Můj císař, můj pán

Karla Velikého učinilo více než čtyřicet pět let vlády nejvýznamnějším panovníkem středověku. Vedl nebo osobně zorganizoval téměř šedesát válečných tažení, a jeho energie se zdála nezdolatelná. Rozsáhlé vojenské výpravy, správní úkoly, podpora kultury a vzdělání, a množství nových zákonů a nařízení vyžadovaly silný a efektivní královský dvůr. Gerold, potomek poddaných v Ratisboně a majitel statku u Dunaje, sloužil Karlovi jako písař, posel a vyslanec. V pokročilém věku se rozhodl sepsat svůj život ve službách tohoto mocného krále. Na rozdíl od Karlova oficiálního životopisce Eginharta, Gerold se s Karlem zúčastnil mnoha bitev a věřil, že jen osobní zkušenost s králem v boji umožňuje skutečně porozumět jeho osobnosti. Proto se Gerold s odvahou vrací ke své minulosti a bez obalu popisuje vše, co zažil. Vypráví o Karlových činech dobrých i zlých, o zábavě i krutých bojích, o láskách, které ho ovlivnily, o masakrech během tažení proti Sasům, o politických zvratech, o nebezpečných cestách po Evropě, o přátelství s arabským obchodníkem Omarem, o přijetí byzantskou císařovnou a o poutích do Říma. Otevřeně hovoří i o tajném vztahu s Karlovou dcerou Picou, kterou hluboce miloval, a o vlivu Karlových manželek a milenek na jeho rozhodování. Po Karlově smrti však Ludvík Pobožný vydal nová nařízení a dvůr, dříve plný života, se proměnil v přísný klášter. Karlovy dcery a milenky byly všechny uvězněny v klášterech a Gerold se ocitl na seznamu Ludvíkových nepřátel.