I ti, kteří nikdy nestáli na zimním stadionu, znají jeho jméno. Mnozí ho obdivovali za jeho nasazení a obětavost v barvách národního týmu, i když ho v klubovém dresu nemohli sledovat. Jaroslav Holík byl skvělý hokejový útočník a později úspěšný trenér, ale také nekompromisní kritik s vlastním pohledem na svět a kontroverzní povahou. Označení legenda se často používá zbytečně, ale v jeho případě je naprosto oprávněné. Jaroslav Holík je víc než legenda – stal se symbolem. Symbolem nezdolné vůle a ochoty pro vítězství obětovat vše. Po sovětské okupaci Československa byl v šedesátých letech především on symbolem odporu a nesouhlasu. Jeho souboje se sovětskými obránci, často mnohem silnějšími, se zapsaly do sportovní historie. I když padal k zemi, často zraněný, vždy znovu povstal a pokračoval v boji. Nikdy se nevzdal a dokázal i vyhrávat. Právě takový chtěl český národ tehdy být – s Holíkovou odvahou a nezlomností. Byl skutečným vůdcem týmu, ať už v Dukle Jihlava nebo v národním týmu, bez ohledu na to, kdo byl kapitánem. Všichni ho respektovali, a stejně tak i jeho názory, které je nutné brát vážně. Holík vyjadřuje nepopulární postoje otevřeně, někdo se může urazit, jiný se zamyslí, ale mnoho lidí s ním souhlasí. S takovou osobností se čtenář setká i v této knize – upřímně a bez obalu, tak jako kdysi na ledě…