Přines mi hlavu Čarovného Prince

Mladý ambiciózní démon Azzie splácející své dluhy z pokeru nezáživnou službou v pekle, přichází se skutečně skvělým nápadem. Sám satanáš mu předá černou kreditní kartu, tedy neomezený úvěr zlých sil. Podnikavý Azzie se přes četné překážky vrhne do práce. Vylupuje hroby, sestavuje mrtvoly, žádná ničemnost mu není cizí. Ostatně u ďábla je to jedině v pořádku. Při tom všem stihne nějaký ten flirt, dobře se nají a napije, zkrátka počíná si jako docela sympatický chlapík. To, že vše dopadne jinak, není vinou trpaslíka, malé Brigitty ani toho, že došel led na odřezané údy. Nic nepokazí ani džentlmentský Babriel vyslaný silami dobra jako nezávislý pozorovatel. Azzie ztroskotá na neuvěřitelné zkostnatělosti, hlouposti a malichernosti pekelné byrokracie. A možná i na tom, že povaha lidí je nevypočitatelná: i pokud jsou sešiti z porůznu sebraných částí. Je to hra. Ovšem brilantní hra. Autoři si nekladou meze. Mísí mýtus, pohádku, moderní charaktery, z prostředí do prostředí se přenášejí čarováním, alchymií, avšak i klasicky na koštěti nebo na létajícím koberci.