Kniha pojednává o životě a tvorbě grafika a malíře Vladimíra Boudníka (1924-1968). Zároveň vykresluje atmosféru počátku 50. let na pražské libeňské periferii a přátelství tří bohémů - Vladimíra Boudníka, Bohumila Hrabala a filozofa Egona Bondyho a je svědectvím o tvořivé vrstvě poválečné umělecké generace - něžných barbarů- vitálních a svobodomyslných. obsah: - Deník psaný v noci - Něžní barbaři - Dopis účastníkům vernisáže - Abdikace
Vzpomínkový i esejisticky meditativní „pedagogický“ text o Libni padesátých let a především o Hrabalově příteli, malíři a grafikovi Vladimíru Boudníkovi (1924–1968). Na hrázi Věčnosti, v domě na libeňské periferii, plyne život svým vlastním tempem. Doktor (přezdívka Bohumila Hrabala), grafik Vladimír Boudník a filozof Egon Bondyvedou svérázné diskuse o pravé podstatě umění a odmítají brát na zřetel reálný čas. Podle knihy byl natočen stejnojmenný film s Bolkem Polívkou, Arnoštem Goldflamem a Jiřím Menzelem v hlavních rolích.
Päť súčasných českých noviel. Z obsahu: Jan Trefulka – Pršalo im šťastie / Milan Kundera – Nikto sa nebude smiať / Josef Škvorecký – Legenda Emöke / Bohumil Hrabal – Bambini di Praga 1947 / Alena Vostrá – Boh z reklamy.
Päť súčasných českých noviel. Z obsahu: Jan Trefulka – Pršalo im šťastie / Milan Kundera – Nikto sa nebude smiať / Josef Škvorecký – Legenda Emöke / Bohumil Hrabal – Bambini di Praga 1947 / Alena Vostrá – Boh z reklamy.
Šestý svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala obsahuje tři větší prózy napsané v první polovině 70. let: Postřižiny (z r. 1970), Městečko, kde se zastavil čas (z března 1973) a Něžný barbar (z podzimu 1973). Všechny tři práce postihl v době jejich vzniku zákaz publikování, Postřižiny vyšly až v r. 1976, Městečko autor zcela převyprávěl a jednotlivé motivy nalezneme v Krasosmutnění (1979) a Harlekýnových milionech (1981), které jsou obsahem 10. svazku Spisů. Spolu s dalšími dvěma svazky zahrnuje tato kniha tvorbu autorova vrcholného tvůrčího období. I zde je dodržena celková koncepce Spisů, všechny texty jsou publikovány v nejpůvodnějších zachovaných variantách. K vydání připravila a ediční poznámky napsala Jiřina Zumrová. Přebal a vazbu navrhl a graficky upravil Milan Albich.
Od dvacátých do padesátých let prožívá svůj příběh od mládí snaživý a podnikavý muž, který touží po bohatství, po lásce a uznání ve své profesi a poznává život od vybrané společnosti a velkého světa po věznění a osamocení v opuštěném pohraničí, kde končí jako cestář. Existenciální téma autor nepojímá tragicky. Hlavnímu hrdinovi samota umožňuje zbavit se touhy po majetku a uznání, zbavit se lpění na nich a dojít ke svérázné, prosté filozofii života, kde se hořkostí a samotou platí za požitek krásy a svobody.
Obsahuje: Sklenice grenadýny - Hotel Tichota - Obsluhoval jsem anglického krále - A hlavu jsem už nenašel - Kterak jsem se stal milionářem. Tématem slavné Hrabalovy prózy je životní dráha číšníka Jana Dítěte, později hoteliéra a nakonec cestáře v době politických zvratů. Je to kniha o češství, velikosti i mrzkosti v nás, kterou v roce 2006 zfilmoval Jiří Menzel.
Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství...
Kniha povídek, slavná literární prvotina autora, jehož poetika staví na rozhovoru, zvláště na hospodské rozprávce. Prostí lidé, na první pohled nijak zajímaví, vyprávějí své zážitky, přehánějí, improvizují, baví se vymýšlením a vzpomínáním, prostě "pábí". Hovorovým jazykem se spoustou slangových výrazů zachycuje autor život z často "odvrácené strany" a v lidech z takzvaného společenského dna nachází onu pověstnou "perličku na dně" a proniká tak k pravému, i když v hrubé skořápce ukrytému jádru lidí. Svěžím a objevným vyprávěním dokáže Hrabal přenést vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života i na čtenáře.
V Perličce na dně, povídkové sbírce z roku 1963, jež je autorovým knižním debutem, se poprvé setkáváme s tématem, jež bude v různých podobách prolínat celou Hrabalovou tvorbou. Jsou jím "pábitelé", lidé s nejrůznějšími osudy, které spojuje chuť - ba přímo nutkavá potřeba - vyprávět, touha vykřesat z banálních historek kouzelnou jiskru, v níž zahlédneme zárodky nového moderního mýtu. V celkem jedenácti povídkách se seznámíme s množstvím postav a jejich osudy. Osloví nás nejen jadrnou řeší a někdy až komickým jednáním, ale i naivně chápavým přístupem ke světu. Také ve slavné novele Ostře sledované vlaky (1965), odehrávající se na malém nádraží za protektorátních časů, na nás čekají zdánlivě groteskní hrdinové, kteří v rozhodujícím okamžiku ukážou svou lidskost.
Svazek bezprostředně navazuje na Listopadový uragán a shrnuje téměř veškerou Hrabalovu literární žurnalistiku z roku 1990. Na závěr knihy je zařazen rozhovor s autorem, který byl pod názvem svoboda od čeho? otištěn v časopise Reportér a v novinách Občanský deník jako autorova reakce na svobodné volby.
Celý příběh se točí okolo Maryši, manželky Francina, který je správcem pivovaru. Maryša je velmi krásná mladá energická žena, která když si něco usmyslí, tak to prostě udělá. Obvykle vezme své kolo a projíždí se po městě a její dlouhé vlasy za ní vždy krásně vlají. Nejen muži, ale dokonce i ženy se za ní otáčí a můžou na ní oči nechat. Maryša vlastní čtyři prasata. Zabíjačku má opravdu ráda a nenechá si ji nikým zkazit, proto nedá dopustit na řezníka pana Myclíka. Nakonec pozve na zabíjačku celou správní radu (doktor Gruntorád a kominický mistr pan de Giorgi); všichni členové odcházejí domů až pozdě večer a libují si – až na Francina, který zabíjačku nesnáší a raději pije bílou kávu a přikusuje suchý chleba. Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je roztržitý, co si myslí, řekne na rovinu, nemluví, ale křičí a je trochu blázen, povoláním švec...
Podtitul: Křehké i rabiátské texty z let 1938-1952 Kniha obsahuje Hrabalovy původní realistické texty z padesátých let, které vypovídají o životních zkušenostech z nejrůznějších profesí a jsou neseny úctou k člověku. V knize rozvíjí autor v pohledu do lidského mikrosvěta, kde každá všední událost je malým zázrakem, plně svou mimořádnou vypravěčskou invenci. Svět tzv. malého člověka se střetává s odlišným světem společenských proměn, politiky a dějinných událostí a z tohoto střetnutí vychází Hrabalův hrdina většinou poražený, ale zachovávající si důstojnost.
Knížka obsahující 12 povídek. Soubor povídek nejrozmanitějšího ladění i obsahu: L. Aškenazy (To), J. Škvorecký (Eine kleine Jazzmusik), V. Přibský (Hra na sloupkových hodinách), J. Nesvadba (Trust pro zničení dějepisu), A. Lustig (Dívka u oleandrového keře), E. Petiška (Celý svět u nohou), V. Vondra (Jak pláčou účetní), J. Marek(Hluboký výkop), N. Frýd (Past), A. Kliment (Devátý kapesníček), B. Hrabal (Pábitelé), H. Franková (Magistrátní vyhláška č. 238/2a z r. 1910), I. Klíma (Lingula), J. Werich (Za šťastnou lásku bas).
Dílo Bohumila Hrabala (1914—1997) je dnes uznávané nejen jako jedna z dominant české prózy druhé poloviny dvacátého století, ale je známé i v evropském a světovém kontextu. Přední znalec Hrabalova díla Milan Jankovič vybral pro Českou knižnici soubor kratších autorových próz z celého rozsahu jeho prozaické tvorby od počátku padesátých let až po léta devadesátá. Těžiště svazku však spočívá v povídkách a črtách z let padesátých a šedesátých. Téměř půl století po proslulém Automatu Svět (1966) s doslovem Emanuela Frynty a kolážemi Jiřího Koláře tak vznikl další orientující výbor z Hrabalova díla, přinášející jeho živé a hodnotné kratší texty
Hrdina Příliš hlučné samoty, dělník ve sběrně starého papíru Haňťa, pracuje pětatřicet let ve sklepení sběrně u stařičkého lisu. Z hromad starého papíru zachraňuje vzácné knihy a shromažďuje je ve svém pokojíku, čte si v nich a tak je "proti své vůli vzdělán". Celá novela je vlastně vnitřní Haňťův monolog, psaný sonátovou formou se spoustou stále se vracejících motivů. Čtenář se seznámí s Haňťovou první láskou Mančinkou i cikánkou Ilonkou, která zmizela v koncentračním táboře. Je svědkem každodenního zápasu s horami papíru i s nekonečnými džbány piva, vyslyší Haňťovy citace filozofů i jeho sny o důchodu, do kterého si odvede i vysloužilý mechanický lis. Práce je pro Haňťu rituál, balíky slisovaného papíru jsou umělecká díla, v jejichž útrobách se nacházejí poklady ducha. Moderní sběrna, kterou Haňťa navštíví, jej děsí neosobností a sterilitou, nedovede si takovou práci představit, proto, když je přeřazen do sběrny čistého papíru, kde již nebude moci objevovat krásné knihy, je zoufalý až k sebevraždě...
Třetí díl volné autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky. Spatřily světlo světa koncem sedmdesátých let dvacátého století, tedy v době, kdy spisovatel - až na výjimky - nesměl ve své vlasti oficiálně publikovat (ve stejné době mimochodem vznikala další Hrabalova vrcholná díla Něžný barbar a Příliš hlučná samota). Prvního vydání se tedy všechny tři knihy dočkaly v zahraničí. Přesto se jedná o jedny z nejlepších Hrabalových próz. Celá trilogie obsahuje sumu spisovatelových životních zkušeností a vydává jasné svědectví o jeho originálním umění.
Soubor Rukověť pábitelského učně obsahuje povídkovou tvorbu Bohumila Hrabala ze 70. let 20. století. Vesměs jde o texty psané v Kersku a Kerskem inspirované. Část povídek vyšla na jaře 1978 v nakladatelství Československý spisovatel pod názvem Slavnosti sněženek, stejný titul měl i pozdější film Jiřího Menzela (1983), kde Hrabal spolupracoval na scénáři. Kniha pak několikrát vyšla a dále vychází v redakční úpravě 1. vydání. V tomto našem souboru obnovujeme původní autorův záměr, v 70. letech cenzurovaný. Vracíme tehdy vynechané povídky a přidáváme prózu Družička. Textovým východiskem je 8. svazek Sebraných spisů Bohumila Hrabala (Pražská imaginace, 1993), odkud také přebíráme název.
Třetí kniha stylizovaných dopisů adresovaných americké bohemistce April Dubence Clifford. Beletrizující popis událostí kolem spisovatele v polistopadové době. Obsahuje i rozhovory s autorem.
Šest kratších próz, které patří k raným autorovým textům. Texty vznikaly v letech 1949 – 1952, některé vyšly samostatně soukromým nákladem, ve strojopisu nebo později přepracovány v jiných Hrabalových knížkách (povídka Kain jako Legenda o Kainovi v Morytátech a legendách, poté jako součást Ostře sledovaných vlaků). Inspiračním zdrojem literárního mistrovství je tu autorův legendární strýc Pepin – buď vystupuje v roli vypravěče (Utrpení starého Werthera), nebo jako hlavní postava příběhu (Lednová povídka), případně mu je celý text věnován (Schizofrenické evangelium); název textu závěrečného zní Protokol aneb Příspěvek k renesanci, sepsaný s mým strýcem Josefem. Publikaci k vydání podle původních originálních textů připravil a ediční poznámku napsal Václav Kadlec.
Makabrozní legenda s typicky hrabalovským slovníkem a obrazností. Kromě dřevorytů J. Váchala je kniha doplněna koláží z dopisů, které během let zaslali čtenáři.
První svazek komentovaných Spisů Bohumila Hrabala shrnuje autorovu poezii, a to ony texty, které se k tomuto označení přihlašují i formálně. Bohumil Hrabal příliš poezii a prózu nerozlišoval, podle potřeby převáděl starší básně do prózy či texty psané volným veršem přepisoval jako prózu. Přesto jsou v posloupnosti jeho tvorby patrná tři básnická období. První, juvenilní, zahrnuje tvorbu z let 1937–1948. V této fázi jde o jemné lyrické transpozice impresí a obrazů, psané v „neopoetistickém“ klíči a ovlivněné Ungarettim. Druhé období souvisí s Hrabalovým odchodem z Nymburka, s prací obchodního zástupce, s brigádou v kladenských hutích a především s převratnou dobou po převratu 1948. Z lokálního básníka se tu stal básník experimentující, zaznamenávající mozaiku obrazů bez potřeby nějaké syntézy, z lyrických básninek se stávají třeskutá svědectví. Svazek doplňují lyricko-epické existencialistické prózy z let 1949–1956: próza Kain, soubor povídek Židovský svícen, Utrpení starého Werthera a další texty.
Tímto souborem Hrabalových povídek zahajujeme řadu autorových próz, navazujících na lyriku a existenciální texty jeho začátků. Objeví se zde tedy sbírky Perlička na dně, Pábitelé, Inzerát na dům ve kterém už nechci bydlet a Morytáty a legendy. Koncepce nového souboru Hrabalových textů vychází ze skutečnosti, že jeho Sebrané spisy (SSBH) jsou již k dispozici, a to v podobě 19 svazků, jež vydala Pražská imaginace v letech 1992–1997. Nová řada tyto Sebrané spisy nenahrazuje, ale textologicky z nich čerpá a odvolává se na ně. Jejím cílem je předložit hrabalovský „kánon“, základní a reprezentativní podobu autorova literárního odkazu a jeho recepce.
Třetí svazek Hrabalova díla obsahuje autorovy nejznámější novely, tedy Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Něžný barbar, Obsluhoval jsem anglického krále a Příliš hlučná samota. Koncepce nového souboru Hrabalových textů vychází ze skutečnosti, že jeho Sebrané spisy (SSBH) jsou již k dispozici, a to v podobě 19 svazků, jež vydala Pražská imaginace v letech 1992–1997. Nová řada tyto Sebrané spisy nenahrazuje, ale textologicky z nich čerpá a odvolává se na ně. Jejím cílem je předložit hrabalovský „kánon“, základní a reprezentativní podobu autorova literárního odkazu a jeho recepce.
Čtvrtý svazek Hrabalových Spisů přináší autorovu povídkovou tvorbu z časů normalizace a obsahuje soubory Slavnosti sněženek, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony a všechny zásadní krátké prozaické texty 70. let. I přes cenzurní tlak se Hrabal projevuje jako výsostný stylista a strhující vypravěč, který nás ve vzpomínkách zavádí do okolí Nymburku a Kerska. I tentokrát jsou Hrabalovy texty doprovázeny komentářem editorů Spisů – Václava Kadlece a Jiřího Pelána.
První stránky Hrabalovy autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky spatřily světlo světa koncem sedmdesátých let 20. století, tedy v době, kdy spisovatel až na výjimky nesměl ve své vlasti oficiálně publikovat (ve stejné době mimochodem vznikala další Hrabalova vrcholná díla Něžný barbar a Příliš hlučná samota).Prvního vydání se tedy všechny tři knihy dočkaly v zahraničí. Přesto se jedná o jedny z nejlepších Hrabalových próz. Celá trilogie obsahuje sumu spisovatelových životních zkušeností a vydává jasné svědectví o jeho originálním umění.
Šestý svazek komentovaných spisů Bohumila Hrabala obsahuje příležitostné texty, poznámky, předmluvy a doslovy, úvodní slova k výstavám a rozhovory psané a poskytované průběžně a publikované v údobích, kdy se jméno Bohumil Hrabal smělo objevit v tisku. První pokus seznámit čtenáře se svou publicistikou učinil autor ve svazku Domácí úkoly (Úvahy a rozhovory), připraveném v roce 1969 pro Mladou frontu. Vysazený text byl tehdy skartován a zachovala se jen část nákladu, zcizená cestou do Sběrných surovin. Druhým pokusem byly Domácí úkoly z pilnosti, jež už vyšly, ale v redakčně silně upravené podobě. V našem vydání jsou oba soubory otištěny v původní, necenzurované verzi. Doplňuje je výběr z ostatní publicistiky, nadepsaný Poletující obrazy. Svazek je Hrabalovým výmluvným intelektuálním autoportrétem, který jednak ilustruje šíři jeho zájmů – od jazyka a literatury přes výtvarné umění k filozofickým otázkám – a jednak přináší nejvýznamnější komentáře k jeho vlastní tvorbě. Není to jen doplněk Hrabalova beletristického díla, ale jeho plnohodnotná součást.
Poslední svazek komentovaných spisů Bohumila Hrabala obsahuje texty z let 1988–1995, jež autor sám žánrově řadil do literární žurnalistiky, tedy žurnalistiky s literárními ambicemi (tzv. Dopisy Dubence). Titul Pojízdná zpovědnice vychází z původního autorova záměru napsat sérii povídek spojených volně cestami autobusem na trase Praha– Kersko. Jediným uceleným příběhem nakonec zůstala Potopená katedrála, další osud projektu určily politické události a cesta do USA na jaře 1989. V našem vydání tvoří Hrabalovy texty jeden blok, řazený chronologicky.
První stránky Hrabalovy autobiografické trilogie Svatby v domě, Vita nuova a Proluky spatřily světlo světa koncem sedmdesátých let dvacátého století, tedy v době, kdy spisovatel až na výjimky nesměl ve své vlasti oficiálně publikovat (ve stejné době mimochodem vznikala další Hrabalova vrcholná díla Něžný barbar a Příliš hlučná samota). Prvního vydání se tedy všechny tři knihy dočkaly v zahraničí. Přesto se jedná o jedny z nejlepších Hrabalových próz. Celá trilogie obsahuje sumu spisovatelových životních zkušeností a vydává jasné svědectví o jeho originálním umění.
Příběh novely je naprosto nepodstatný, stejně jako samotná pointa. Tento monolog víceméně sám se sebou vede zestárlý strýc Pepin, který se snaží vzpomínat na ztracené mládí, poučit a především zaujmout mladou slečnu Kamilu... Jinak je onen monolog slepenicí nejrůznějších momentů a situací z Pepinova života - stařec vypráví oJanu Husovi, svatém Václavu, svých nápadnicích a milenkách, básníku Bondym, ale uvažuje i nad tím, který druh piva je nejlepší nebo jestli se nežilo za Rakouska lépe. Důležitým zdrojem vypravěčovy "životní moudrosti" je snář Anny Novákové. Pepin zná zpaměti nepřeberné množství nejrůznějších snů, které se nějakým způsobem váží k milostnému životu dané osoby a vždy díky těmto znalostem dokáže některou dívku naprosto pobláznit nebo naopak, pokud se mu nelíbila, odehnat. Dalším důležitým mezníkem je pro staříka Pohlavní zdravověda páně Batisty, na kterou se také často odvolává.
Obsahem tohoto příležitostného tisku, vydaného k 80. narozeninám B. H., je kompletní soubor jeho textů z období leden 1993 - leden 1994. Svazek, vydaný v nákl. 1000 ks, vznikl seskupením sešitových vydání, které vydávala Pražská imaginace. Soubor Hrabalových textů je doplněn fotografiemi a výstižky z dobového tisku.
Tato kniha byla vydána českým nakladatelstvím Twisted Spoon Press, které sídlí v Praze a vydává díla českých a slovanských autorů v anglickém jazyce. Oficiální anotace nakladatele: In these letters written to April Gifford (Dubenka) between 1989 and 1991 but never sent, Bohumil Hrabal (1914–97) chronicles the momentous events of those yearsas seen, more often than not, from the windows of his favorite pubs. In his palavering, stream-of-conscious style that has marked him as one of the major writers and innovators of postwar European literature, Hrabal gives a humorous and at times moving account of life in Prague under Nazi occupation, Communism, and the brief euphoria following the revolution of 1989 when anything seemed possible, even pink tanks. Interspersed are fragmented memories of trips taken to Britain — as he attempted to track down every location mentioned in Eliot’s “The Waste Land” — and the United States, where he ends up in one of Dylan Thomas’s haunts comparing the waitresses to ones he knew in Prague. The result is a masterful blend of personal history and fee association rendered in a prose as powerful as it is poetic.
Tuto knížku lze považovat za satirické, křivé a zvětšující zrcadlo pražské ironie a černého humoru. Je ji však možné považovat i za dokument o tom, nakolik se podařilo stavitelům a dělnickýcm rukám obnovit půvab velkoměsta v prapůvodní kráse.
Texty z let 1989–1991, které byly postupně publikovány ve třech souborech: Listopadový uragán, Ponorné říčky a Růžový kavalír vycházejí v nové grafické úpravě Luboše Drtiny.