Nové vydání knihy „Amparo a jiné povídky“ z roku 1896, k původní šestici textů však byly přidány další dva: O velkém bolu boha Izanagi (japonský mýtus o stvoření světa, 1891) a Rustem a Sohrab (íránská legenda o střetu Íránu a Turánu, 1898). Z původního vydání zůstávají povídky: Amparo (drama vášně a zrady ve Valencii, 1892), Píseň za vlahé noci (1885), Zrada v domě Han (čínský císař hledá choť, 1881), Asenat (egyptský příběh o příchodu Josefa, 1895), Kunálovy oči (historie indického prince, 1892) a Ištar (vyprávění o babylónských bozích, 1895).
Epická báseň zpracovávající ruské motivy, pendant ke karolinské a české epopeji a počátek plánového cyklu inspirovaného ruskými bylinami, k jehož sestavení nakonec nedošlo. Poprvé publikováno v roce 1899. Jun Roman Vasilič odchází ze své domoviny, putuje po světě a poznává ženy. Je oloupen a na tři roky vstoupí do služby k bohatému kupci. Dostane možnost oženit se s jeho dcerou Duňou, touží však po přízračné ženě, kterou potkal ve stepi – po svém Hoři.
Tento svazek je věnován žánru, který se na přelomu 19. a 20. století na několika textech vyhranil ve vývojově podstatný soubor se specifickým místem v dějinách českého dramatu a divadla. Vedle novoromantické pohádky Zeyerovy s rysy lumírovské poetiky je prezentován text Jiráskův, v němž se prolínají tradiční obrozenské způsoby výstavby sentimentálního dramatu s impulzy divadelní moderny konce 19. století, a konečně text Kvapilův a posléze i Karáskův, blížící se nejvíce soudobé modernistické větvi evropské divadelní kultury. Edice Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč, komentář Dalibor Tureček, Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč.
Už titul Zeyerovy knihy napovídá, že půjde o vyprávění, děje a situace, postavy i celkový kolorit, který patří dávné minulosti. A skutečně: látka čerpá ze starofrancouzského eposu z 12. století. Zeyer pro svou knihu využil i nordické pohádky a křesťanské legendy stejně jako motivy i formální postupy z pohádek.
Veršovaná novela. Na konci 19. století se Julius Zeyer svýmy romantizujícími sklony stal naprostým zjevením. V době, která holdovala realistickému ztvárnění, se náhle objevila tvorba, která ulpívá ve světě snových obrazů, mystických prožitků a vzdálených krajin. Také Troje paměti ze zmítají v jakémsi bezčasí, odehrávající sezčásti v Benátkách, Tyrolích a Čechách. Symbolizují duchovní bloudění hlavní postavy, která se protlouká životem mezi srdcem a rozumem.
Julius Zeyer (1841–1901) patří k nejvýraznějším autorům lumírovské generace. Z autorovy veršované epiky jsou v tomto svazku představena dvě díla, zastupující počátky i závěr básníkovy tvorby a zároveň polohu výpravně epickou i intimní. Vyšehrad (poprvé 1880, naše edice vychází z druhého vydání 1886) tvoří cyklus pěti básní: Libuše, Zelený vítěz, Vlasta, Ctirad, Lumír. Zeyer se v nich zahleděl do dávné české minulosti, inspirován pohanskými, římskými a keltskými mýty. Troje paměti Víta Choráze autor dokončil roku 1899, krátce před svou smrtí. V díle obsahujícím řadu autobiografických motivů je v konfliktu mezi láskou k ženě a k Bohu skryta jeho umělecká konfese. Svazek edičně připravila a komentář napsala Tereza Riedlbauchová.