Chlapec nanejvýš šestnáctiletý stál za ranního šera na opuštěné polské silnici, osamělé stvoření, zasvěcené smrti. Cosi neviditelně ulpívající na chlapci jako by zamořovalo vzduch široko daleko, odhánělo hmyz i zvířata, spalovalo trávu na okraji cesty. Jakoby i jiné věci než krev sytily jeho zuřivý, neukojitelný hlad… Byl to však pouhý klam.