Předkládaná knížka, která vznikla rozšířením autorových přednášek pro studenty bohemistiky a slavistiky, usiluje o to, uvést fakta o konvergentním vývoji jazyků střední Evropy do vzájemných souvislostí – zejm. do souvislostí dějinných. Měl by tak vzniknout stručný a kompaktní úvod do kontextu, ve kterém se jednotlivé jazyky střední Evropy vyvíjely a který utvářel i jejich současný charakter. (Z úvodu.)
Monografie vystihuje na základě statistické analýzy vybraných českých textů ze 14. až 20. století některé vývojové změny v morfologickém systému češtiny - zejm. takové, které jsou relevantní pro typologickou interpretaci vývoje češtiny, a tedy mohou poodhalit obecnější zákony vývoje jazyků. Autor se postupně věnuje vývojovým změnám v rozložení slovnědruhových kategorií, v morfematické struktuře slovního tvaru a vlastnostem systému slovesné a jmenné flexe v jednotlivých fázích vývoje češtiny, včetně jejího současného stavu. Autor také na základě vyhodnocení dat předkládá tezi, že čeština zřejmě nesměřuje od principu flexivního k izolačnímu,jak naznačuje většina lingvistů, ale že se po typologické stránce vrací zpět k principu aglutinačnímu, který je předpokládán např. pro praslovanštinu.
Kolektivní monografie Slovanské jazyky v pohybu dokumentuje vývojové proměny slovanských jazyků v letech 1945 až 2020. Se zřetelem ke společenskému, politickému a kulturnímu kontextu dějin slovanských zemí autoři sledují zejm. pohyb v jazykových a stylových normách, který byl vyvolán jednak šířením nových médií (televize, později internet), jednak proměnami postojů uživatelů k jazykům, zejm. spisovným. Spisovné jazyky pozbývaly v poválečných desetiletích různou měrou svých původních symbolických, národně-reprezentativních funkcí, a naopak se posilovalo jejich pojímání jako pouhých instrumentů pro praktickou a komfortní komunikaci. Zároveň se však od 80. let 20. století – vedle puristických nálad – probouzejí i tendence opačné, které směřují ke konstituování nových spisovných jazyků s výraznými symbolickými hodnotami (rusínština, kašubština, bosenština, černohorština aj.).