Deník

Peter Wilmot poznal Misty na umělecké škole. Zaujala ho nejen propíchnutá bradavka a skvrna od krve na jejím svetru, ale i něco hlubšího. Z podivné směsice odporu a obdivu vzešel sňatek a společný život v kamenném domě na ostrově Potchkeysea. Vše, co člověk dělá, je odrazem jeho vlastní duše. Misty snila o kariéře malířky, ale těhotenství jí plány zhatilo – místo toho se stala servírkou a hospodyní, ženou, která ztratila formu a voněla zatuchlinou, a své myšlenky si zapisovala do deníku určeného manželovi. Pro tebe, Petře. Ty darebáku. Když se Peter pokusil o sebevraždu a upadl do hlubokého kómatu, Misty se znovu vrátila k umění. Malovala bez rozmyslu, automaticky, jako by jen zaznamenávala vize, jako by ji někdo vedl. Věřila, že pravé umění vzniká pouze z bolesti. Později zjistila, že Peter tajně psal na stěny domů, které opravoval, temná proroctví o ostrově, kam nesmí vstoupit nikdo cizí, a o tom, že ho má někdo spasit svými obrazy. Peterův otec zemřel, ale nikdy se neobjevilo oznámení o jeho smrti. Peter měl doma zásobu léků na spaní, které nikdy neužíval. A pak se utopila Mistina dcera Tabi. Zločiny, které zasáhly celou komunitu. Spása se zdála být nebezpečně blízko zkáze.