Obr z Atlantidy

Když se z dálkových světel protijedoucího vozu staly dva oslňující šípy, věděl jsem, že mi někdo usiluje o život. Kdo může jet tak vysokou rychlostí po tak úzké silnici? A navíc dlážděné, nikoliv asfaltové, takže její hrbolatý povrch činil z jízdy holé utrpení. Po obou stranách stály řady domů natěsnaných u sebe. Nebyly mezinimi žádné mezery ani vjezdy, kam bych mohl vběhnout, abych se před tím šíleným řidičem mohl zachránit. Světla jeho reflektoru mi explodovala v očích a jestli během dvou vteřin nedostanu spásný nápad, ta černá technická obluda, která se proti mně řítila, mě převálcuje.