Báseň reagující na projekt Národního divadla. Připomíná báji o stavbě Pantheonu, při které došlo k hádce a boji mezi staviteli, takže chrám nebyl dokončen; vzpomíná však též na Žižkovo ušetření Prahy, když se mu zjevil před slepým zrakem věštebným budoucí los Čechů. Celý výnos z prodeje publikace byl věnován fondu ku vystavění Národního divadla. Uváděno jako 5. vydání, patrně všechna v témže roce. Text byl později zařazen do sbírky Hlasy v poušti (1897).