Začátkem jara roku 1916 se mladá porodní asistentka Hillevi Klarinová z Uppsaly vydává do kraje Jämtland na severu Švédska. Následuje pastora Edvarda, jenž se tam má ujmout správy farnosti Černá Voda. Hillevi, která je s Edvardem tajně zasnoubená, není na to, co ji na severu čeká, připravena. Kraj neprostupných lesů a černých jezer je odlehlý a drsný, síly přírody ohromné a nepředvídatelné. Lidé tu žijí v demoralizující chudobě a nevědomosti, ve světě, v němž jsou stále živé mýty a pověry. Přes řadu traumatických zážitků se tu však Hillevi setká i sprojevy lidského porozumění, přátelství a lásky...
Do životů lidí ve vesnici Černá Voda zasáhne válka. Myrten, dcera Hillevi Halvarssonové, je už dospělá. Do Stockholmu odjíždí s tajemstvím, o němž neví ani Kristin. Její milovaná nevlastní sestra, která utrpěla během války velkou ztrátu, dokáže proniknout skrze zapomnění a spojuje minulost s přítomností. Stále k ní mluví zvuky a vůně hor, zná místa v lese, kde se ozývá dětský pláč. Z příběhu nemizí ani malíř Elis – nyní žije ve Švédsku a i on má své tajemství. Nikdo nezná jeho minulost ani to, odkud přišel. Kerstin Ekmanová si při psaní tohoto románu vychutnávala práci s jazykem a dokázala ho použít geniálním způsobem. Román nelze označit jinými slovy než mistrovské dílo.
Ingefrid vyráží do malé vsi jménem Černá Voda, která leží u temného jezera obklopena nekonečnými lesy. Musí zde vyřídit dědictví po matce Myrten, kterou nikdy nepoznala, neboť ji vychovávali pěstouni. Na čas přijímá místo zdejší farářky a pouští se do pátrání po matčině i svévlastní minulosti. Do ruky se jí díky Myrtenině ošetřovatelce Risten dostává pár starých dopisů i zažloutlých fotografií, a na světlo světa tak vyplouvají dávno zasuté události, tajemství, bolestivé ztráty…