Bojoval jsem u Varšavy

Další svědectví německého důstojníka o těžkých bojích druhé světové války. Děj se odehrává na východní frontě roku 1944, kdy je výsledek války již předem známý a zbývá jen otázka času a počtu obětí. Autor popisuje statečné střety s ruskými vojáky a hrdinství německých vojáků, přičemž vzpomínky na zranění a vyznamenání prokládá obrazy milované ženy a její dcery, které v ohrožené vlasti oddaně čekají. Kniha posiluje tradiční představu o německé armádě jako elitní jednotce, která byla zavedena na scestí svým vůdcem. Autor se vykresluje jako člověk, jenž se snažil zachránit co nejvíce mladých životů pro budoucnost Německa. Jedná se o čtivou a dobře napsanou knihu, avšak v porovnání s předchozími díly se v ní s postupujícím ústupem a zoufalstvím německé armády projevuje posun od objektivního pohledu a sebereflexe k tvrdohlavému a ospravedlňujícímu tónu.