Jan Křesadlo
Jake Rolands, Jan Křesadlo, J. K. Klement, Ferdinand Lučovický z Lučovic, Kamil Troud
Pseudonym
1926 - 1995
česká
not rated
My rating
Václav Jaroslav Karel Pinkava, známý pod pseudonymem Jan Křesadlo (* 9. prosince 1926, Praha; † 13. srpna 1995, Colchester) byl český spisovatel a básník, který od roku 1968 žil v Británii.
Během studia na Benešově gymnáziu v Praze byl za protektorátu krátce vyloučen za posměšky vůči němčině. Následně studoval na obchodní akademii a po návratu na gymnázium v roce 1945 úspěšně maturoval (1947) z řečtiny. Zahájil studium anglistiky na Filozofické fakultě UK, které mu bylo v roce 1949 přerušeno vyšetřováním a soudním procesem kvůli údajné přípravě ozbrojeného povstání. Po dvojím odvolání prokurátora byl pro nedostatek důkazů osvobozen, nicméně byl ze studií vyloučen jako „třídní nepřítel“. Následovala tříletá práce na pstruhové farmě v Liběchově a vojenská služba u Domažlic, po kterých v roce 1952 pokračoval ve studiu psychologie na FF UK, kde v roce 1954 promoval. V témže roce mu zemřela matka a oženil se. Začal pracovat jako klinický psycholog v psychiatrické léčebně U Apolináře, specializující se na sexuální deviace. Roku 1968 získal doktorát.
Byl členem uměleckého sdružení SPOMAKO, kde se pohyboval v okruhu osobností jako Josef Hercl, Břetislav Hodek, Václav Vytvar, Otto Albert Tichý a Otto Novák.
Po srpnové invazi do Československa v roce 1968 emigroval s rodinou do Británie, kde pracoval jako klinický psycholog a vedoucí oddělení. Po odchodu do důchodu v roce 1982 se plně věnoval umělecké tvorbě. Za svůj debutový román Mrchopěvci, vydaný nakladatelstvím '68 publishers, obdržel cenu Egona Hostovského.
Pseudonym Jan Křesadlo si zvolil i kvůli absenci typického českého „ř“ ve svém jménu. Měl rád pseudonymy a používal je pod různými jmény, například Jake Rolands, J. K. Klement, Juraj Hron a další.
Angažoval se v kostelní hudbě, komponoval a věnoval se i matematické logice, kde vytvořil novou třídu vícehodnotových logik.
Byl všestranný umělec a intelektuál, který si kladl náročné úkoly. Společně se svou dcerou přeložil do angličtiny Seifertův Věnec sonetů a napsal k němu vlastní polemický text Vzdorověnec.
Vydal sbírku básní v sedmi jazycích, nazvanou Sedmihlásek, a celkem napsal přes sto sonetů, včetně několika sonetových věnců.
Jeho tvorba je charakteristická bizarními tématy a vtipnou kombinací psychologických poznatků, přírodovědecké erudice a filosofických znalostí, jak dokládá například báseň:
Kouzelný zákrok
(památce Edwarda Leara)
Kulhavě kráčí soudruh Hobsa,
na hlavě klobouk cylindřitý:
V předtuše příští kalamity
svou duši začaroval do psa
stylem Euthelyophiopsa,
jenž v řiti sumýše je skrytý.
Nemá již pocity a city,
může si zpívat hejsa hopsa.
Tak spokojeně městem kráčí,
svou duši na řetěze veda:
I kdyby přepadli ho rváči
nepostihne ho žádná běda
neb bezduchost mu trpět nedá,
což ke štěstí mu zcela stačí.
Jeho nejvýznamnějším dílem je Astronautilía-Hvězdoplavba, neobvyklý vědecko-fantastický román psaný v 6500 verších starořečtiny s českým překladem, který vyšel až po jeho smrti.
Jeho ostatky jsou uloženy na vinohradském hřbitově v Praze pod pomníkem, který vytvořil jeho syn Jan Pinkava.
Během studia na Benešově gymnáziu v Praze byl za protektorátu krátce vyloučen za posměšky vůči němčině. Následně studoval na obchodní akademii a po návratu na gymnázium v roce 1945 úspěšně maturoval (1947) z řečtiny. Zahájil studium anglistiky na Filozofické fakultě UK, které mu bylo v roce 1949 přerušeno vyšetřováním a soudním procesem kvůli údajné přípravě ozbrojeného povstání. Po dvojím odvolání prokurátora byl pro nedostatek důkazů osvobozen, nicméně byl ze studií vyloučen jako „třídní nepřítel“. Následovala tříletá práce na pstruhové farmě v Liběchově a vojenská služba u Domažlic, po kterých v roce 1952 pokračoval ve studiu psychologie na FF UK, kde v roce 1954 promoval. V témže roce mu zemřela matka a oženil se. Začal pracovat jako klinický psycholog v psychiatrické léčebně U Apolináře, specializující se na sexuální deviace. Roku 1968 získal doktorát.
Byl členem uměleckého sdružení SPOMAKO, kde se pohyboval v okruhu osobností jako Josef Hercl, Břetislav Hodek, Václav Vytvar, Otto Albert Tichý a Otto Novák.
Po srpnové invazi do Československa v roce 1968 emigroval s rodinou do Británie, kde pracoval jako klinický psycholog a vedoucí oddělení. Po odchodu do důchodu v roce 1982 se plně věnoval umělecké tvorbě. Za svůj debutový román Mrchopěvci, vydaný nakladatelstvím '68 publishers, obdržel cenu Egona Hostovského.
Pseudonym Jan Křesadlo si zvolil i kvůli absenci typického českého „ř“ ve svém jménu. Měl rád pseudonymy a používal je pod různými jmény, například Jake Rolands, J. K. Klement, Juraj Hron a další.
Angažoval se v kostelní hudbě, komponoval a věnoval se i matematické logice, kde vytvořil novou třídu vícehodnotových logik.
Byl všestranný umělec a intelektuál, který si kladl náročné úkoly. Společně se svou dcerou přeložil do angličtiny Seifertův Věnec sonetů a napsal k němu vlastní polemický text Vzdorověnec.
Vydal sbírku básní v sedmi jazycích, nazvanou Sedmihlásek, a celkem napsal přes sto sonetů, včetně několika sonetových věnců.
Jeho tvorba je charakteristická bizarními tématy a vtipnou kombinací psychologických poznatků, přírodovědecké erudice a filosofických znalostí, jak dokládá například báseň:
Kouzelný zákrok
(památce Edwarda Leara)
Kulhavě kráčí soudruh Hobsa,
na hlavě klobouk cylindřitý:
V předtuše příští kalamity
svou duši začaroval do psa
stylem Euthelyophiopsa,
jenž v řiti sumýše je skrytý.
Nemá již pocity a city,
může si zpívat hejsa hopsa.
Tak spokojeně městem kráčí,
svou duši na řetěze veda:
I kdyby přepadli ho rváči
nepostihne ho žádná běda
neb bezduchost mu trpět nedá,
což ke štěstí mu zcela stačí.
Jeho nejvýznamnějším dílem je Astronautilía-Hvězdoplavba, neobvyklý vědecko-fantastický román psaný v 6500 verších starořečtiny s českým překladem, který vyšel až po jeho smrti.
Jeho ostatky jsou uloženy na vinohradském hřbitově v Praze pod pomníkem, který vytvořil jeho syn Jan Pinkava.
Source: www.osobnosti.cz