Písečná žena

Již v úvodu *Písečné ženy* Kóbó Abe odhalí klíčové prvky napínavého příběhu, čímž čtenáři odnímá motivaci pokračovat v četbě: hlavní hrdina, nespokojený učitel a manžel, zmizí během entomologické expedice zaměřené na čeledi běhounků. Věří, že objevením nového druhu dosáhne nesmrtelnosti skrze pojmenování objevu po sobě. Po sedmi letech marného pátrání je oficiálně prohlášen za nezvěstného. Přestože je čtenář od počátku seznámen s touto zdánlivě bezvýchodnou situací – hrdina uvězněný v písečné jámě, kde společně s „písečnou ženou“ nekonečně kopou písek – Abe rozvíjí realistický popis hrdinovy snahy o útěk. Hrdina se potýká s naprosto odlišným myšlením místních obyvatel, pro které písečná past představuje přijatelný životní styl, neboť plnění denních úkolů jim zaručuje jídlo, pití, cigarety, alkohol, tisk a dokonce i sexuální uspokojení, které v jeho manželství postrádal. Když je po několika měsících uvěznění propuštěn, zjistí, že už nemá důvod odcházet. Světové uznání získala i stejnojmenná filmová adaptace Hirošiho Tešigahary z roku 1964, která vyvolala silné reakce na festivalu v Cannes, ačkoliv Zlatou palmu nezískala.