Generál ve svém labyrintu

Román Márquez sleduje život legendárního Simona Bolívara (1783–1830), klíčové postavy latinskoamerického boje za nezávislost. Bolívar, politik a generál, který v roce 1819 stanul v čele Kolumbie – tehdy zahrnující dnešní čtyři státy – a o dva roky později i Peru, je zde zobrazen v posledních měsících života. Spisovatel se nezaměřuje na Bolívarovy vojenské a politické činy, ale na jeho osobní prožívání, na pocit, že mu život uniká, a na osamělost tváří v tvář dějinám. Na rozdíl od některých svých dřívějších děl se Márquez více drží faktů, i když s nimi nakládá s určitou uměleckou svobodou. Jeho typická imaginace se projevuje v kompozici příběhu i v psychologickém zkoumání postavy. Tento přístup nenarušuje historickou věrohodnost, a proto je zbytečné ptát se, co se skutečně stalo. V románu se opět objevuje téma samoty, doplněné o motiv ztracenosti ve složitém světě. Bolívar se jeví jako postava srovnatelná s těmi z fiktivního Maconda, nebo jako autorův zástupce z dvacátého století.