3x EGON BONDY: Šaman, Mníšek, Nový věk Tři kratší prózy, které vznikly v 2. pol. 70. let a počátkem 80. let. Všechny tři se obracejí k současnému člověku a jeho základním etickým problémům. Próza Šaman z doby pozdního paleolitu vypráví o člověku, který na přelomu dvou epoch v osobní beznadějné situaci odpovídá za lidi svého kmene a svou revoltou proti současné moci zasévá semeno vzpoury do budoucí generace. Novela Mníšek z 9. stol. popisuje cestu mladého mnicha za poznáním ve světě rozvráceném náboženskými i politickými sváry. Nový věk, situovaný do 1. stol., je podobenstvím o lidské aktivitě, kterou probouzí naděje na lepší budoucnost. Šaman: napsán 6. – 19. března 1976 Mníšek: napsán prosinec 1974 – leden 1975 Nový věk: napsán duben 1982 Doslov a ediční poznámka: Martin Machovec
Prózy 677 (1977) a Afghánistán (1980) spojuje obdobná literární strategie: reflexe bezprostřední současnosti, doby, kdy tyto texty vznikly, se zde mísí s utopickými či distopickými vizemi fiktivní apokalyptické budoucnosti a s evokacemi časů civilizačního úpadku v minulosti. Oba tyto texty oplývají reáliemi společenství Charty 77 a kulturního podzemí v Československu konce sedmdesátých let, mezi nimiž lze rozeznat též řadu stylizovaných portrétů autorových tehdejších bližních (např. básníci I. M. Jirous, Fanda Pánek, kritik Jan Lopatka, farář Miroslav Mevald, psychiatr Stanislav Drvota) a najít zcela konkrétní zmínky o řadě dalších osobností a ovšem též identifikovat ústřední autobiografickou postavu „básníka“ či uprchlíka „C.“, která spojuje tyto prózy s Invalidními sourozenci (1974), v nichž se autor skrývá v postavě invalidního důchodce a filosofa „A.“. 677 zde vychází ve druhém a Afghánistán, zasazený do září roku 1980 tedy doby těsně po vstupu sovětských vojsk do země, ve třetím knižním vydání.
Volné pokračování Invalidních sourozenců. Příběh se odehrává v září roku 1980, těsně po vstupu sovětských vojsk do Afghánistánu. Hlavní hrdinové knihy jsou mladí milenci, členové českého undergroundu, kteří reagují na stresující situaci doma i v zahraničí útěkem do světa drog. Před společným požitím drogy si oba čtou stejné knížky, většinou od Bondyho, a snaží se tak společně dostat do stejné imaginární reality. Po požití větší dávky kokainu se spolu propadnou do světa zničeného nukleární válkou. Autor tak jejich prostřednictvím rozvíjí své teze, jak by takový svět vypadal a klade jejich ústy základní filozofické otázky.
Dve novely slávneho česko-slovenského spisovateľa, básnika a filozofa žijúceho od začiatku 90. tych rokov v Bratislave. V novele Epizóda '96 Egon Bondy popisuje fiktívne stretnutie s majstrom Messerschmidtom a rabi Meirom. Na potulkách bratislavskými ulicami a dnes už zbúraným podhradím odhaľuje ducha starej Bratislavy a jej genia loci, ktorí dnes žijú už iba v imaginácii a spomienkach autora. Je to prvá po slovensky napísaná kniha Egona Bondyho.
Nové, textově nejspolehlivější vydání Výbor tvoří nejvýznamnější Bondyho básnické sbírky a lyricko-epické skladby z první poloviny padesátých let (Totální realismus, Trapná poezie, Pražský život, Dagmara aneb Nademocionalita, Für Bondys unbekannte Geliebte aneb Nepřeberné bohatství, Velká kniha, Malá kniha a Zbytky eposu), k nimž je na úvod přiřazena raná, doposud oficiálně a v celku nepublikovaná próza 2000. Edičně navazuje na samizdatové vydání Jana Lopatky (1977) a na řadě míst koriguje znění Bondyho básnických spisů (2014). Svazek uspořádal a komentářem doprovodil znalec a dlouholetý editor Bondyho díla Martin Machovec.
Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. První svazek přinese legendární texty z let 1947–1963.
Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. Druhý svazek přináší texty z let 1962–1975.
Egona Bondyho netřeba představovat: guru několika generací nonkonformní mládeže, světec českého undergroundu, svérázný filozof, pozoruhodný prozaik a především – vynikající básník. Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu. Třetí svazek přinese básně z let 1976–1994, včetně mnoha nalezených či zrekonstruovaných textů.
Výbor poezie ze sbírek Dagmara, Nepřesné bohatství, Velká kniha. Součástí knihy je deska s esejí Košický program - čte Egon Bondy, a poezií EB - recituje Radim Vašinka. Knihu sestavil Radim Vašinka.
Doposud tiskem nepublikované dílo Bondyho z roku 1985 je, jak titul napovídá, jakousi parafrází či spíše pastišem slavného románu F. M. Dostojevského. Na obdobném „rodinném schématu" a na dějovém plánu, v němž se zrcadlí klíčové partie ruské předlohy, demonstruje autor nejen devastaci morálních hodnot „po stu letech", ale též upadlost soudobých filosofických učení a nemožnost dosáhnout skutečné naděje ani cestou náboženské víry. Dílo je vlastně jakousi bilancí hodnot exponovaných Dostojevským, které se v československém kontextu 80. let dvacátého stol. vyjevují jen ve své zkarikované podobě, kdy se vlastně stávají kvazihodnotami, a to dokonce i v případě motivu zločinu, jenž u Bondyho nabývá charakteru tragikomického estébáckého „krimi", při němž také již není důvodu pro případné „pokání". Do textu je zamontována řada filosofických úvah a je protkán Bondyho osobitým hořkým humorem. Postava Ivana Ramaze je obdařena řadou autobiografických rysů, je tedy též v jistém smyslu prostředkem autoakuzace. Ediční příprava Martin Machovec.
Bondyho monografie o Buddhovi (1. vyd. 1968) představuje patrně nejserioznější a nejhlubší filosofický portrét tohoto významného světového myslitele v češtině. Doprovodnou studii „Buddha ve staroindickém sochařství“ napsala Klára Šimečková.
Co odhalila Vera - počítačová mistryně - v supertajné zprávě? Kde bude stát lidstvo 21. století? Povznesla jej virtuální realita, věda, ekonomický systém? Dá se cestou tao? Či je definitivně v ...? To jsou otázky sci-fi románu proslulého to filosofa. Krásná počítačová hackerka je vyzvána, aby v cyberprostoru zachytila supertajnou poradu vládců, dekódovala její obsah a ten předala druhé straně. O tajné jednání má zájem i Mafie, která hackerku přinutí ke spolupráci. Odhalení závěrů porady vede k zničení jedné z mocností, nicméně průběh událostí vede hackerku k angažování se ve prospěch dobré věci, které ji stojí život. Svůj osud přijímá odevzdaně, protože se seznámí se zen-buddhismem.
'Začátek 70. let byl v Praze stísněný...' 50 básní, ktoré (s dvomi výnimkami) Egon Bongy napísal počas jedného mesiaca roku 1971. Táto zbierka je symbolickým začiatkom novej generácie českého undergroundu.
Rukopis, resp. autorské korektury této vůbec poslední Bondyho prózy (1997), byly po dvacet let považovány za ztracené či zničené, takže teprve poté, co byly v r. 2018 tyto textové podklady náhodně nalezeny a posléze uceleny, bylo možno uvažovat o vydání tohoto díla. Jde o jeden z řady Bondyho „filosofických životopisů“, jimiž jsou evokovány životní osudy význačných starověkých či středověkých myslitelů a jejich názory jsou konfrontovány s dneškem a s autorovými vlastními filosofickými reflexemi. V této próze, již možno považovat v jistém smyslu za Bondyho „poslední slovo“, za jeho myšlenkovou závěť, jde o příběh pololegendárního čínského filosofa Lao-c‘, zakladatele filosofické koncepce taoismu. V příběhu sledujeme odchod „Dlouhého ucha“, jemuž je Lao-c‘ předobrazem, pryč od civilizace, nejprve do polobarbarských pohraničních končin a pak ještě dále až do horské divočiny, kde konečně nachází samotu, klid a smrt. Příběh je zpestřen mnoha staročínskými reáliemi, s nimiž byl autor dobře obeznámen, neboť právě poslední léta svého života se více než kdy předtím zabýval čínskou kulturou, filosofií a zejména taoismem.