Poslední člověk

Poslední člověk je vedle Frankensteina patrně nejlepším dílem Mary Shelleyové. Apokalyptický román se odehrává koncem jednadvacátého století, kdy je země zasažena neznámou pandemií, jež se rychle rozšíří po celém světě a téměř vyhubí lidstvo. Vedle tématu apokalypsy se román věnuje politickým otázkám, zejména pak rozpuštění monarchie a nastolení republiky v Anglii. Zároveň je text vzpomínkou a poctou dvěma básníkům, kteří byli Shelleyové velmi blízcí: P. B. Shelleymu a lordu Byronovi, kteří zemřeli krátce před jeho napsáním. Jako zbytek autorčina díla s výjimkou Frankensteina zůstával Poslední člověk v relativním zapomnění. Kritická pozornost je mu věnována až od druhé poloviny dvacátého století, a to částečně pod vlivem úspěchu jiných velkých dystopických románů, jako byl Krásný nový svět Aldouse Huxleyho nebo 1984 George Orwella.