Sedm Čechovových povídek z devadesátých let, kdy vznikala jeho nejlepší prozaická díla. Spisovatel předkládá svým současníkům navenek všední, neokázalý, zato neotřesitelný chorobopis sociální a morální praxe. Čechovovy povídky bývají považovány za „evropštější“ než slavná díla ruských klasiků – a přitom právě A. P. Čechova označil Lev Tolstoj nejen za „Puškina v próze“, ale i za nejruštějšího spisovatele, jakého kdy poznal.