Paci, paci, pacičky...

Původní samizdatové vydání prózy Václava Baumana pochází z roku 1987, (napsána byla už v roce 1984) o rok později ji v čísle 11 přinesla Revolver Revue. Sedmá kapitola byla zařazena jako ukázka do dánského sborníku mladých českých undergroundových spisovatelů Prags børn /Raevens Sorte bibliotek, Kodaň 1989/, spolu s básněmi a prózami Jáchyma Topola, Zuzany Brabcové, Víta Kremličky a dalších. Humoristické dílko o dětství a dospívání homosexuálně orientovaného kluka v době reálného socialismu, podle všech anotací "na svou dobu nebývale přímočará zpověď homosexuála", o jeho rodině ovládané despotickým otcem funkcionářem, o jeho zkušenostech, zážitcích a láskách. Hlavní hrdina, vypravěč, po celou novelu vystupuje poněkud infantilně, ale to slouží ke zvýraznění komického vyznění. Třebaže na několika místech čtenáře zamrazí, z valné většiny se u čtení řehtá, až mu tečou slzy.