Člověk revoltující

V roce 1951 publikace Camusova rozsáhlého filozofického díla Člověk revoltující vedla k zásadnímu rozchodu s Jeanem-Paulem Sartrem a jeho přívrženci ve francouzských levicových kruzích. Zvláště je rozčílil Camusův snaha zbavit revoluci násilí, které ji historicky provází, a hledat kompromis mezi protichůdnými idejemi. Camus se ptá na otázky, které zůstávají relevantní i dnes, ačkoli jeho navrhovaná řešení – návrat k antickému principu umírněnosti a středomořské tradici jako protiváze německého a ruského modelu – nejsou bez problémů. Zajímá se, zda je možné bojovat proti útlaku a autoritě, aniž by se člověk stal katem, a zda existuje nějaká čestná, ušlechtilá forma revolty, která by se nevyhnutelně neznečistila krutostí a cynismem.