Dvojí tvář

Prvním svým románem přináší mladá spisovatelka do české moderní prózy nové umělecké pojetí, jež překvapí odvážným ponorem do lidské duše a osobitou formou vypravěčskou. Je to v samé podstatě román psychologický, který prostředky neotřelými odhaluje nejskrytější a nejspletilejší osnovu života, v němž lidský osud podléhákrutým změnám a zkouškám. Čím blíže je svému cíli, tím více mu uniká; před propastí jej zachraňuje jedině moc lásky, kterou člověk poznává v okamžiku, kdy na něj padá stín smrti. Takový je smysl příběhu o nesmiřitelném sváru dvou nevlastních bratrů, mezi nimiž se časem nastavila hora zášti a tajemná smrt krásné Margity, jejíž podoba neustále vstupuje do jejich života a nutí je ke zlu. Teprve umírající matka vykupuje bratry z metafysického děsu, snímá s jejich tváří masku zla a dává prohlédnout jejich skutečně milující a pokorné tváři. Děj tohoto románu je hutný, jakoby uvnitř zauzlený. Vystupuje v něm mnoho postav, které jsou zasazeny do svérázného prostředí valašské vesnice. Předností Hovořákové je odvážná obrazotvornost a básnická představivost, která nepopisuje věci a lidi, nýbrž proniká do jejich nejvlastnější podstaty. Také jazyk, vycházející z dialektických prvků, je čistý a osobitý.