Nětočka Nězvanovová

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se do života svých hrdinů ponořuje s podivnou láskou, která sílí s každou krutostí a odloučením, jež je postihují. U něj je dobro jako milostný dar, který nakonec zvítězí nad zlem. Proto možná vykresluje Nětočku Nezvanovovou v prostředí největší morální a fyzické nouze, v neuspořádané rodině talentovaného, ale neúspěšného hudebníka Jefimova. I v takovém světě jí dopřává malou naději na lásku, která je však stejně bolestivá a marná jako všechno ostatní. Pokud lze románovou fikci vnímat jako autorovu osobní výpověď, pak se Nětočka Nezvanovová k této výpovědi nejvíce přibližuje. Vznikla v období Dostojevského neklidu, chudoby a horečné práce po roce 1846, kdy jeho novela Chudí lidé přinesla první uznání.