Les umíral. Jehličky huonových borovic černaly a pršely na zem jako kapky asfaltu. Kam dopadly, prskaly a syčely, jako by podrost sžírala agresivní kyselina. Vlhká půda se otřásla. Ohlašovaly se další otřesy, silnější a ničivější než všechny předešlé. Borové kmeny – ve skutečnosti odnože jediného stromu – skřípěly, jako byjejich letokruhy drtila a kroutila obludná síla. Jako živé bytosti vzdorovaly osudu, který je postihl. Nemoci, proti které není lék. Zlu…