Skladba je ztělesněním básníkových zklamaných nadějí; osvobozený český národ přehlédl všechna znamení času a vykročil vstříc utopii, v níž básník viděl zkázu a mravní záhubu. Pojímá zjevení z roku 1846 jako memento světu, odkud se vytrácí láska a myšlenka na věčnost.