Alexandre Dumas, st.
1802 - 1870
francouzská
not rated
My rating
Alexandre Dumas, st. (24. července 1802 – 5. prosince 1870), vlastním jménem Dumas Davy de La Pailleterie, byl významný francouzský spisovatel. Jeho předci byli kreolského původu s černošskými rysy – otec, generál Thomas-Alexandre Davy de La Pailleterie, se narodil na ostrově Santo Domingo v manželství markýze de La Pailleterie a Cossette Dumasové.
Dumas významně ovlivnil francouzské drama. Jeho hra Jindřich III. a jeho dvůr (1829) byla prvním úspěšně uvedeným romantickým dramatem. Dalšími úspěchy byly Antony (1831), moderní hra o mladém rebelovi, a Věž nesleská (1832), napsaná s Frédéricem Gaillardetem, s námětem ze středověku.
Zásadní pro Dumasovu tvorbu bylo setkání s historikem Augustem Maquetem (1839). Společně napsali drama Bathilde a román Rytíř Harmental. Jejich spolupráce, která trvala do roku 1857, byla založena na Maquetově vyhledávání a nástinu děje, který Dumas literárně zpracovával, často s pomocí dalších spolupracovníků. Tato „Továrna na romány“, jak ji kritici nazývali, vedla k obrovské autorově plodnosti – jeho dílo čítá kolem tří stovek svazků, zahrnujících dramata, romány, novely, paměti, cestopisy a historické práce.
Maquet se podílel i na vzniku Dumasova nejslavnějšího románu Tři mušketýři (1844) s hrdiny d\\\'Artagnanem, Athosem, Porthosem a Aramisem. Obrovský úspěch vedl k pokračováním: Tři mušketýři po dvaceti letech (1845) a Tři mušketýři ještě po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne (1847-1850).
Dalším úspěchem byla dobrodružná novela Hrabě Monte-Christo (1844-1845). Mezi další známá díla patří trilogie z období náboženských válek: Královna Margot (1845), Paní z Monsoreau (1846) a Králův šašek (1847-1848), a cyklus z Velké francouzské revoluce Paměti lékařovy (Josef Balsamo, 1846-1849; Královnin náhrdelník, 1849-1850; Dobytí Bastily, 1850-1851; Hraběnka de Charny, 1852).
Přestože si Dumas psaním vydělal velké jmění, neúspěšné investice, neúspěšné časopisy, majetkové spory a rozchod s Maquetem ho vedly k neustálým finančním problémům. Na sklonku života se musel spolehnout na svého syna, spisovatele Alexandre Dumase mladšího, a zemřel v Puys.
Dumas kladl důraz na dramatické vyprávění a zábavu, nikoli na historickou přesnost. Využíval spiknutí, souboje, únosy a tajemství, aby udržel čtenáře v napětí. Popularitu mu zajistilo i vydávání románů na pokračování v pařížských novinách, čímž se stal nejčtenějším spisovatelem své doby, a jeho díla jsou oblíbená dodnes.
Dumas významně ovlivnil francouzské drama. Jeho hra Jindřich III. a jeho dvůr (1829) byla prvním úspěšně uvedeným romantickým dramatem. Dalšími úspěchy byly Antony (1831), moderní hra o mladém rebelovi, a Věž nesleská (1832), napsaná s Frédéricem Gaillardetem, s námětem ze středověku.
Zásadní pro Dumasovu tvorbu bylo setkání s historikem Augustem Maquetem (1839). Společně napsali drama Bathilde a román Rytíř Harmental. Jejich spolupráce, která trvala do roku 1857, byla založena na Maquetově vyhledávání a nástinu děje, který Dumas literárně zpracovával, často s pomocí dalších spolupracovníků. Tato „Továrna na romány“, jak ji kritici nazývali, vedla k obrovské autorově plodnosti – jeho dílo čítá kolem tří stovek svazků, zahrnujících dramata, romány, novely, paměti, cestopisy a historické práce.
Maquet se podílel i na vzniku Dumasova nejslavnějšího románu Tři mušketýři (1844) s hrdiny d\\\'Artagnanem, Athosem, Porthosem a Aramisem. Obrovský úspěch vedl k pokračováním: Tři mušketýři po dvaceti letech (1845) a Tři mušketýři ještě po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne (1847-1850).
Dalším úspěchem byla dobrodružná novela Hrabě Monte-Christo (1844-1845). Mezi další známá díla patří trilogie z období náboženských válek: Královna Margot (1845), Paní z Monsoreau (1846) a Králův šašek (1847-1848), a cyklus z Velké francouzské revoluce Paměti lékařovy (Josef Balsamo, 1846-1849; Královnin náhrdelník, 1849-1850; Dobytí Bastily, 1850-1851; Hraběnka de Charny, 1852).
Přestože si Dumas psaním vydělal velké jmění, neúspěšné investice, neúspěšné časopisy, majetkové spory a rozchod s Maquetem ho vedly k neustálým finančním problémům. Na sklonku života se musel spolehnout na svého syna, spisovatele Alexandre Dumase mladšího, a zemřel v Puys.
Dumas kladl důraz na dramatické vyprávění a zábavu, nikoli na historickou přesnost. Využíval spiknutí, souboje, únosy a tajemství, aby udržel čtenáře v napětí. Popularitu mu zajistilo i vydávání románů na pokračování v pařížských novinách, čímž se stal nejčtenějším spisovatelem své doby, a jeho díla jsou oblíbená dodnes.
Source: https://cs.wikipedia.org/wiki/...