Já, Vincent

Přikývnu a převezmu těžký pytel, který si přetáhnu přes ramena. Cítím vlhkost a zápach plísně, ale déšť už mi neteče do košile. Před sebou vidím hromadu, která je horší než cokoliv, co jsem kdy zažil. Vypadá jako hrb samotného ďábla. Déšť v ní vytvořil hluboké rýhy, do kterých se nohy boří téměř po kolena. Bahno černě mlaská a snaží se mě pohltit. Občas se skloním, abych někomu pomohl vstát, nebo ošetřil popálené ruce a tváře. Vidím spálené tváře, zasychající krev na ranách, prázdné oční důlky, vyvržené vnitřnosti a zkroucené zuby za spálenými rty. Vidím živé, umírající a mrtvé. Vidím, jak mezi těly tančí Smrt v bílé košili. Na zdi visí ohořelý krucifix. Ježíš Kristus na něm nemá nohy, jen černé pahýly.