Zapomeňte na Mars

Čtyřiadvacetiletý Martin Špaček, čerstvý absolvent milovické Akademie, pilotuje svůj raketoplán až k hranici Měsíce. Jeho úkolem je dopravovat měsíční palivo na kosmickou stanici Lagrange, kde čekají jeho bývalé spolužačky na start na Mars. Ne spolužáci, právě spolužačky. Jsou inteligentní, emocionálně vyrovnané, mladé, ale zároveň zralé, fyzicky silné a odolné vůči stresu i bolesti – o tom posledním se ale nemluví. Stejně jako se nezmiňuje, že jejich menší tělesná konstituce znamená nižší spotřebu potravin, paliva i kyslíku a menší nároky na prostor ve srovnání s robustními muži. Veškerá publicita o nové tváři kosmonautiky a feministické debaty o výhodách ženského pohlaví jsou jen zástěrkou pro prostou skutečnost: ekonomika mise je na prvním místě. Muži by měli s Marsem počítat jen jako se vzdáleným snem. A Martin obzvlášť. Jeho práce je rutinní a vyžaduje jen tříleté bakalářské vzdělání z Mladé u Milovic. Měsíc se pro něj stal břemenem, které ho drží zpět. Až se v budoucnu postaví další lodě pro dlouhodobé mise na Mars, a později třeba k Jupiterovým měsícům, Venuši nebo Merkuru, bude potřeba stále více paliva. A kdo ho bude vozit? Zkušení piloti, samozřejmě. Martin se na povrch Měsíce nedostane, protože palivo sbírá z nízké oběžné dráhy. Snad jen v případě nouze. Ale pak by si mohl i zalyžovat. Kniha byla oceněna cenou Trifid za rok 2005.