Poslední člověk je vedle Frankensteina patrně nejlepším dílem Mary Shelleyové. Apokalyptický román se odehrává koncem jednadvacátého století, kdy je země zasažena neznámou pandemií, jež se rychle rozšíří po celém světě a téměř vyhubí lidstvo. Vedle tématu apokalypsy se román věnuje politickým otázkám, zejména pak rozpuštění monarchie a nastolení republiky v Anglii. Zároveň je text vzpomínkou a poctou dvěma básníkům, kteří byli Shelleyové velmi blízcí: P. B. Shelleymu a lordu Byronovi, kteří zemřeli krátce před jeho napsáním. Jako zbytek autorčina díla s výjimkou Frankensteina zůstával Poslední člověk v relativním zapomnění. Kritická pozornost je mu věnována až od druhé poloviny dvacátého století, a to částečně pod vlivem úspěchu jiných velkých dystopických románů, jako byl Krásný nový svět Aldouse Huxleyho nebo 1984 George Orwella.