Penzion vzpomínek

Po diagnóze amyotrofické laterální sklerózy, nevyléčitelné choroby, která mu postupně ochromovala tělo, se Tony Judt uchýlil k vzpomínkám. Jeho mysl si vytvořila útočiště v podobě švýcarského penzionu, kde prožil šťastné dětství s rodiči. V proudu myšlenek se vracel k vzpomínkám na svou rodinu, otcova auta, chutě a londýnskou čtvrť Putney, stejně jako k dobrodružstvím v autobusech a vlacích či rodinným výletům trajektem Lord Warden. Tato osobní zpověď, hluboce zakořeněná v době, kterou Tony Judt prožil, získala díky vědomí omezeného času výjimečně existenciální nádech. Jeho text je navíc psán s pozoruhodnou autenticitou a často překvapuje vtipným, ironickým stylem.