U stolu (Obrázky z venkovského dětství) Hrst básníkových vzpomínek na dětská léta, prožitá v malebném a za Hrubínova dětství ještě velmi odlehlém kraji neveklovském mezi Vltavou a Sázavou.
První vydání vzájemné korespondence Františka Hrubína a Jana Zahradníčka edičně připravené Janem a Zdenou Wiendlovými. Zahrnuje všechny dostupné dopisy obou básníků (celkem 97), z nichž první byl napsán v květnu 1937 a poslední v prosinci 1950, tedy půl roku před Zahradníčkovým zatčením a odsouzením ve vykonstruovaném politickémprocesu. Kniha je jedinečným dokumentem o přátelství obou básníků i o genezi a vzájemné reflexi jejich poetik – v dopisech nalezneme mj. řadu dokladů k některým Hrubínovým a Zahradníčkovým sbírkám a zejména osobité komentáře k soudobé literární, kulturní i společenské situaci, již oba autoři vnímali především v průběhu války ve vzácném uměleckém souladu.
Verše, které věnoval František Hrubín svým přátelům: Josefu Horovi, Františku Halasovi a Jaroslavu Seifertovi. Zpíváno z dálky, Zpěv hrobů a Slunce, Válka chudého, Chléb s ocelí, Jobova noc, Hirošima, Nesmírný krásný život.
Verše Františka Hrubína o veliké řepě a nenasytném dědkovi, který nakonec pochopil, že "jeden bez druhého nedokáže nic". To všechno doprovázeno překrásnými ilustracemi Jiřího Trnky.
Básnická sbírka složená z oddílu Vzkázání stará a nová, jež obsahuje verše určené básníkovým živým i zemřelým přátelům, a z oddílu Země sudička, ve které se standardní básně střídají se čtyřveršími a zachycují tesknou krásu personifikované země, hvězd a souhvězdí.
Souborné vydání šesti sbírek, které byly napsány v období druhé světové války a zachycují pocity úzkosti a ohrožení. Obsažen je Včelí plást (1940), Země sudička (1941), Cikády (1943), Poledne (1943), Mávnutí křídel (1944) a oddíl Rezekvítek, který vznikl za války, avšak jako básnická sbírka otištěn nebyl.
Sborník hříček a her pro loutkové scény. Autoři textu: Vojtěch Cinybulk, František Hrubín, Milan Pavlík, Oldřich Augusta, Jindřich Bedřich Heller , Zdeněk Skořepa, Mína Krejčová, Ljuba Jaglová, Alena Tomasová, Libuše Tittelbachová ... a další
Spodním tónem melancholie z vědomí blížícího se stáří nesená básnická próza. Její hrdina, padesátiletý knihovník z Prahy, se po letech vrací do míst svého mládí a během jednoho večera a noci prožije úseky svého života, uvědomuje si jeho planost a svou, vlastní vinou způsobenou osamělost mezi lidmi.
Křtiteli Hrubínovy poezie byli J. Hora, F. Halas a J. Seifert. Hrubín záhy našel svou mimořádně zpěvnou notu fantaskního a kosmického lyrismu, který v závěru života dostal tóny patetické epičnosti se vzpomínkou na mládí. Přestože zemřel v jednašedesáti letech, přiřadil se ke generaci svých přátel, která vstupovala do literatury poprvní světové válce, a dodnes patří jako nepřekonatelný mélik mezi nejvýznamnější osobnosti české poezie 20. století. Tato virtuozita ho také předurčila k vynikajícím překladům A. Rimbauda a P. Verlaina.
Zahajující svazek Básnického díla Fr. Hrubína obsahuje první tři autorovy sbírky: Zpíváno z dálky (1933), Krásná po chudobě (1935) a Země po polednách (1937). První sbírka je monotematická pocitová a citová lyrika, směřující k písňové melodii, je virtuozně odstiňována. Dva hlavní okruhy témat jsou dychtivé přilnutí k přírodě a k lásce. V druhé sbírce silné vnitřní zneklidnění vede básníka k vroucímu sepjetí s krajinou dětství. Název třetí sbírky signalizuje představu blížící se bouře. Hrubín dramatizuje svět přírody i lidí, opuští subjektivní problematiku hledaje obecný úděl lidství.