Slavík zpívá špatně

Sbírka se nese v poetickém duchu, ale v porovnání s autorovými předchozími díly je znatelně zvážnější. Opakující se motivy čerpají z autorovy cesty po Sovětském svazu (Moskva, Lenin, Kreml), hrůz první světové války a obav z budoucích válek, přičemž smrt je zde vnímána jako univerzální hrozba. Sbírka tak slouží jako připomínka minulých katastrof a varování před možnými budoucími. V menší míře se v ní také objevují ozvěny autorovy dřívější cesty do Francie. Básně o SSSR ukazují autorovo vystřízlivění z idealizovaných představ o této zemi. Verše jsou sice poetické, ale postrádají dřívější hravost a bohatost obrazů, a vyznačují se vážnějším tónem. Autor občas používá cizí slova pro zvýšení autentičnosti. Sbírka je věnována malíři J. Šímovi, ale obsahuje i básně věnované dalším umělcům (například Konstantinu Bieblovi). Doslov napsal Julius Fučík, komunistický novinář a spisovatel.