Stanice na obzoru

Předtím, než se autor proslavil svým románem Na západní frontě klid, napsal tři prózy: Říše snů, Gam a Stanice na obzoru. Poslední z nich, strhující milostný příběh, vyšel v Německu v knižní podobě až na konci devadesátých let. Původně vycházel na pokračování v letech 1927–28 v berlínském časopisu Sport im Bild a již v něm lze nalézt prvky, které se později staly typickými pro autorovo dílo. Román kombinuje milostnou linku s popisy života vyšší společnosti, prostředí automobilových závodů a propracované dialogy, a tak se nejvíce podobá románu Nebe nezná vyvolených. Příběh sleduje automobilového závodníka Kaie, neklidného a světem omšelého mladíka, a vypráví o jeho přátelství a soupeření s muži, o ženách a o životě plném dobrodružství a zábavy v bohémské společnosti. Kai hledá své místo v životě a nachází ho prostřednictvím tří žen, které představují různé možnosti, jak svůj život uspořádat. Skrze tajemnou Lilian, zemitou Barbaru a koketní Maud dospívá Kai k novému životnímu směru a po napínavém závodě konečně nalézá svou „stanici na obzoru“, která mu dříve připadala vzdálená a nedosažitelná.