Vladimír Medek

Vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze v roce 1962. Poté působil v oboru sklářství, nejprve v letech 1965–1973 ve společnosti Skloexport Liberec, následně v letech 1973–1988 ve Sklounionu a v letech 1988–1990 v Crystalexu Nový Bor. Od roku 1991 působil jako ředitel sklářské firmy Cecomex S. A. v Madridu. Literárně tvořil již od roku 1963, největší uznání však získal jako překladatel. Přeložil například Sto roků samoty od Gabriela Garcíi Márqueze a sci-fi román Desátá oběť od Roberta Sheckleyho.

V rukopise zůstaly dvě sbírky sci-fi povídek, Bronzová planeta a Roubíčkovo řešení. Z druhé sbírky byly tři povídky – John D. znovu dobývá světa, Nalezený ráj a Kniha Danielova – publikovány v antologii Přistání na Řípu (1988) a povídka A opravdu, malí zelení mužíčkové vyšla v časopise Ikarie (1991, č. 9). Jeho sci-fi povídky jsou průměrné, zatímco povídky s hororovými prvky jsou kvalitnější. Jedna z nich se objevila v antologii Půlnoční stíny 2 (1992) a dalších jedenáct povídek bylo vydáno ve sbírce Krev na Maltézském náměstí (I. Železný 1992).