Smuténka

Jan Skácel ve své poezii navazuje na tradici českých autorů, jako byli Erben, Toman, Halas, Káinar a Mikulášek. Způsob, jakým Skácel staví své básně, je nejvíce srovnatelný s Halasem – vytváří stručné a silné obrazy, v každé básni rozvíjí jeden hlavní motiv a zaměřuje se na zobrazení jedné konkrétní situace. Básně ze sbírky Smuténka často začínají lyrickým popisem, který se postupně rozvíjí a v závěru ústí do morálního ponaučení. Toto etické poselství je společné i s poezií Miroslava Holuba. Sbírka obsahuje například básně Chvíle, Smlouva, Zlatá brána a další. Příkladem je báseň „Chvíle“: Za žádnou pravdu na světě. Ale jestli chceš, za malý pětník ticha. Je chvíle, která půlí krajinu. Pokorný okamžik, kdy někdo za nás dýchá. 22-113-65.