické energie (libida), která podle něho nemá jen sexuální charakter, ale obdobně jako energie v moderní fyzice se může projevovat v různých formách. Z kulturně historického hlediska se jeví jako závažné Jungovo pojetí sekulárních proměn psychického vývoje lidstva a zejména jeho osvětlení proměnami v psychické energetice a jejím zaměření. Stejně aktuální zůstává i jeho zdůraznění významu symbolů a symbolického života v duševním vývoji jednotlivce i dané kultury, a to v normě i v psychopatologii. ISBN 978-80-85880-11-3 (Nakl. Tomáše Janečka, soubor)
Domněnku, že se Jung jako vědec věnoval pouze druhé polovině lidského života, vyvrací soubor jeho prací na téma osobnostního vývoje. Zde se autor zabývá dětskou psychologií, výchovou a individuací. Jako podstatnou pro proces dětského zrání vnímá psychologii rodičů a vychovatelů. Neuspokojivý vztah rodičů proto může u dítěte zapříčinit psychickou poruchu. Schopnost dospělého stát se sebou samým je jakousi obdobou dozrávání dítěte a jedno na druhé intenzivně působí – proto je třeba, aby rodiče i učitelé rozvíjeli vlastní osobnost. Jak Jung trefně podotýká: „Nic nemá na děti silnější psychický vliv než nežitý život rodičů.“
ISBN:978-80-262-1954-5
Žánry autora žánry ze všech knih autora
Štítky publikací z knih autora
Na tomto webu používáme cookies pro personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti.